Tak to máme za sebou aneb vleklá kauza novelizace zákona na ochranu zvířat proti týrání
11.2.2004
Jediným důvodem k vytvoření návrhu novely byl náš vstup do Evropské unie a z toho vyplývající povinnost harmonizace evropské legislativy platné v oblasti ochrany a tzv. pohody zvířat. Tvůrcem a tedy i předkladatelem nového návrhu bylo ministerstvo zemědělství, v jehož útrobách sídlí i Ústřední komise pro ochranu zvířat, která spolu s legislativně právním odborem připravila první verzi novely. Jakékoli snahy „vylepšit“ zákon nad rámec evropské legislativy byly zapovězeny už na půdě ministerstva. Argumenty se opakovaly dva – údajné znevýhodnění českých podnikatelů, případně nežádoucí potřeba změn v návazných právních předpisech. Zkrátka upřímné snahy o zlepšení pravidel ochrany zvířat se na ministerstvu zemědělství nesetkávají s pochopením. Jednu revoluční změnu přesto ministerstvo podpořilo – likvidaci pojízdných zvěřinců a zákaz cirkusové drezůry nově narozených jedinců druhů původně volně žijících zvířat. Pak čekala na vládní předlohu novely Poslanecká sněmovna Parlamentu nacházející se ve víru legislativní smršti.
Ti z nás, kdo nepodlehli obavám, že s „bláznivými“ ochránci zvířat se stejně nikdo bavit nebude, se obrnili trpělivostí a vybaveni notnou dávkou diplomacie vyrazili za poslanci. Návrh novely byl projednáván ve dvou parlamentních výborech – výboru zemědělském a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Funkce zpravodaje se ujal místopředseda posledně jmenovaného výboru pan RNDr. Miloš Kužvart, známý svým vstřícným přístupem k nevládním organizacím, který prokázal i v případě tohoto zákona.
Projednávání ve výborech předcházel seminář pro poslance, kam byli kromě kompetentních úředníků pozváni i zástupci NNO. Jako už tradičně bylo možno zaznamenat poněkud nevraživou atmosféru mezi skupinou tzv. odborníků a podnikatelů a méně početnou skupinou ochránců zvířat a chvílemi nevybíravé snahy o diskreditaci některých mladých a méně zkušených účastníků diskuse z řad nevládek. Nejvíce nás však mrzel nevelký počet poslanců.
Jednání ve výborech se protahovalo, až nakonec z nich vzešla celá řada pozměňovacích návrhů. V případě zemědělského výboru, jak se dalo očekávat, šlo většinou o úpravy na úkor původní vládní předlohy a tedy na úkor zvířat samotných, především v ustanoveních týkajících se omezení drezůry a chovu nedomestikovaných druhů zvířat v cirkusech. Otevřela se také široká diskuse o připomínkách týkajících se povinné odborné způsobilosti osob vykonávajících některé činnosti upravené tímto zákonem, především odchyt toulavých a opuštěných zvířat a péči o ně v útulcích, a o návrhu přenosu kompetencí z obcí na orgány státní veterinární správy při řešení správních deliktů a přestupků a při ukládání sankcí, které by podle našeho názoru přineslo podstatné zlepšení vymahatelnosti tohoto zákona. Zmíněné připomínky se snažila na základě zkušeností z praxe prosadit Nadace na ochranu zvířat.
Potvrdily se však obavy, že ačkoli je špatné fungování tohoto zákona v praktickém životě všeobecně známou věcí, změna nastavených pravidel představovala pro úředníky příliš odvážný krok. Argumentovali opět nežádoucí nutností změn v jiných zákonech, nárůstem práce pro pracovníky SVS a nedostatkem finančních zdrojů. Přesto se výše zmíněného pozměňovacího návrhu ujal pan poslanec MVDr. Bielesz a přednesl ho při druhém čtení návrhu novely zákona v Poslanecké sněmovně. Druhé čtení provázel až překvapivý nezájem většiny poslanců o problematiku ochrany zvířat, ačkoli bylo předloženo několik desítek pozměňovacích návrhů. Očekávaná kontroverzní diskuse se nekonala.
Třetí závěrečné čtení, při němž se mělo hlasovat o případných změnách a také o celém zákoně, se ještě několikrát odkládalo ze dne na den, až konečně 26. listopadu minulého roku zákon prošel Poslaneckou sněmovnou a ministerští úředníci si poprvé oddechli. Oproti původní vládní předloze doznal zákon mnohých změn, bohužel v některých oblastech v neprospěch zvířat – např. původní vládní návrh zakazoval transport zraněných zvířat neschopných samostatné chůze, novela schválená poslanci dovoluje transport takových zvířat dopravními prostředky vybavenými speciálními nakládacími mechanismy. Přepravovat takové zvíře na jatka byť speciálně vybaveným prostředkem se rozhodně neobejde bez zbytečného stresu z bolesti a strachu z neznámé manipulace. Největší změnu k horšímu oproti vládní předloze zaznamenal paragraf upravující činnosti se zvířaty v cirkusech. To, co z něj zbylo je výsměchem do tváře všem, kteří se v rámci kampaně organizace Svoboda zvířat poctivě a upřímně snažili poukázat na skutečně neradostné životní podmínky především původně volně žijících druhů zvířat, jako jsou medvědi, kočkovité šelmy, sloni a delfíni.
Senát dlouho čekal na výsledný schválený text novely zákona. Zde se role zpravodaje ujal pan senátor MUDr. Rakušan, který se velice poctivě na projednávání zákona připravoval. Ačkoli se textem novely schválené v PSP zabývaly dokonce tři senátní výbory, všechny tři dospěly po více (Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí) či méně (Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výbor pro evropskou integraci) zaujaté diskusi k závěru, že z časových důvodů a kvůli možnému riziku, že stejně případné změny odhlasované Senátem Parlament smete a ještě hrozí, že poslanci nakonec neodhlasují ani to, co už jednou Sněmovnou prošlo.
Zkrátka a dobře, postavení Senátu je nezáviděníhodné. Senátoři jsou nuceni pracovat pod diktátem času a v atmosféře svérázného politikaření. Při sledování práce Senátu se naskýtala otázka, zda vůbec může Senát plnit svou úlohu. Když došlo na jednání v plénu 21. ledna, šlo všechno ráz na ráz – po velice moudré a citlivé úvodní řeči zpravodaje se přihlásila hrstka senátorů s pozměňovacími návrhy, o nichž se však vůbec nehlasovalo, protože se horní komora Parlamentu shodla vysokým počtem hlasů, že schválí poslanecký text novely.…
A ministerští úředníci si oddechli po druhé a naposled. Svůj úkol splnili – Česká republika má ke dni vstupu do Unie zákon, který obsahuje všechno, co jí Evropská komise předepsala. Otázka zní: nedalo se ale udělat více? A jaká je tedy výsledná novela? Na první pohled příliš obsáhlá, nepřehledná, tudíž se dá předpokládat, že se s ní bude špatně pracovat a co je nejhorší – ačkoli se zvýšily sankce za jednotlivé přestupky a správní delikty, nepodařilo se nijak zlepšit vymahatelnost tohoto zákona, a tudíž skutečně potrestaných viníků nepřibude. A tak mnohá, byť i dobře formulovaná ustanovení v novele zůstanou jen snůškou zbožných přání. Nezbývá než doufat, že úředníci a zákonodárci, kteří se shodli na potřebě urychlené tvorby nového zákona, na zvířata v záplavě „důležitějších“ problémů nezapomenou. Kéž by si všichni vzali k srdci slova pana senátora Rakušana, kterými zahájil jednání v plénu:
„Dámy a pánové, moje vystoupení bych chtěl začít nejdříve obecným pohledem, nejenom suchou řečí paragrafů. Při přípravě a projednávání tohoto zákona jsem byl konfrontován s řadou někdy velmi protichůdných názorů. Domnívám se, že při jakékoliv diskusi, týkající se tohoto tématu, je třeba mít na zřeteli název projednávaného zákona - na ochranu zvířat proti týrání. Řeší-li a organizuje lidské společenství přebývání v našem životním prostoru, určuje zákony a pravidla kultivující jeho morální úroveň, pak pochopitelně nesmíme opomíjet otázky spojené s těmi, kteří s námi tento životní prostor sdílejí. Právě zákonným zakotvením určitého vztahu ke zvířecím tvorům podává ta která společnost zprávu o stupni své morální vyspělosti.
V rámci problematiky legislativního řešení našeho vztahu ke zvířatům vidím celou řadu nástrah. Skoro každý z nás se zaštiťuje pocitem své vlastní humánnosti. Navíc nikdo z nás není prost zkušenosti se zvířecími tvory, domácími mazlíčky, cirkusy, hospodářskými zvířaty, a tyto zkušenosti nám dávají často klamné zdání zasvěcenosti a kompetentnosti v této věci.
Jde o zákon proti týrání zvířat, tedy tvorů, kteří nemohou své pocity vyjádřit jinak, než je jim dáno zákony přírody. Je tedy třeba přistupovat k této problematice s citem a pokorou bez zbytečného pocitu lidské nadřazenosti. Vzhledem k délce projednávání této předlohy, výsledkům hlasování v Poslanecké sněmovně i hlasování v našich výborech nedávám sám příliš velkou naději případným pozměňovacím návrhům, ale diskusi nad těmi problémy považuji za velmi důležitou, potřebnou a doufám, že také obohacující.“
Nadace na ochranu zvířat děkuje všem, kteří se upřímně snažili přispět ke zlepšení zákonných pravidel ochrany zvířat, citlivých tvorů, kteří s námi nesdílejí tuto planetu jen pro uspokojení sobeckých potřeb lidstva.
Romana Šonková, 10.2.2004
Autorka je ředitelkou Nadace na ochranu zvířat
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout