Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - občanský sektor
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > zprávy
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

Padesátiletá tragédie se šťastným koncem?

18. 11. 2005 -

Příběhy uprchlíků, ať už těch dobrovolných či z donucení, v našem světě jen málokdy končí happy-endem. Jednou z mála výjimek je v tomto ohledu příběh krymských Tatarů, sympaticky nezdolného národa, který byl Stalinem ve čtyřicátých létech na základě smyšleného obvinění z kolaborace s nacisty deportován do střední Asie. Podobně jako v případě Čečenců, byla to stalinská deportace ve vší své hrůznosti – jen v jejím průběhu zahynuly desetitisíce lidí. Někteří z pamětníků těchto událostí ještě žijí a s naprostou otevřeností sdílejí své vzpomínky. Tito lidé stejně jako jejich potomci dostali slovo ve výborném filmovém dokumentu Petrušky Šustrové Vyhnání a návrat krymských Tatarů.

Latinské úsloví Habent sua fata libelli jistě platí stejnou měrou i pro filmy. Materiál k filmu autorka natočila už před dvěma léty, ale teprve nedávno finanční situace umožnila film dokončit do definitivní podoby, v premiéře jej Československá televize odvysílala 28. září t. r. Autorka film doprovodila jen minimálním komentářem vysvětlujícím základní fakta z historie krymských Tatarů, většina sdělení spočívá na vzpomínkách živě vystupujících lidí. Lidé i jejich výpovědi jsou zvoleni tak, že jejich sdělení dalece přesahuje reportážní charakter a dodávají filmu silný lidský i umělecký náboj. Autorka si vybrala lidi nejrůznějších charakterů a generací a vytvořila tak podmanivý obraz národa, který našel sílu s důstojností čelit nepříznivému osudu.

Po celou dobu svého nuceného vyhnanství krymští Tataři nepřestali usilovat o návrat do své vlasti, a to i navzdory perzekuci, dopadající na občanské aktivisty stejně jako na ty, kdo se odvážili vrátit „ilegálně“. Snad nejdojemněji působila výpověď ženy, která se narodila už ve vyhnanství a za dobré školní výsledky byla odměněna pobytem v letním pionýrském táboře na Krymu, aby pak po návratu všem vyprávěla o kráse ztracené domoviny. V době Gorbačovovy perestrojky a postupného rozpadu Sovětského svazu vzali krymští Tataři svůj osud do vlastních rukou a hromadně se začali navracet do své země. Navzdory všem ekonomickým i administrativním těžkostem se jim podařilo nakoupit půdu, postavit domy a vytvořit samosprávné komunity včetně vlastního školství. V moři postsovětské bezvýchodnosti, deziluze, apatie a skepse působí příběh jejich neutuchající touhy po návratu do ztracené vlasti a podnikavé životaschopnosti jako balzám a nadějeplný příslib budoucnosti jiné než je ta, kterou vidíme v chmurném příšeří převalovat se jako mlha nad bažinou od Minsku až po Ašchabad.

Petruška Šustrová tak i tímto dalším v řadě svých filmů nejen prokázala svou výbornou znalost postsovětských zemí, jimž se systematicky věnuje jako novinářka, reportérka, organizátorka a účastnice pozorovatelských volebních misí a jeden z vůdčích duchů pozoruhodné sítě tzv. center pluralismu, ale zároveň poodhalila své vidoucí oko, vědoucí mysl a citlivé srdce, dodávající jejímu dokumentu hluboce umělecký náboj.

Zařazení filmu do televizního vysílání na státní svátek sv.Václava nechtěně působilo až symbolicky. Pro nás jako národ nejistý si sám sebou, vesměs neschopný širší solidarity v rámci vlastního společenství a nemající jasno ve vlastních dějinách, oscilující mezi sebemrskačstvím, cynismem a možná typicky středoevropskou depresí z vykořenění vykompenzovanou velkohubým pivním a hokejovým nacionalismem je dozajista prospěšné alespoň prostřednictvím tak zdařilého dokumentu setkat se s lidmi, kteří o své zemi (jejíž hodnotu si uvědomili do kruté hloubky), dovedou hovořit se samozřejmou láskou a se slovy naplněnými poetickou krásou. Pro lidi trpící v důsledku vlastních historických pohrom pocitem ztráty domova je takové setkání s odhodlaným národem, který navzdory ještě horším historickým katastrofám ten svůj domov miluje se samozřejmou láskou a pro jeho opětovné získání překonal nejednu překážku a strázeň, nanejvýš inspirující.


Lubor Kysučan

DISKUSE - KOMENTÁŘE:


Související tisk. zprávy

KORMIDLO - katalog odkazů občanské společnosti

www.kormidlo.cz * Lidská práva * Sociální rozvoj a pomoc * Životní prostředí * Globalizace a udržitelný rozvoj * Kultura * Lidé a společnost * Neziskový sektor
www.kormidlo.cz

Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz