Nevládní organizace požadují přísnější zacházení s toxickými látkami

30.9.2004
PRAHA [Arnika - Budoucnost bez jedů]
Autor: Marek Jehlička, tel: 606 727 942

Větší kontrola a přísnější zacházení s toxickými látkami – tak lze shrnout hlavní požadavky sdružení Arnika a dalších nevládních organizací k Národnímu implementačnímu plánu Stockholmské úmluvy. To je jakýsi plán opatření, jimiž má Česká republika naplnit své závazky plynoucí z ratifikace Stockholmské úmluvy (1). Tento dokument tak může významně ovlivnit kvalitu životního prostředí v příštích letech.

“Ratifikací Stockholmské úmluvy se Česká republika zavázala k eliminaci nejnebezpečnějších toxických látek. Nyní se rozhoduje o tom, jaké konkrétní kroky budou v tomto směru učiněny. Chceme, aby se v implementačním plánu objevily konkrétní věci, které musíme jako stát udělat, aby náš podpis pod Stockholmskou úmluvou nezůstal pouze obecnou proklamací,” uvedl místopředseda Arniky RNDr. Jindřich Petrlík a člen petičního výboru petice Budoucnost bez jedů II.

Požadavky petice jsou v souladu s většinou připomínek Arniky i dalších neziskových organizací k implementačnímu plánu. Občanská sdružení mimo jiné požadují přijetí důsledných opatření, která zajistí, aby při nakládání s odpady (například s popílky ze spaloven) nedocházelo k únikům toxických látek (např. dioxinů) do životního prostředí. “Chceme předejít tomu, aby se s toxickým popílkem zacházelo jako se stavebním materiálem jako je tomu například v případě liberecké spalovny Termizo či v kauze dolu Jan Šverma na Žacléřsku,” vysvětlil Petrlík.

Nevládní organizace dále požadují, aby aby při odstraňování dioxinů (2), PCB (3) a dalších nebezpečných látek nevznikaly stejně nebezpečné toxické látky anebo nové ekologické zátěže, aby plasty jako PVC, při jehož výrobě či likvidaci vznikají toxické látky, začaly být postupně nahrazovány bezpečnějšími hmotami.

Tyto nároky na Národní implementační plán ke Stockholmské úmluvě podepsalo 16 nevládních organizací. Pod peticí “Budoucnost bez jedů – II”, která má shodné požadavky, je nyní již více než 3000 podpisů. Svůj podpis připojila například senátorka za Přerov RNDr. Jitka Seitlová, tři starostové obcí a další významné osobnosti..


Poznámky:
(1) Stockholmská úmluva – mezinárodní dohoda, jejíž ratifikací se signatářské státy zavazují k eliminaci 12 nejvýznamnějších persistentních organických látek. Úmluva vstoupila v platnost dne 17. května 2004. K 1. 7. 2004 ji ratifikovalo již 70 států. ČR tuto mezinárodní dohodu ratifikovala dne 6. srpna 2002. Jakých problémů se týká konkrétně v České republice lze nalézt například v článku na webových stránkách Arniky: http://www.arnika.org/clanky.shtml?x=181078. Český překlad tiskové zprávy UNEPu ke vstupu úmluvy v platnost najdete na této internetové adrese: http://www.arnika.org/clanky.shtml?x=181062.

(2) Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích. Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním prostředí zvyšují i drobné prachové částice. Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle. (zdroj: webové stránky Státního zdravotního ústavu – www.chpr.szu.cz - “Dioxiny v potravinách”)

(3) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky. Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtějšími látkami v odpadech. V již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB onemocněli tzv. chlorakné, dysfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: