Šumava deset let po mírumilovné blokádě kácení v Trojmezenském pralese
22. 9. 2009 - PRAHA [Econnect/Hnutí Duha]
K protestu vyzvala pětice renomovaných vědců poté, co tehdejší ministr Miloš Kužvart rozhodl i přes veškerá doporučení odborné veřejnosti umožnit kácení i v nejvzácnějších pralesích Šumavy.
Vědci tehdy ve výzvě uvedli: "Zatímco však po žíru kůrovce zůstává prales pralesem, motorové pily jej zničí navždy. Je to jako kdybychom chtěli Karlštejn zachránit tím, že jej srovnáme se zemí a vystavíme na jeho místě nový, panelový. ... Tam, kde technokratické smýšlení a politická řešení vítězí nad odbornými argumenty, tam, kde se nedbá platných zákonů, může přírodě pomoci jedině občanská angažovanost. Vyzýváme proto veřejnost k protestu - mírumilovné blokádě kácení v prvních zónách Národního parku Šumava. Tak jako bychom nikdy nedopustili, aby novodobí plánovači zbořili Národní divadlo, nedopusťme, aby zničili divadlo přírody - zbytky přirozených lesů v srdci Šumavy!".
Po blokádě byla pozvána odborná mise Světového svazu ochrany přírody (IUCN), která doporučila zvětšit a scelit jádrová území, kde se nezasahuje do přírodních procesů tak, aby do 3-5 let zahrnovala 30-40% rozlohy parku. Toto doporučení ale dodnes není naplněno. Pozitivem je, že i díky akci Hnutí DUHA zde mohla správa parku v roce 2006 otevřít pro veřejnost naučnou poznávací stezku, která návštěvníkům ukazuje přirozenou obnovu horského smrkového pralesa.
K mezinárodním pravidlům pro národní parky patří i zásada, že část každého z nich je ponechána divoké přírodě. Platí to v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, ve Skandinávii a všude jinde – a samozřejmě by to mělo platit i na Šumavě. Musíme si vybrat: buď v některých částech Šumavy budou lesy s odumřelými stromy, pod jejichž ochranou vyrůstají mladé smrčky – nebo je vykácíme a vzniknou zde holé kopce.
Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl: „Pralesy jsou místa, kde lidé nekácí stromy a kde hospodaří pouze příroda. Jen díky blokádě kácení před deseti lety zůstal zachován nejdochovalejší středoevropský horský smrkový prales na Trojmezné. Jeho další vývoj byl poučný. Ačkoliv všichni očekávali opak, početnost lýkožroutů po blokádě překvapivě poklesla. Teprve po suchém roce 2003 došlo k jeho prudkému nárůstu. Ukázalo se tak, že klimatické změny mají na množení kůrovce mnohem větší vliv než pokusy o jeho asanaci. Nyní pod suchými stromy vyrůstá průměrně více než pět tisíc mladých stromků na hektar. K obnově horského lesa by přitom postačovala desetina. Z národních parků musíme těžit poučení a ne dřevo.“