Přemnožila se
21. 3. 2002 - [Jiří Nečas]
Řeč nebude o žádném živočišném druhu, jak by nadpisu odpovídalo. Jde o předměty, ba dokonce o kultovní předměty naší civilizace - o auta. Zvláště ve městech je jich tolik, že vytlačují lidi z ulic, ba dokonce mnohdy i z chodníků. Na venkově zas, kde je pro ně přece jen více místa, vede jejich užívání k omezování rozsahu veřejné dopravy. A tak k diskriminaci těch, kteří tento symbol novodobého pohanství používat nemohou, ať již ze zdravotních, sociálních či jiných důvodů, nebo prostě přijímají natolik občansky (a tím spíše křesťansky) odpovědný postoj, že auto prostě používat nechtějí.
Přemnožená auta ovlivňují lidské rozhodování, a tak tam, kde byla životodárná půda, jsou a vznikají silnice a dálnice a v jejich okolí je zem znehodnocena zplodinami ze spalovacích procesů. Síť automobilových komunikací vytváří bariéry v prostoru jak pro zvířata, tak i pro lidi. Přeměna polí v zaasfaltované a zabetonované plochy pro auta se ospravedlňuje nesmyslným tvrzením, že zemědělské půdy je nadbytek. Přitom se uměle zvyšuje výnosnost půdy, ta se tím vyčerpává, a tím vlastně znehodnocuje. A aspoň miliarda lidí na světě hladoví. V půdě viděly vzácné bohatství snad všechny civilizace. Avšak až ta naše si dovoluje si jí nevážit. Je smutné, že ani křesťané, až na malé výjimky, nepozvednou svůj hlas ve prospěch tohoto vzácného Božího daru.
Automobilová doprava je energeticky náročná. Je prakticky závislá na spalování fosilních paliv, které vede k produkci "skleníkového" oxidu uhličitého, a tím přispívá k porušení energetické bilance naší planety. Nezastaví-li se tento proces, velmi pravděpodobně dojde k zvednutí hladiny oceánů v důsledku tání ledovců, což pro milióny lidí žijící v nepatrné nadmořské výšce v deltě Gangy a Brahmaputry bude mít fatální důsledky. Ani další projevy změny energetické bilance země by nebyly ničím příjemným ani žádoucím.
Kromě nároků na prostor, narušování struktury přepravního trhu, produkce skleníkového oxidu uhličitého a energetické náročnosti je automobilová doprava výrazným zdrojem znečištění a hluku; zvláště nehodami ohrožuje lidské životy a zdraví. Čtenáři, který by chtěl získat ucelený pohled na naši "automobilovou kulturu", lze doporučit knihu brněnského sociologa Jana Kellera "Naše cesta do prvohor", kterou vydalo r. 1998 Sociologické nakladatelství (SLON). Autor tam zřetelně ukazuje, že náklady automobilové dopravy jsou nepoměrně větší než platí jejich uživatel, tedy že používání automobilu znamená brát si na úkor druhých, nejen spoluobčanů, nýbrž i těch, kdo žijí třeba v jiných kontinentech a těch, kdo zde budou žít v budoucnu. Křesťanský či židovský čtenář Kellerovy knihy nemůže při tom nemyslet na Desatero.
Automobil je sám o sobě užitečný vynález, který může v řadě situací dobře sloužit. Avšak může být zneužit a skutečně ve velké míře zneužíván je. Místo, aby stál v roli služebníka, často se stává pánem, který vytlačuje člověka s jeho přirozenými potřebami kamsi na okraj. Jsou mu přinášeny nákladné oběti. V naší kultuře se stal předmětem přímo posvátné úcty. Ta však patří jen Hospodinu. Vykoupení, které přináší Ježíš Kristus, osvobozuje i od myšlenkových schémat běžně přijímaných lidmi, mezi nimiž žijeme. Osvobozuje i od kultu automobilu.
Jiří Nečas
Vyšlo v Evangelickém týdeníku 6/99