Ženy diskutovaly svou ekonomickou situaci ve společnosti
18. 4. 2007 - PRAHA [Agentura GAIA / Econnect]
Občanské sdružení Agentura GAIA uspořádalo v rámci projektu „Quo vadis, femina? - vize žen o trvale udržitelném životě“ další z řady tématických kulatých stolů. Tentokrát nesl název „Ekonomicky nezávislá“ a dvacet sedm pražských žen všech generací zde diskutovalo ekonomickou situaci ženy v naší společnosti. „Spisovatelka a emancipovaná žena jménem Virginie Wolfová se začátkem minulého století domnívala, že ekonomická svoboda je předpokladem svobody obecně a dnešní programy podpory na tuto filozofii navazují. Proto nás zajímá, jakou dnešní ženy penězům přikládají váhu, jak vidí své ekonomické postavení a co si v této oblasti slibují od podpory rovných příležitostí,“ vysvětluje autorka a vedoucí projektu Marie Haisová a dodává: „Na ekonomické stránce života je přetrvávající druhořadé postavení žen zvláště patrné. V celosvětovém měřítku ženy vlastní pouze 1% majetku a 10% finančních zdrojů.“
Podobný názor zastávalo i mnoho účastnic kulatého stolu. „Svoboda získaná po roce 1989 bohužel zatím nepřinesla rovnost pro ženy, zejména v ekonomické oblasti. Ženy stále pracují za nižší platy než muži, i když odvádějí stejnou práci. Přitom rovnost je zcela stěžejní pro nezávislost, svobodu, příležitosti i vztahy. Také nepříliš dobré podmínky pro malé a střední podnikání a špatně fungující legislativní systém ženám berou odvahu podnikat a uplatnit své schopnosti, které bezpochyby mají. Už T. G. Masaryk říkal, že každá žena řídící domácnost je ministryní financí v malém,“ zaznělo v hodnocení účastnic debaty.
Samotný pojem ekonomické nezávislosti ženy vnímaly většinou subjektivně. „Ekonomická nezávislost je stejně individuální záležitost jako potřeby. Pokud je žena schopná vyjít s málem, je i bez ohledu na nízké příjmy ekonomicky nezávislá a svobodná. Důležité je, aby se o sebe žena dokázala postarat – a k tomu bohužel řada z nás nebyla vychována. Finanční závislost na partnerovi může vést k vydírání a domácímu násilí, jde o pozici náchylnou k viktimizaci,“ shodly se ženy. Přesto však se u některých z nich objevily obavy, zda snaha o finanční nezávislost není na úkor dobré výchovy dětí a rodinných vztahů: „Ženy se bojí být finančně závislé na partnerovi. Kdyby si to dovolily, s větším uvolněním budu vychovávat děti.“
K názorové polarizaci došlo také mezi generacemi. Starší generace žen spíše inklinovala k názoru, že osobní a ekonomickou svobodu a nezávislost nelze v plné míře realizovat uvnitř rodiny. „Patnáct let vychovávám děti a vyrůstala jsem v tom, že péče o rodinu je prvořadá. Na vydělávání peněz pro sebe, koníčky a seberealizaci mi nezbývá prostor. Přemýšlely jsme jinak. Ženy naší generace byly vedeny spíš k sebeobětování,“ uvedla jedna ze starších účastnic kulatého stolu. Naopak mladší ženy mnohem častěji viděly schopnost ženy být samostatnou jako jeden z předpokladů kvalitních rodinných vztahů. „Když žena jedná podle svého srdce a dělá, co jí baví a čemu věří, stane se brzy ekonomicky nezávislou sama o sobě. Podpoří své ženství a muži tak vytvoří prostor, aby se stal mužem.“ Zároveň však účastnice kulatého stolu připustily, že ekonomicky nezávislá žena stále není v mnoha rodinách vnímána jako samozřejmost a může vzbuzovat negativní emoce, protože jedná v rozporu s tradicí.