Chorvatští gayové a lesby mají těžký život

14. 10. 2005 - ZÁHŘEB [BBC]

Při ne tak dávné debatě o právech homosexuálů a lesbiček v chorvatském parlamentě jeden poslanec prohlásil, že je jich hodně i mezi jeho kolegy a ať dokážou, "že jsou správní chlapi a sami se přihlásí". Nikdo se však nepřihlásil a celá záležitost se tradovala jako vtip. V úterý 11. října se však na chorvatských novinových kioscích objevily dva nejprodávanější deníky se seznamy skoro dvanácti set jmen homosexuálů, bisexuálů a lesbiček, kteří se rozhodli svou sexuální orientaci uveřejnit.

Podpůrná akce

Pod heslem "Už se nechceme schovávat" si čtenáři "Večerního listu" a "Ranního listu" mohli přečíst křestní jména svých spoluobčanů s věkem a zkratkou jejich sexuální orientace. Byla mezi nimi i jména heterosexuálů, kteří s akcí sympatizují. Seznam byl k mání také ve dvou záhřebských knihkupectvích. Je proložený hesly "V mnohém se lišíme, ale v lecčems jsme si podobní" a "Přezkoumej své předsudky".

Organizátoři akce, sdružení homosexuálů "Krok kupředu", jimi chtěli evidentně vyzvat veřejnost, aby se zamyslela nad svým vztahem k nim a začala se více zabývat jejich problémy.

Potírání má historii

Chorvatsko je zemí s více než osmdesáti procenty katolíků a podle nejnovějších výzkumů veřejného mínění jeho občané důvěřují nejvíce právě církvi. Dokonce více než politikům nebo médiím, přestože je Chorvatská televize údajně nejsledovanější veřejnoprávní televizí v Evropě.

Jaká je tedy tradice vztahu zdejší společnosti k lidem jiného sexuálního zaměření? Například v šestnáctém století přikázali radní Dubrovnického městského státu strážím obcházet město dvakrát denně a při sebemenší či náznaku homosexuálního chování nebo zmínce o něm nechali vyhostit občana na několik let z města. Toto opatření prý dobře fungovalo sto šedesát let.

Za druhé světové války byli mimo jiné pronásledováni i homosexuálové. Když Dubrovník osvobodili partyzáni, jeden občan údajně stanul kvůli homosexualitě u soudu. Prý se ale trestu vyhnul poukazem na "antickou tradici" jadranského pobřeží.

Vztah komunistů

Komunistický Titův režim na práva sexuálních menšin nedbal, ale v osmdesátých letech všeobecná liberalizace a rock'n'rolová nová vlna přinesly určité uvolnění. Aspoň v chorvatské metropoli Záhřebu. "Byla to spíš iluze," řekl mi Toni Marošević, který se tehdy vůbec jako první veřejně přihlásil ke své sexuální orientaci.

Byl také redaktorem pořadu na mládežnickém Rádiu 101 "Frigidní zásuvka". Probírala se žhavá témata, mohli jim volat i homosexuálové a lesbičky, mluvilo se o všem otevřeně a s humorem. "Zavolali mě na ÚV strany a k mému údivu mi místo vyhazovu nabídli stálé zaměstnání."

"Já jsem však nechtěl být soukolím systému a odmítl jsem," směje se Marošević. Pořad byl stejně brzy zrušen.

Schválen zákon, ale...

Když skončila chorvatsko-srbská válka a po Tudžmanově straně převzali vládu socialisté, byl schválen první zákon o soužití osob téhož pohlaví. Nyní, o dva roky později, se aktivisté homosexuálních a lesbických sdružení snaží prosadit zákon o registrovaném partnerství. "Chceme větší práva v oblasti zdravotního, sociálního, důchodového zabezpečení a dědických práv. Nepožadujeme ale, aby byl zákon zařazen do Rodinného zákona ani si neosobujeme právo na adopci dětí kromě svých vlastních, z dřívějšího manželství," tvrdí jejich mluvčí. "Víme, totiž, že nám veřejnost moc nefandí".

To mi potvrdil i jinak liberálně smýšlející záhřebský lékař. "Lidé je spíš nemají rádi", říká. "Ale neřekl bych, že je to tak úplně spojeno s s katolictvím. V sousedním Srbsku se k nim chovají hůř, a přitom je to převážně pravoslavná země".

Akce se jmény

V debatě televize Nova prohlásil poslanec socialistů, kteří gaye podporují nejvíce, že by pomohlo, kdyby je soudy účinněji chránily před šikanou. Ostatně stejně jako i všechny ostatní občany.

Před pěti lety vyšli gayové poprvé do záhřebských ulic a chránil je policejní kordon početnější než demonstrující. Ale atrakce každoročního pestrého průvodu se pomalu ztrácela a letos se sdružení homosexuálů rozhodlo místo něj oslavit výročí washingtonské demonstrace gayů a lesbiček v roce 1987, uveřejněním svých jmen. "Původně jsme chtěli, aby lidé napsali také iniciály příjmení, ale báli jsme se, že se jich přihlásí málo," říkají organizátoři.

Jejich polovičatost však ihned zkritizovali záhřebští novináři. "Dali si gól do vlastní branky", tvrdí. Poukazují i na to, že jsou pouhá křestní jména na seznamu neověřitelná a jeden vtipálek dokonce zaslal seznam se stovkou křestních jmen svých známých - heterosexuálů.

Asi sedmdesát procent lidí v telefonické anketě Večerního listu prohlásilo, že je inzerát iritující. V televizní debatě stanice Nova se v různých obměnách ozýval názor ve stylu "jestliže gayové považují své chování za normální, ať se tedy normálně chovají".

Žádná celebrita

Veřejnosti se asi nejvíce dotklo, že byly inzeráty z větší části zaplaceny penězi z fondu na kulturu města Záhřebu, tedy z kapes daňových poplatníků. Dokonce proti tomu protestovalo i jedno sdružení válečných veteránů, kteří by za ty peníze raději uveřejnili seznam osob, jež jsou od chorvatsko-srbské války stále ještě pohřešovány.

Jsou chorvatští gayové opravdu více diskriminováni než jinde? Marošević tvrdí, že ano a že mnozí nemohou získat ani stále zaměstnání. Země se čtyřmi a půl milióny obyvatel a skoro čtyřmi sty tisíci nezaměstnaných má však na svém seznamu mnoho diskriminovaných. Především ženy, které zaměstnavatelé neradi přijímají, nebo vysokoškoláky, kteří ve stáncích pečou hamburgery.

O vztahu společnosti ke gayům však také svědčí fakt, že lze veřejně činných osobností, které se otevřeně, jménem a příjmením, přihlásili ke své sexuální orientaci, dodneška spočítat na prstech jedné ruky. Není mezi nimi ani jeden známý herec, zpěvák nebo sportovec či televizní moderátor, s nimiž se především mladí rádi identifikují. Určitě ne proto, že by mezi nimi žádní homosexuálové nebyli.

Dagmar Ruljančičová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: