Divadlo utlačovaných se představuje v Praze
1. 5. 2015 - PRAHA [Econnect]
Dvě ženy, pedagožky fakulty sociálních studií Ostravské univerzity Eliška Lindovská a Ivana Kaniová přijely s uměleckou skupinou z řad ostravských bezdomovců. “Vycházíme z divadla utlačovaných, je to způsob, kterým se lidé učí nahlížet kriticky na životní situaci, ve které se nacházejí a odhalovat strukturální a systémové bariéry, které způsobují útlak a konzervují lidi v jejich situaci,” vysvětluje Eliška Lindovská.
Eliška Lindovská také celým představením provází a moderuje interakci mezi účinkujícími a diváky, kteří jsou do děje zapojováni. Každá scéna má jednoho hrdinu, jehož životní situace je ztvárněna a přítomní mohou uvažovat, navrhovat či se přímo zapojovat se svými zlepšovacími návrhy. Na úvod si společně udělají jakousi choreografii, kdy volají svá jména, na pokyn tleskají a dupají, čímž jsou diváci vtažení do hry. Zvukový doprovod zajištují jednoduché nástroje jako triangl nebo struhadlo. Herci po příchodu vejdou mezi diváky a vzájemně si podávají ruce a představují se.
Děj má ukázat typický bludný kruh bezmocného člověka, který ztratil domov a nemůže nalézt přijetí. Pět herců se krouživě pohybuje po jevišti s hlavním hrdinou a znázorňují sociální vyloučení. Zůstává sám, snaží se vrátit, zatímco mu ostatní nadávají, že smrdí. Jde na úřad, kde stojí fronta a všichni požadují práci, bydlení či podporu. Kolem nich obchází herec představující výčitku - oslovuje je “flákači”, “povaleči” apod. Pak se hrdina dostane k přijímacímu řízení do azylového domu, je vyděšený ze zimy a samoty, snaží se získat obrovský klíč. Ředitel zařízení dozoruje pracem, které klienti vykonávají. Ti řeší, že je práce nebaví, ale pod hrozbou vyloučení pracují dál. Pak se pokouší získat zaměstnání a sežene jen práci načerno, kde ani nedostane výplatu. Znovu ocitá na ulici a znovu je scéna s útoky veřejnosti, která mu spílá: “Neotravuj slušné lidi, smrdíš, táhni, běž makat….” Náš hrdina však požaduje druhou šanci.
Poté mají diváci prostor si mezi sebou povídat, která scéna je nejvíc zaujala. Řeší se vlastní zkušenosti s běháním po úřadech, prací apod. Většina hlasuje, aby se dále rozvíjela scéna s úřadem. Znovu fronta a úřednice striktním tónem požaduje vyplnit hrozivé množství formulářů. Jeden z diváků pan Václav žádá, aby úřednice byla lidštější. Vzápětí je vyzván, aby se zapojil do hry a stoupl si do fronty. Žádá práci a dostane formuláře, chvíli se s úřednicí dohaduje. Za chvíli podléhá a s formuláři odchází. Všichni přihlížející kritizují přemíru byrokracie. Další divačka paní Olga přichází s vyplněnými formuláři a dostává vytištěné nabídky práce. “Co bychom ještě mohli vyzkoušet, může to být cokoli?” ptá se moderátorka. “To neříkejte, já to zkusil a stálo mě to tři roky na Pankráci,” volá jeden pán. Situace na jevišti postupně přeroste ve vzpouru čekatelů a úřednice rezignovaně rozhodí své formuláře do vzduchu.
Na závěr probíhá diskuze a rozdává se káva a sušenky. Divadelní skupina Kruh naděje vznikla v září 2013 během pobytu na horské chatě Andělská hora. V Praze vystupovala poprvé. Hráli již v řadě klubů či na náměstích.
Členové skupiny se také zúčastňují výuky na fakultě sociálních studií, kde jsou vzděláváni budoucí sociální pracovníci a mají tak možnost získat výpovědi o bezdomovectví z autentické zkušenosti. Z jejich příběhů jsou již vytvořena tři výuková DVD. Rovněž za účasti bezdomovců - expertů proběhly dvoudenní konference v listopadu 2014 v Senátu a v červnu 2014 na Úřadu vlády.
Michal Štingl