Berlingerová: Jde to i bez plen

16. 1. 2009 - PRAHA [Ekolist]

Klasické jednorázové pleny představují nemalou zátěž pro životní prostředí. Například ekoporadna Rosa v roce 2007 uváděla, že odpad z plen činí celkem až jednu tunu na dítě a je nerecyklovatelný. Použité pleny jsou spalovány nebo ukládány na skládky, kde se za 200–400 let rozpadnou. Ekologické poradny proto místo nich často doporučují pratelné pleny látkové. Existují ale rodiče, kteří na to jdou ještě jinak – nepoužívají pleny žádné. Základem je, aby se rodiče, přirozeně hlavně matka, naučili poznat, kdy se jejich dítěti „chce“. Při bezplenkové komunikační metodě (BKM), jak se této praxi poněkud strojeně říká, záleží na komunikaci mezi rodiči a dítětem o vylučování, podobně jako jindy komunikují třeba o výživě. Hlavní je domluva V Rakousku žijící Barbora Berlingerová, poradkyně organizace Diaper Free Baby a propagátorka přirozeného rodičovství, odchovala téměř bez použití plen svoje tři děti. Jak říká, metoda spočívá ve včasném rozpoznání potřeb dítěte – matka ho pak přidrží nad jakoukoliv nádobou, aby mohlo vykonat potřebu. Dítě je podle Berlingerové schopné několik okamžiků se svou potřebou počkat. „Kořeny metody bychom hledali v Asii, Africe a Jižní Americe, kde je dodnes praktikována. Západní kultura si ji přizpůsobila pro své potřeby. Základem úspěchu BKM je správné oblečení. Musíme mít možnost dítě rychle a pohotově vysvléknout,“ říká Barbora Berlingerová. „Jde například o čínské kalhoty, které mají otevřený rozkrok. Obyvatelé západního světa si je přizpůsobili tak, že rozkrok je překryt, ale když je miminko v poloze připravené k čůrání, rozevře se.“ Jak ale přijít na to, kdy se miminku „chce“? Podle Berlingerové jsou čtyři základní způsoby, které se dají vhodně kombinovat. Prvním z nich je pozorování. „Jedním z instinktů novorozence je potřeba být nošeno. Miminko na osobu, která ho nosí, vylučovat nechce, a tak začne různými způsoby dávat najevo, že „se mu chce“. Velice často se jedná o náhlou nespokojenost, přestože dítěti na první pohled nic nechybí. Pokud je dítě nošeno v šátku, což je vhodné, začne se snažit dostat ven. Navíc při tělesném kontaktu je matka schopna rozpoznat svalový tonus, tedy napětí svalu. Sval je uvolněný, když dítě „nepotřebuje“. Pokud má potřebu vylučovat, břišní i hýžďové svaly jsou napnuté a toto napětí je možné dotykem zaznamenat. Občas si navíc miminko vyvine různé druhy pláče, které charakterizují konkrétní potřeby,“ vysvětluje Barbora Berlingerová. Druhým pilířem je správné časování. „Je běžné, že vylučovací soustava dítěte se aktivuje krátce po probuzení, dál krátce po jídle nebo i během něho.“ Třetím pilířem je domluva. „Je možné použít zvuky, které připomínající tekoucí vodu jako „šššš“ nebo jednoduchou gestikulaci, například znak písmena T. Matka si tak s dítětem vyvine zvláštní druh domluvy. Pokud dítě dostane signál, ví, že ho matka za chvíli vezme na záchod, a s vykonáním potřeby počká. Děti jsou schopné se podobně domlouvat už velmi brzy,“ říká Barbora Berlingerová. „Nejmladší, se kterým jsem se setkala, bylo sedm měsíců staré,“ doplňuje. Čtvrtým pilířem bezplenkové komunikační metody je intuice. Reakce lékařů jsou podle zkušeností Berlingerové pozitivní. „Mluvila jsem konkrétně se dvěma. Jednak s dětskou psycholožkou Genovévou Almássyovou, která taky BKM praktikuje a je autorkou článku Bezplenková komunikační metoda a psychické poruchy. A moje dětská lékařka Marie Dvořáková byla nadšená. Řekla mi, že od doby, kdy se v ČR rozšířilo používání jednorázových plen, setkává se častěji s dívkami, které trpí gynekologickými problémy, větším výskytem zánětů močové trubice, opruzeninami a dalšími zdravotními problémy, než v době, kdy se používaly pleny látkové.“ „Zajímalo mě taky, jaká sociální skupina tuto metodu praktikuje,“ pokračuje Berlingerová. „Její odpůrci často tvrdí, že hlavní roli hrají peníze. Vytvořila jsem si malý dotazník a uskutečnila svůj vlastní průzkum a byla jsem překvapena. Zájem o tuto metodu rozhodně není motivován finančně.“ Podle ní šlo spíš o lidi, kteří tíhli k šetrnému chování vůči životnímu prostředí a k přirozenému rodičovství. A jak se vypořádat s vylučováním v noci? „Variant je několik. Hlavním faktorem je rodina a komunikace uvnitř ní, vhodná je společná postel. Činnost ledvin je v noci redukována, ale když se dítě budí, nebudí se hladem, ale proto, že „musí“. Nicméně nejdůležitější je vyspalá máma, proto je možné dát na noc klidně plenku,“ říká s úsměvem Barbora Berlingerová.

-red-

DISKUSE - KOMENTÁŘE: