Kvalitní ochranu šumavské přírody požaduje v petici 25 555 signatářů, podpořily ji i respektované osobnosti
3. 6. 2014 - PRAHA [Econnect/Hnutí Duha]
Poslední dobou přibývaly podpisy po tisících, a to z desítek míst celé ČR. Lidé reagovali na vyhrocení situace, kterou vyvolalo předložení likvidačního senátního návrhu zákona a jeho obhajoba některými politiky, včetně odvolaného ředitele parku Jiřího Mánka. Z celkového počtu 25 555 podpisů je 3 378 podpisů od návštěvníků národního parku z petičního stánku u pramenů Vltavy. Na webu Hnutí DUHA podpořilo petici 4 550 lidí www.hnutiduha.cz/petice/.
Petice za dobrý zákon o Národním parku Šumava je určena Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky. Jejím dnešním předáním Senátu proto nekončí. Petiční výbor bude ve sběru podpisů pokračovat a na podzim předá Poslanecké sněmovně petici doplněnou alespoň o deset tisíc dalších podpisů.
Zcela mylný je názor několika jihočeských politiků, že by o Šumavě měli rozhodovat pouze starostové obcí v národním parku. Ze samotného názvu chráněného území „národní park“, hodnot území i jeho mezinárodního uznání a v neposlední řadě v občanské podpoře vyjádřené v petici plyne, že význam území zdaleka přesahuje sedm obcí s celkem tisícovkou obyvatel, které leží v národním parku. Hnutí DUHA opakovaně upozorňuje, že zákon musí - a může - zajistit jak ochranu světového přírodního dědictví, tak kvalitní život místních lidí. Nedávno publikovaná studie renomované společnosti EFTEC ukázala, že právě rozšíření oblastí ponechaných divoké přírodě a turistům přinese - tak jako v jiných NP světa - vyšší návštěvnost a tím i ekonomický rozvoj šumavských obcí.
Petici podpořila i řada respektovaných osobností kulturního a veřejného života, například Jiří Suchý, Věra Čáslavská, Ivan Trojan, Jan Hřebejk, Eva Kantůrková, Jiří Žáček, Ondřej Neff, Václav Havelka, Monika Načeva, Bára Hrzánová, Tom Kočko, Zdeněk Merta, Ladislav Gerendáš, ekolog Erazim Kohák, cestovatel a spisovatel Miloslav Stingl, dokumentaristka Olga Sommerová, bojovník proti korupci Karel Janeček, básník a hudebník Jakub Čermák, členové činohry Národního divadla Alois Švehlík, Saša Rašilov, Vladimír Javorský, Jiří Štěpnička, Jan Novotný, Filip Rajmont, Rudolf Stärz a další.
Senátní návrh zákona o Šumavě například umožňuje další zástavbu včetně developerských projektů až na dvou třetinách národního parku a změnou hranic zón vychází vstříc spekulantům s pozemky. Také vůbec nezajišťuje, že v parku bude jakékoli místo pro divokou přírodu – tedy účel, kvůli kterému se národní parky zřizují – a vyvádí pozemky z majetku státu.
Petice žádá poslance a senátory, aby přijali takový zákon o Národním parku Šumava, v němž:
• bude hlavním cílem ochrana přírody; ostatní činnosti budou možné do míry, jež neohrozí vzácnou přírodu;
• bude zachována současná rozloha území ponechaného přírodě, tj. 30 % národního parku a stanoveno jeho postupné rozšíření alespoň na 50 % do roku 2030 tak, jak určuje současný Plán péče o národní park a jak je to obvyklé v ostatních evropských národních parcích;
• bude omezena další výstavba tak, aby nezničila cennou šumavskou krajinu.
Jaromír Bláha zároveň připomněl, že to není první petice, která žádá ochranu unikátní šumavské přírody. Předal senátoru Jaromíru Jermářovi dokumentaci k předchozí celostátní Petici za zachování Národního parku Šumava a ochranu jeho přírodních hodnot, kterou již dříve organizovalo Hnutí DUHA. Petiční výbor složený ze známých osobností a více než 16 000 signatářů tehdy požadovali mimo jiné zastavit kácení lesa v nejcennějších částech parku a dodržovat základní principy ochrany přírody.
Dr. Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů z Hnutí DUHA a člen petičního výboru, řekl: „Návrh zákona o Šumavě od kmotrů z Hluboké nad Vltavou je očividně napsaný pro těžařské firmy, developery, spekulanty s pozemky a papalášské lovce, kteří si chtějí přijet do parku zastřílet. Tisíce lidí z celé republiky však dávají podpisem pod petici najevo, že chtějí v národním parku divokou přírodu a nepřejí si jeho likvidaci.“
Prof. RNDr. Pavel Kindlmann, DrSc., z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR a člen petičního výboru, řekl: „Horské smrčiny v nejvyšších partiích Šumavy tvoří společně s rašeliništi a dalšími biotopy jádro národního parku, které nám závidí celá Evropa. Jsou cenné tím, že do nich nikdy podstatně nezasáhl člověk. Bez jeho pomoci přežily i desítky kůrovcových kalamit, včetně té poslední, o čemž svědčí miliony semenáčků dnes úspěšně rostoucích pod starými stromy nedávno usmrcenými kůrovcem. Díky tomu, že se tu nezasahovalo, přežily zde i mnohé druhy živočichů a rostlin, které by na vykácené pasece dávno vyhynuly. Příroda si pomohla sama, jako vždy v minulosti, a proto je potřeba dobrým zákonem zajistit, aby tyto vzácné ekosystémy, tvořící asi polovinu rozlohy národního parku, byly i nadále ponechány nerušenému vývoji bez lidských zásahů.“
Petr Vacek, herec a člen petičního výboru, řekl: „Z čeho se skládá to, že jsme Češi? Z naší kultury, z našich dějin a naší krajiny, naší krásné české země. Česká krajina v sobě ukrývá poklady, kterými se můžeme pyšnit před celým světem. Zatím. Pokud dopustíme likvidaci Národního parku Šumava, jeden z nejcennějších pokladů zmizí. Bude legálně rozkraden, zastavěn a vykácen. Protože to je to, o co ve skutečnosti jde v senátním návrhu zákona o Šumavě. Skutečná hodnota Šumavy je nevyčíslitelná, mnohem vyšší než cena dřeva a pozemků. Nedopusťme krádež národního bohatství. Nedopusťme ničení české národní identity.“
Libor Štěrba, hlavní koordinátor sběru podpisů, řekl: „Podporou petice lidé prostě a jednoduše vyjadřují touhu po uchování posledních kousků naší země a krajiny v přírodě blízkém vývoji. Ze stovek a stovek rozhovorů s lidmi na petičním stánku i mimo něj vím, že tato touha je přirozenou součástí lidské povahy a pro moderního člověka srovnatelná třeba s očistnou úlohou umění. Neustálé zpochybňování této přirozenosti mnoha politiky a lobbisty, usilujícími o „zkulturnění“ šumavské krajiny, je tak v tomto kontextu přímým útokem na samu podstatu důstojnosti života současného Evropana, již tak žijícího více a více bez zpětné vazby k okolnímu prostředí, snahou o seškrtání jeho vnitřního rozměru na horizontálu materiálních potřeb. Ale pojmy jako úcta, obdiv, žasnutí, krása, které především vedou občany k podpoře šumavské petice – ty jen těžko vtěsnáme do škatulek účelnosti, definované člověkem. Zde jde o mnoho víc.“