Romano suno - literární soutěž pro romské děti

10. 6. 2004 - PRAHA [Radio Praha]

Už sedmým rokem probíhá v Česku svého druhu jedinečná soutěž, která nese název Romano suno. Z jejího názvu, který v překladu znamená Romský sen, už tušíte, že je určena Romům a to především dětem. Děti soutěží ve výtvarném umění a především v literatuře. O čem například píší?

"Já jsem psal Tři přání. Psal jsem, že by bylo dobré, kdyby zrušili peníze, že by neexistoval zločin a taky hranice, že by se dobře cestovalo," říká jeden z oceněných, devítiletý Jiří Hellebrand z Vítkova. Také jeho příspěvek vyšel ve sborníku, a to v romštině, češtině a angličtině. Před čtenáři se tu odehrávají příběhy a přání dětí, někdy smutné, jindy veselé. Jak uvedla Iveta Pape z nevládní organizace Nová škola, která soutěž pořádá, všechny příspěvky jsou něčím zajímavé.

"Tyhle děti nemají ambice nějak literárně tvořit, ale spíš jsou to opravdu příběhy ze života. Jsou to jejich trápení, radosti, zklamání, ale taky naděje, jak by mohl ten život, který sice dnes žijí, ale není nijak radostný a šťastný, jak by měl vypadat."

Témata soutěže byla tentokrát Tři přání, Jakým bych chtěl být, Místo, které mám rád či Jak žijí Romové u nás. Výhodou této netradiční soutěže je, že děti píší příspěvky v romském jazyce. Poté jsou přeloženy do češtiny a zaslány zpět do škol, kde k nim ostatní děti kreslí obrázky. Mají tak jedinečnou příležitost seznámit se s příběhy a přáními svých spolužáků a poznat romský svět.

Do literární soutěže se zapojilo 150 dětí a pro mnoho z nich to byla první příležitost zažít pocit úspěchu a někam se podívat. Slavnostní ocenění se odehrávalo v reprezentativních prostorách Toskánského paláce pod záštitou senátorky a předsedkyně České sekce UNESCO Jaroslavy Moserové. "Vím, že mezi romskými dětmi je mnoho dětí nadaných, a že nemají tak zcela otevřenou cestu k tomu, aby se uplatnily. Hlavně díky tomu, že jsou posílány ještě stále do speciálních škol a proto mě těší, když v některých městech zřizují přípravné třídy, které jim umožní, aby se integrovaly do běžné základní školy, protože to jim přece jen dává větší šance do života, které bych jim velmi přála."

Zdeňka Kuchyňová