Evropská unie stále skrývá karty
30. 10. 2009 - PRAHA [Econnect]
Nevládní organizace vítají ochotu EU snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 o 85-90% oproti produkci v roce 1990. Se znepokojením však vnímají opětovné odsunutí jasného prohlášení, jakou částkou chce samotná EU podpořit boj s klimatickými změnami v rozvojových zemích po skončení platnosti Kjótského protokolu v roce 2012. Oddálení stanovení konkrétního podílu EU ohrožuje úspěch celého vyjednávání, které stojí a padá se vzájemnou důvěrou mezi bohatými státy a rozvojovými zeměmi. K finanční pomoci pro roky 2010-1012, která by dle Evropské komise měla dosáhnout až 7 miliard eur ročně, se navíc jednotlivé členské státy EU mohou připojit dobrovolně. Představitelům sedmadvacítky se rovněž nepodařilo vyřešit otázku povolenek na vypouštění emisí skleníkových plynů, jejichž přebytkem po kolapsu těžkého průmyslu ve východní Evropě disponují mnohé státy EU-12. Přebytek povolenek a dosavadní nízké střednědobé závazky rozvinutých zemí ke snižování emisí mohou vyústit jen v nepatrné omezení produkce CO2 do roku 2020, kdy by však již měly celosvětově klesat.
Jan Rovenský z Greenpeace řekl: „Nejenže Česká republika v posledních 15 letech selhává v úsilí snižovat své emise skleníkových plynů, které zůstávají sedmé nejvyšší na hlavu ze všech průmyslově vyspělých zemí. Premiér Fischer navíc podle dosavadních informací pomohl smést ze stolu původní návrh Evropské komise, která navrhovala investovat 15 miliard euro z evropských zdrojů do ochrany proti dopadům klimatických změn v nejchudších zemích, zastavení odlesňování a zavádění čistších technologií. I nadále platí, že pro Českou republiku je členství v unii výhodné, ale stále častěji začínám pochybovat, že to platí i naopak.“
Farah Kabir z organizace ActionAid v Bangladéši uvedla: „Jen v Bangladéši přicházíme kvůli stoupající hladině moře o 17 % povrchu naší země. Podle odhadů naroste počet klimatických uprchlíků až na 90 milionů, což odpovídá počtu obyvatel Německa. Je nemyslitelné, aby Evropská unie odkládala řešení tak závažného problému, naopak, měla by se zhostit deklarované role světového lídra v boji proti změnám klimatu a jednat okamžitě.“
Jan Doležal z Pražského institutu pro globální politiku – Glopolis řekl: „V Bangladéši lidé přichází o vlastní území v důsledku změn podnebí, které sami nezpůsobili. Česká republika, nejenže přispěla k oddálení jasného rozhodnutí o výši finanční pomoci EU chudým zemím, ale další těžbou uhlí hodlá vědomě část svého území zdevastovat, a dále tak přispívat k vysokému podílu České republiky na globálním oteplování.“
Karel Polanecký z Hnutí Duha doplnil: „Česká republika se projevuje jako neslušný soused. Stát jako většinový vlastník ČEZu získává miliardy korun ročně z dividend, ale k financování likvidace škodlivých dopadů jeho podnikání se nehlásí. Provoz českých uhelných elektráren přitom vážně přispívá ke změnám klimatu, jejichž dopady nesou hlavně obyvatelé chudých zemí. Požadavek, aby místo nás náhradu škod hradily země, které do vlastního snižování emisí investují vysoké částky, působí vyloženě trapně. Česká republika si musí zvyknout na princip, kdy znečišťovatel platí.“
EU by měla nejen jasně určit kolik peněz je ochotna poskytnout rozvojovým zemím, ale zaručit, že prostředky na boj se změnami klimatu nezahrne do stávajících závazků k oficiální rozvojové pomoci (ODA). Ukončená Evropská rada naštěstí nebyla poslední možností jak přiblížit úspěch Kodaňské konference. Obtížné otázky tak zůstávají k vyřešení na mimořádném summitu EU v listopadu a v prosinci.
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout