Techno rebelové: Vznik techno scény a její vliv na českou alternativní kulturu

21. 8. 2005 -

"Techno rebelové jsou, ať už si to uvědomují nebo ne, aktéry Třetí vlny. Nebudou mizet, ale bude jich přibývat. Jsou stejně relevantní součástí přechodu do nové civilizační fáze jako mise na Venuši, skvělé počítače, objevy v biologii či pátrání v hlubinách oceánu." A. Toffler - The Third Wave (1980) - Alvin Toffler je jeden z nejuznávanějších amerických intelektuálů a prominentních světových futurologů. Autor knih Válka a antiválka a trilogie Šok z budoucnosti, Třetí vlna a Změna moci.

"To všechno udělali novináři. Oni milují příběhy o dětech na drogách. A teď stačí, aby se někde objevil obytný vůz a v něm má někdo hlasitě puštěné rádio a je to jako by někdo křičel: Pozór, přijeli Rusáci! Přitom tihle lidé škodí těm ostatním ještě míň, než ti, co se o taneční hudbu zajímají jen v sobotu večer." Tim Fielding, britský promotér a majitel labelu JDJ v rozhovoru pro časopis Živel (Živel 3, 1996).

Kořeny scény

První soundsystémy - tedy auta s agregátem, který mohl vyrobit spalováním benzínu elektrickou energii pro zvukovou (a později i světelnou) aparaturu a celé zázemí, vznikly v šedesátých letech na Jamajce z úsporných důvodů. Na různých slavnostech totiž začali místo mnohačlenných orchestrů vystupovat Djové, kteří pouštěli gramofonové desky. Soundsystém byl praktickou věcí a zaujal mnoho milovníků hlasité hudby, především v přímořských oblastech.

Podobným místem byl indický ostrov Goa, odkud se tento koncept dostává do Evropy spolu s britskými občany, kteří na konci šedesátých let, plných politických a kulturních bouří, odešli z vlasti a na začátku osmdesátých let se vraceli zpět.

Vznik hudebního stylu techno

Počátky techna lze nalézt přibližně v době od roku 1977 do poloviny 80. let, kdy se v USA, konkrétně v detroitských klubech a na nočních rozhlasových pořadech, začal poprvé ozývat syntetický zvuk samplované elektronické hudby. Nešlo o měkký a discem osmdesátých let ovlivněný„house“ (s tempem okolo 120 úderů za minutu), který souběžně vznikal v Chicagu, ale o temnější a rychlejší žánr „nové taneční elektronické hudby“ (se 180 až 220 údery za minutu), reflektující alternativní, punkovou a industriální scénu a založený na samplech hluků a industriálních zvuků. Označoval se jako „techno“.

Britská rave scéna

V Británii se americká house music prosadila zpočátku jen v gay klubech (později se stala podobně jako v celé Evropě mainstreamem), zato techno padlo na progresivní britské hudební scéně na úrodnou půdu.

V roce 1986 se začínají o novou hudbu intenzivně zajímat Djové i hudební skladatelé pracující na počítači a vzniká obrovské hnutí, jehož vliv můžeme na mainstreamovém hudebním trhu sledovat dodnes.

Techno (původně se tímto termínem označovala všechna progresivní elektronická taneční hudba, která byla rychlejší než house) přineslo nejen nový zvuk, ale také nové myšlenky. Propagátoři taneční hudby nemluvili o sobě a o svém egu, ale kolektivním zážitku tisíců lidí, tvořících při tanci v jednom rytmu atmosféru podobnou hromadné meditaci. Dochází při tom k častému experimentování s psychedeliky (LSD a později hlavně MDMA alias Extáze) a objevování odkazu amerických filosofů a experimentátorů jako byl John Lilly a Timothy Leary.

Vliv na techno scénu mají pátrání po šamanských rostlinách v amazonských pralesích prováděná Terencem McKennou, stejně jako pesimistické kyberpunkové vize Arthura Krokera. Kromě šamanismu, pohanství a filosofů šedesátých let oprašuje nová scéna také pojem nomád a dává mu nový obsah.

Děje se tak díky majitelům prvních britských soundsystémů, jejichž stopu jsme ztratili v přímořských oblastech, kde se přes ně původně hrála tradiční populární hudba. V Británii dosud sloužily jako pojízdné systémy, které ozvučovaly putovní hippie festivaly. Ty se však rychle mění v centra techno hudby. Soundsystém se stal nejpříhodnějším prostředkem pro vznikající techno scénu (v klubech ve městě se hraje jiná, komerční hudba z MTV apod.). A tradice open air festivalů zase naznačila, kde se bude techno hrát.

Soundsystémy se tedy přetvářejí z podoby obyčejného náklaďáku, na který jednou naložili bedny, zesilovač, gramofon a mikrofon a příště jiný náklad, do podoby dnešní. Tu představují speciálně upravené tranzity, autobusy a jiné velké vozy, které mají většinu komponentů zabudovaných v sobě a proto mohou začít hrát velmi rychle a nahlas.

Vznikají travellerské techno soundsystémy – kočovné komunity, které připravují, organizují a produkují hudební události progresivní hudební scény. Říká se jim „rave“ a jeho příznivcům, kteří se za pár měsíců změní v tisícihlavou scénu, se říká raveři. Travelleři vyhledávají prázdná skladiště, odlehlá luka, pole či lesní mýtiny, kde se usídlí se soundsystémem a dají vědět raverům z nejbližšího města. Ti si dají pomoci telefonů vědět, kde je tento víkend „rave“ a na nelegálně zabrané louce potom tančí od sobotní noci do nedělního rána. Děje se tak sice nelegálně, ale dokud počty návštěvníků nedosahují deseti tisíců, není na tento fakt v Británii nahlíženo jako na společensky nebezpečný.

DIY kultura - do it yourself

Britští travelleři mají kořeny především v punkovém hnutí, které se ke konci osmdesátých let vlilo do nové progresivní scény, spojené s elektronickou hudbou. Je nutné si uvědomit, že svou cestu až k dnešnímu hudebnímu mainstreamu začala elektronická hudba právě u těchto pojízdných "proroků", kteří proti agresivitě rockových/punkových koncertů, nesnesitelné nabubřelosti hudebních hvězd a okázalé produkci za milióny liber stavěli pozitivní poselství punku, pro které se zažil termín DIY kultura (Do It Yourself - udělej si sám).

Její příznivci tvrdí, že hudební vydavatelství existují především proto, aby vytvářela zisk. Příznivci se snaží vytvořit protiváhu tzv. zábavního průmyslu. Vycházejí z přesvědčení, že každý konzument kultury může být zároveň i jejím tvůrcem. DIY kultura se vzájemně podporuje v tvorbě a vydávání různých děl vyrobených "na koleně".

Produktem DIY kultury se stala také free party, akce pořádaná lidmi, kterým nevyhovovalo prostředí velkých tanečních hal a s nimi souvisejícího zábavního průmyslu. Nestáli o zážitek zaplacený a provedený podle smlouvy, chtěli sami tvořit a dělat radost sobě, svým přátelům a všem návštěvníkům svých akcí. Netoužili se stát hvězdami, jen chtěli dělat, co mají rádi a snažili se to dělat tak, aby si jich nikdo moc nevšímal. Účastnící free party většinou hovoří o naprosto jiném pocitu z hudby i všeho okolo, pokud je party prostá podnikatelských potřeb.

Organizátoři freeparty bývají v zájmu klidného průběhu svých akcí - aby si je mohli návštěvníci plně a nerušeně užít - připraveni spolupracovat s místní samosprávou a dalšími orgány a udělat maximum pro zajištění pořádku, nerušení obyvatel a zachování integrity prostředí.

Kladnou stránkou několika desítek hodin zvýšeného ruchu a provozu je pro obce kupní síla návštěvníků freeparty, možnost mimořádného příjmu pro místní obyvatele. Pokud jim společnost vyjde vstříc a umožní věnovat se ve volném čase jejich zábavě na vhodných, nikým nevyužívaných místech, udělají co budou moci, aby se předešlo jakýmkoli problémům. Věří, že se i jejich kultura může stát součástí mnohotvárné reality jejich země, ať už je to Británie nebo ČR.

Soundsystém nabízel seberealizaci pro všechny oblasti lidské kreativity. "Rave" byla příležitost to ukázat ostatním. Kamarádi se složili na hudební aparaturu, kterou však začali také vyrábět - stejně jako projektory, stroboskopy, mlhu a různé vizuální efekty. Jiní malovali plachty z nepromokavé celtoviny, tzv. backdropy, kterými při samotném "raveu" oblepili náklaďák nebo tranzit nacpaný bednami, zesilovači, gramofony a později i počítači, nebo postavili stan, ve kterém mohli lidé tancovat, když začalo pršet.

Konec britské scény

Po šesti letech vývoje přichází rok 1992 a dva největší festivaly nezávislého techna: Bedlam (15 000 lidí) a osmidenní párty v Castlemortonu (25 – 40 000 lidí), pořádaná kultovním soundsystémem Spiral Tribe. Média popsala akci jako plenění a drogové orgie. 13 členů Spiral Tribe je zatčeno (nakonec vychází s podmínkou) a je jim zabaven jejich soundsystém. Nastává dvouletý tlak bulvárního a konzervativního tisku, ústící v zákon Criminal Justice Act (CJA), který umožňuje nelegální párty jednoduše rozpustit. To však radikalizuje a politizuje scénu (soundsystémy) - tvoří se hnutí, které později pořádá protestní street party a většinu raverů nahání do klubů. Malé párty (2 – 3000 lidí) pod širým nebem však v Británii probíhají dodnes.

Česká scéna

Pro českou free tekno scénu byl klíčový rok 1994. Začínají sem doléhat ozvuky německé techno scény a její streetparty Love Parade či May Day. Také jejich historie je plná střetu s establishmentem. U nás však ovlivnily spíš komerční scénu a přinutily první majitele hudebních klubů či hospod vypnout cédéčka s Nirvanou, koupit diskokouli a hostům předhodit místo nabroušených kytar a textů typu Zabil sem svýho fotra repetitivní beat, dochuceným sladkým ženským vokálem zpívajícím o tom, jak nám všem může být dobře.

Ve stejnou dobu však do Čech najíždějí i první soundsystémy - Spiral Tribe a Mutoid Waste Company - prchající z Británie při první vlně zděšení z CJA. Travellerská komunita našla první posluchače mezi punkáči a squattery, především z tehdejšího nejslavnějšího pražského squattu Ladronka. Jeden z jeho obyvatel - nejoriginálnější výtvarník české tekno scény, který později svoje obrázky spojil s pražským soundsystemem Cirkus Alien - Honza Kokotek, popisoval první free tekno párty v Čechách v rozhovoru pro časopis Blok takto: „Přišel jsem tehdy s přáteli na Libeňák, kde tábořili a chystali akci. Fascinovaly mě tam industriální skulptury, vojenské náklaďáky s vyčnívajícími kly zpod kapoty a další bizarní vozidla, jejichž posádky připomínaly postavičky z kyberpunkového komiksu. Minimalistická elektronika, bzučící všude kolem z reproduktorů, byla totálně něco jinýho, než se toho času hrálo v Praze na house parties, které mě nebavily a nevyhledával jsem je. Celé to na mě působilo jako zjevení z jiné planety, jako ufoni, kteří znenadání přistáli uprostřed města a začali žít svým vlastním životem. Ten zážitek byl tak silný, že se stal impulsem k naší vlastní aktivitě v podobném duchu. V druhý polovině devadesátých let se v Čechách uskutečnily kultovní teknivaly v Hostomicích a tahle subkultura začala nabírat na rozměrech. Spousta lidí začala nacházet v "soundsystémech" seberealizaci.“

Tekno kultura se začala vyvíjet vedle klubové scény a lidé se v ní volně mísili. Nicméně tvořilo se i "tvrdé jádro travellerů", pro něž se stala tekno kultura životním stylem. Kokotek ten rozdíl popisoval takto: „Být součástí nějakýho soundsystému znamená především být členem týmu a naučit se vzájemné komunikaci a spolupráci. Pokud jsi ještě k tomu se svým "kmenem" na cestě, jsou tví přátelé tvou rodinou a je to už víc než jen pouhý koníček, kterým se bavíš o víkendech. Opustit zázemí a pohodlí a zvolit kočovnický život, to vyžaduje jistou dávku bláznovství a dobrodružnou povahu.“

Scénu v Čechách tvořilo od počátku několik aktivních soundsystémů, jako byli průkopníci Direct Drive či Technical Support (kteří později přenášeli poetiku tekna i do klubů a galerií), velký vliv měli Mayapure z Dobříše, kteří se podíleli také na prvních velkých technivalech, nejpočetnější soundsystem byl v počátcích scény již zmiňovaný Cirkus Alien, který sídlil na Ladronce a jako jediný v Čechách o sobě prohlašoval také to, že je politický soundsystém. Dnes jsou v republice asi 4 desítky větších či menších soundsystémů.

Po republice probíhala řada technivalů, větších či menších, až do roku 1997 vlastně bez zájmu policie. Nepočítáme-li tedy tajné policisty převlečené za prodavače alkoholu, odhalené na řadě večírků. Na tvorbě "causy Czechtek" se v té době podílela především média.

Czechtek

Festival Czechtek měl v roce 2005 proběhnout již po dvanácté od roku 1994. První tři ročníky festivalu proběhly na louce u Hostomic na Berounsku, takřka bez pozornosti policie. Docházelo jen k drobným konfliktům se starousedlíky a ke komunikaci s osamělými vozy zmatených místních policistů. Podobně tomu bylo i další dva roky, kdy festival proběhl v blízké lokalitě Stará Huť a policie při něm opět nezasahovala. O akci se však už začala zajímat média - především televize NOVA, která tehdy každou, i komerční, taneční akci oznamovala jako Apokalypsu a nájezd zfetovaných asociálů. V tomto ohledu je památná reportáž o "technivalu" v roce 1997 od reportéra Jana Jetmara, která dodnes koluje na internetu. Ohlašovatelé také začali být zváni k výslechům, iniciovaným většinou starostou nejbližší obce. Policie ale reagovala velmi vlažně a v podstatě nevěděli, co by měli řešit. Na parties se objevuje také kriminálka, nemá však co řešit a proto předává "causu technopárty" jiným složkám.V těchto letech používal festival název Free Tekno Festival.

Akce vždy probíhaly se souhlasem majitele, ze strany úřadů se však setkávaly s neporozuměním a nátlakem, aby změnili tradiční organizační strukturu - vybírali vstupné, měli klasickou ochranku i pořadatele. To vedlo k postupu, při kterém ohlásili akci max. 3 dny před jejím začátkem (postupně se tato doba zkracovala), čímž znemožňovali obcím a sousedům tlačit na majitele dané lokality či se pokusit akci zakázat.

V roce 1999 proběhla tato akce v Hradčanech na Českolipsku pod názvem Underground bez hranic, opět bez zásahu policie, která ji však aktivně dozorovala. Lékařská služba musela z festivalu odvézt pobodaného mladíka - podle zpráv médií se však jednalo o místního občana, ne o účastníka festivalu. V roce 2000 proběhla v Lipnici na Českobudějovicku první akce pod dnešním názvem Czechtek. Policie opět nezasahuje, ale média poprvé zmiňují devastaci pozemku o rozloze 30 hektarů. V roce 2001 se na louce u obce Ralsko schází 12 000 návštěvníků Czechteku. Po třech dnech se na opakované výzvy starosty dobrovolně rozcházejí. V roce 2002 dochází v obci Andělka u Višňové na Liberecku k dohodě zástupců soundsystémů se starostkou. Czechtek plyne bez skandálu 6 dnů, policisté pomáhají udržovat pořádek a kvalitně usměrňují dopravu. Návštěvníci s nimi spolupracují a tradičně napjatá atmosféra mizí. Je zkontrolováno 1000 vozidel a na pokutách vybráno asi 150 000 Kč.

V roce 2003 přijelo na posečené pole v obci Ledkov nedaleko Kopidlna přes třicet tisíc lidí. Party trvala šest dní, přestože byla po čtyřech dnech zakázána hygieniky kvůli překračování hlukové normy. V roce 2004 proběhl Czechtek na soukromém pozemku u Boněnova na Tachovsku. Tento Czechtek se nesl ve znamení mediálně silného odporu místních obyvatel proti festivalu (vedeného zejména prostřednictvím TV Nova - na internetových stránkách a ve vysílání ČT se objevovaly podstatně smírnější názory) a díky spornému uzavření smlouvy o pronájmu byl po čtyřech dnech nařízen policejní zásah. Technaři však už v podstatě odjížděli a tak vyklizení louky není nijak vyostřeno. Policie nakonec zatkla (a obvinila z poškozování věci v cizím vlastnictví, soud bude v září) jen člověka, který organizoval úklid na opuštěné louce.

Legalita akcí

Freetekno komunita se v drtivé většině případů snaží své párty pořádat dle platných zákonů, tedy legálně. Bohužel Policie ČR a politici odsuzují freeparty na základě presumpce viny. Takto není diskriminována žádná jiná menšina v ČR. Kvůli presumpci viny jsou často parties pořádány konspiračně. To zbytečně obtěžuje jednak samotné návštěvníky, dále pak řádné občany přilehlých obcí a samozřejmě to také zatěžuje Policii ČR. Něco takového je v právním státě naprosto nepřijatelné. Jako velice nešťastné se jeví zvažování přijetí obdobných zákonů, jaké platí ve Francii a Velké Británii. Tyto zákony problém neřeší, ale pouze zametají pod koberec. Řešením by naopak mohl být kompromis. Freetekno komunita svými párty nechce dělat problémy, chce se bavit a seberealizovat. To je možné i na základě dnes platných zákonů.

Luboš Pavleček a kolektiv

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

	12. 10. 2005	....
	12. 11. 2008	prober se!mmmm