O.p.s. - prospěšná či podvratná? Kdo zvítězí v souboji na zámku Jánský vrch?

9. 6. 2004 - BRNO [Konec konců ]

Ale neskončí bez boje. Bývalá kastelánka zámku Jánský vrch a spoluzakladatelka stejnojmenné "opeesky" Hana Šnoblová totiž říká: "Před úřednickou tupostí ustoupit nehodlám. Člověk ustoupí jednou a pak už může ustoupit vždycky."

Zámek Jánský vrch je trochu oprýskaná dominanta městečka Javorníku na severní Moravě nedaleko hranic s Polskem. Má vcelku očekávaně průměrnou návštěvnost počítanou v několika desítkách tisíc turistů ročně. Má kromě toho také zanedbaný zámecký areál s několika polorozpadlými budovami. A podle Hany Šnoblové má také velký potenciál - může se stát centrem místní komunity a památkou, kterou lidé navštěvují nejenom proto, že si ji s ulehčeným povzdechem odškrtnou v seznamu nabízeném cestovní kanceláří. Ostatně jako téměř každý zámek.

Inspiraci našla Hana Šnoblová jednak v tom, že už po léta jezdili na zámek dobrovolníci, kteří s lecčíms rádi pomohli. Jednak na semináři Open society fund, kde jí řekli, jak se to dělá ve světě. Tak vznikl dlouhodobý program rehabilitace zámeckého areálu, konkrétní představy o rekonstrukci budov, vzniku unikátní zámecké kavárny, dětského muzea, nebo muzea plynového osvětlení. Začaly noční prohlídky zámku, divadelní představení… O.p.s. Jánský vrch získala granty i sponzory, vydala několik publikací zaměřených především na dětské hosty zámku. Měla podporu města, škol, zřizovatele, kterým bylo okresní vlastivědné muzeum. A především nastartovala spolupráci mezi místními úřady, místními lidmi a památkovou institucí. Opravdu dokázala zámek otevřít. "Byl to zakletý zámek kdesi na vršku nad městem. Teď už není," konstatoval starosta Javorníku Petr Polášek.

Takže idyla? Triumf občanských aktivit? Krok ke smysluplnému využití odlidštěné památky? Ale vůbec ne. Před dvěma lety se změnil zřizovatel, zámek převzal do správy památkový úřad v Olomouci a ten "opeesce" vzkázal přibližně toto - nepotřebujeme vás, toto je kompetence státu a stát se o zámek postará. A navíc - jste velmi podezřelí.

Podezřelá rodinka

Olomouckým památkářům, především jejich řediteli Karlu Biňovcovi vadí na podnikání neziskovky téměř vše. "Opeeska" dostatečně nerespektuje výhradní kompetence státu a pravděpodobně se dostává i do rozporu se zákonem. Jednak podniká na státním majetku, což nesmí. Jednak byla vystavena na základě jednoznačného střetu zájmů. Nebo-li - neziskovka sice všechny svoje zisky vrací do zámku, ale musí někde vydělat na spoluúčast na grantech. K tomu mohly mimo jiné sloužit noční prohlídky zámku. Tedy příklad jednoduché logiky: na noční prohlídce může neziskovka vydělat x korun, ty vloží do spoluúčasti na grantu a když grant získá, vrátí zámku například x + 3x korun. Úředník říká ne. Také jasná logika - neziskovka nemá co vydělávat na státním, takže může sice pořádat noční prohlídky, ale za takový pronájem, že na tom spíš prodělá. Návratnost pro zámek je pak sice v řádu 0-x, ale úřad je spokojený. A abych problém nezjednodušoval nadmíru - není úplně jednoznačné, jak je to podle zákona.

Střet zájmů. Hana Šnoblová byla zpočátku i kastelánkou zámku i ředitelkou "opeesky". V neziskovce byly kromě ní aktivní především její dcera, také zaměstnankyně zámku a přítel její dcery, který po Šnoblové převzal ředitelování v neziskovce. Navíc - první větší investiční akce neziskovky v zámeckém areálu byla rekonstrukce budovy, která měla v budoucnosti sloužit i jako byt kastelána. Tedy Hany Šnoblové. Čili: je to jasné - jedna povedená rodinka v regionu s vysokou nezaměstnaností našla zlatý důl na zdánlivě nevýdělečném úhoru. A s nimi má seriózní úředník spolupracovat!?

Partnerství místo jednokolejky

Alexandra Brabcová z nadace Open society fund mi vysvětlila dvě základní věci. Zaprvé, že tento střet mezi neziskovkou a úřady u nás bohužel není ničím výjimečným. A zadruhé, že rodinkaření" je v podstatě nezbytným předpokladem fungování jakékoliv neziskovky. "To mohou dělat jenom lidi, kteří se na sebe mohou naprosto spolehnout, berou na sebe společné riziko. Vždyť je s tím mnoho práce, vypětí a to za žádné nebo minimální finanční odměny. Je prostě logické, úplně normální, že základem takového občanského dobrodružství je rodina. Konkrétně v případě "střetu zájmů" na Jánském vrchu je třeba říci, že paní Šnoblová nebrala za práci v o.p.s žádné peníze."

Alexandra Brabcová mi vysvětlila ještě další věci. Především to, že na rozdíl od některých vyspělejších občanských států tady komunikace mezi úřady a občany připomíná spíš jednokolejky než křižovatky. "Typické je to právě u památkářů. Oni chrání puristickou čistotu památky, žijí v hrůze, že by historické dědictví někdo mohl poničit, poškodit. Ale tahle jejich hodnota není hodnotou pro veřejnost, respektive pro majitele památky. Naši památkáři nejsou připraveni na dialog, na to, že péče o kulturní dědictví je zprostředkováním mezi různými zájmy, kompromisem. Nikoliv trváním na jednokolejné úředně posvěcené vizi."

Podle Brabcové je právě "partnerství" programem občanské společnosti vyspělé Evropy. Partnerství mezi občany, úřady, institucemi. Partnerství jako sdílená odpovědnost. "Dobrým příkladem je fungování anglické organizace English Heritage. Ta je zodpovědná za využití i uchování řady památek. A má právě schopnost pracovat s kompromisem mezi různými zájmy. Příklad: nový majitel chtěl pro svoje potřeby přestavět památný dům a měl potřebu zbudovat si ložnici v bývalé konírně. Proč ne? Dopadlo to tak, že majitel může mít ložnici v konírně, ale místnost rozděluje jakýsi příkop, v němž je uchována původní dlažba. Ložnice je navíc ve stanovených termínech otevřena veřejnosti. Kompromis. Obávám se ovšem, že tuzemští úředníci a památkáři takového kompromisu zatím nejsou schopni."

Uvidíme. Na Jánském vrchu zatím odvolali Hanu Šnoblovou z pozice kastelánky a téměř zrušili spolupráci s neziskovkou. Hana Šnoblová mobilizuje média, zavaluje dopisy památkáře i ministerstvo a připravuje se i na soud.

Článek jsme převzali ze společenského občanského dvouměsíčníku Konec konců č. 4/2004.

Michal Komárek