Sweatshopová síň hanby upozorňuje na neetické jednání firem

5. 2. 2008 - [Sweatshop Info]

„Sweatshop Hall of Shame“ (Sweatshopová síň hanby) je název nového projektu, který vznikl v kooperací organizací a komunit SweatshopWatch, International Labour Rights Forum a SweatFree Communities jako protipól již po tři roky vydávanému průvodci etickým zbožím. Jak napovídá název, Sweatshop Hall of Shame má upozornit na firmy, které patří k nejhorším, co se týče přístupu ke svým dělnicím a dělníkům.

Jakkoliv se někomu může ochrana pracovních práv zdát jako formalita, realita je bohužel taková, že i téměř patnáct let po skandálních odhaleních sweatshopů ve třetím světě produkujících zboží pro světoznámé značky, stále existují takové továrny a manufaktury, kde dělníci a dělnice (často v dětském věku) pracují běžně více než dvanáct hodin denně za naprosto minimální mzdy hluboko pod minimální zákonnou hranicí a ve zdraví ohrožujícím prostředí. Ačkoliv mnoho firem již spolupracuje s různými organizacemi chránícími lidská či pracovní práva, některé z nich se tomu stále vyhýbají a odmítají učinit jakékoliv výraznější kroky ke zlepšení výrobních podmínek. A právě na tyto případy se nový projekt zaměřil.

Za letošní největší „hříšníky“ byly označeny značky American Eagle, Carrefour, Cintas, Dickies, Disney, Guess, Hanes, New Era, Speedo, Tommy Hilfiger, Toys‚ R‘Us a Wal-Mart, přičemž důvody byly různé – od výroby ve sweatshopových továrnách po systematické potírání odborů.

Společnost American Eagle si zařazení do zprávy vysloužila právě potíráním odborů, respektive bráněním jejich založení, které by pracujícím poskytlo vyjednávací pozici ve věci zvýšení tři roky stagnujících platů a možnosti podepsání smlouvy na stálý pracovní poměr.

V případě Cintas Sweatshop Hall of Shame poukazuje především na kriticky nízké mzdy, nebezpečné pracovní podmínky a přetížení pracujících. Za poslední tři roky bylo v Cintas evidováno na 250 porušení zdravotních a bezpečnostních standardů a v této souvislosti došlo mimo jiné i ke smrtelnému pracovnímu úrazu jedné osoby. Firma tyto nedostatky odmítá řešit.

Dickies, Guess a Tommy Hilfiger mají společné potírání odborů a s ním spjaté obtěžování a zastrašování nebo dokonce ilegální propouštění jejich přívrženců. Všechny případy byly prokázány v továrnách v Mexiku vlastněných Navarra Group a ačkoliv byli odběratelé (právě tři zmíněné značky) na tuto skutečnost upozorněni, odmítli učinit jakékoliv kroky vedoucí ke zlepšení situace.

Na Disney se kritika lidskoprávních organizací snáší již poměrně dlouho dobu, proto příliš nepřekvapí, že byla tato firma zařazena i do Sweatshop Hall of Shame. Hlavním bodem kritiky je nulová reflexe zjištění, že přibližně 800 dělnic a dělníků v jedné z továren v čínském Shenzenu bylo nuceno pracovat v patnáctihodinových šichtách za platy zdaleka nedosahujících ani čínského zákonného minima a navíc v toxicky zamořeném prostředí.

Společnosti Hanes a Wal-Mart byly do zprávy zařazeny z důvodu nucení zaměstnankyň a zaměstnanců dodavatelských továren v Dominikánské republice pracovat neplacené přesčasy, za jejich slovní napadání a obtěžování, potírání výkonu shromažďovacího práva atd. Firma Hanes nereaguje na kritiku a odmítla alesoň uznat výsledky zprávy.

New Era, producent čepic, čelí kritice za nízké mzdy, zdraví ohrožující pracovní podmínky a rasovou diskriminaci v továrně v Alabamě. Smutnou „perličkou na konec“ je trojlístek Speedo, Carrefour a Toys’R’Us. V jejich dodavatelských továrnách v Číně bylo zjištěno, že dělnice a dělníci musí sedm dní v týdnu pracovat 14 hodin dlouhé šichty (při blížícím se termínu dodávky až 23h) za hodinovou mzdu ve výši 49 centů, přičemž tamější zákonné minimum je 60 centů.

Jak již bylo řečeno výše, uvedené firmy jsou kritizovány především kvůli jejich nezájmu jakékoliv zlepšení stávající situace. Uvedené výtky na jejich adresu se mohou zdát jako banální, ale pravdou je, že je velmi obtížné jakékoliv porušení pracovních či lidských práv prokázat a to z několika důvodů. V první řadě je to fakt, že firmy, jejichž logo najdete na produktech, ve většině případů nemají vlastní továrnu a nechávají si zboží vyrobit na zakázku. Jde o řetězcový způsob dodávání zboží, ve kterém je několik mezistupňů mezi výrobcem a zadavatelem zakázky a jednotlivé mezistupně jsou svázány pouze smluvně. Je tedy velmi obtížné vystopovat původ zboží.

Avšak i samotné značky jsou si vědomy sílícího dohledu nejrůznějších organizací a tlačí na producenty svého zboží a ti se ve snaze udržet si příliv zakázek snaží co nejvíce utajit to, kam jejich produkty putují. Už z těchto důvodů je zřejmé, že zde uvedené příklady jsou jen špičkou ledovce a že ani značky, které zde nejsou uvedeny nejsou nijak svaté, přestože činí alespoň nějaké kroky ke zlepšení situace. Stačí se podívat například na výsledky inspekcí Clean Clothes Campaign nebo National Labour Committee poukazující na výrobní praxi podobné té, jaké je zde uvedena v případě Speedo/Carrefour/Toys’R’us, u mnoha dalších světoznámých společností.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: