Festival Respect Music chystá africkou a latinskoamerickou hudbu

25. 5. 2007 - PRAHA [Econnect]

Vystoupením latinskoamerické zpěvačky Marty Töpferové českého původu začal ve středu již 10. ročník festivalu world music a etnické hudby Respect Festival 2007. Série koncertů a filmových představení vyvrcholí o víkendu 8.-9. června na ostrově Štvanice, kde se uskuteční vystoupení významných afrických a latinskoamerických umělců.

Marty Töpferové se narodila se v Ostravě, zpívat začala v pražském dětském sboru Mládí, vyrůstala v USA a ve zpěvu pokračovala v dívčím sboru v Seattlu. Když kolem patnácti let začala hledat vlastní hudební tvář, nejvíce ji inspirovaly styly z Latinské Ameriky a Španělska. Ve Spojených státech studovala hudbu i tanec a pak odjela do Andalusie.

Na rozdíl od flamencových inspirací ale hudba Töpferové překvapuje svým klidem. Její písně jsou spíš poetickou osobní výpovědí nežli ozvěnou nějakého přesně definovaného stylu. Töpferová je vyhraněná aranžérka i skladatelka, její nahrávky přibarvují housle, lesní roh, i rytmicky velmi pregnantní harfa.

Afrika na Štvanici v pátek 8. června

V pátek odpoledne se uskuteční vystoupení známého kytaristy a žáka Ali Farka Toureho Afela Bocouma z Mali. Další kapelou z Mali budou reprezentanti pouštního blues skupina Tartit a večer uzavře skupina Etran Finatawa z Nigeru. Koncertu bude předcházet projekce filmu Ali Farka Toure, která se uskuteční ve středu 6. června ve 20 hodin ve Francouzském institutu.

Kytarista Ali Farka Toure je posmrtně označován za génia africké hudby, a o necelou generaci mladší Afel Bocoum je Toureho nejtalentovanějším nástupcem. Bocoum hrál v Toureho skupině od svých 13 let, a během dalších tří dekád vydatně přispěl k hudbě, s níž Toure získal během svého života dvakrát cenu Grammy. Roku 2002 Bocoum spolupracoval s rockovou ikonou i znalcem africké hudby Damonem Albarnem, zpěvákem skupiny Blur, společně vystupovali v Londýně i v Dánsku. Bocoumova hudba představuje tu nejkřehčí, virtuózně propracovanou odnož pouštního blues.

“Nádhera!” - komentoval Robert Plant skupinu Tartit na Festivalu v poušti v Mali. Nic nevypovídá lépe o fascinující rozlehlosti Sahary nežli hudba pěti žen a čtyř mužů nomádského etnika Tuaregů. Stejné národnosti je další světoznámá kapela, Tinariwen - na rozdíl on nich ale Tartit hrají tichou, hypnotickou a trans navozující hudbu: ženy sedí v kruhu, rituální zpěv doprovázejí bubny, muži se přidávají s elektrickými i akustickými strunnými nástroji. Muži jsou zahalení, zpěvačky nikoli - u Tuaregů jsou to na rozdíl od jiných islámských národů ženy, kdo si svobodně vybírají manžely.

"Elektrické kytary i tradiční nástroje se navzájem proplétají, zvolání i odpovědi vibrují v pouštní výhni. Srovnání nechme stranou, tento debut má sílu dynamitu," (Global Rhythm, 2006). Skupina Etran Finatawa ze Sahary byla letos nominována v cenách BBC Radio 3 jako objev roku. Mocnou a hypnotickou hudbu tvoří ostré tóny elektrických kytar, dunění perkusí a sborový zpěv. Domovem skupiny je stát Niger, který leží jižně od Alžíru, sestavu tvoří známí pouštní nomádi Tuaregové i hudebníci etnika Wodaabe, kteří jsou proslulí křiklavě pomalovanými obličeji.

Z Jamajky do Sao Paula – sobota 9. června

Doménou skupiny je jamajský R&B, jehož kořeny se prostírají od jamajského hlavního města Kingstonu až k jazzové metropoli New Orleansu a sahají do 50. a 60. let. V této kouzelná době se rodilo reggae Boba Marleyho i soul Otise Reddinga - a nikdo nedokázal tuto éru oživit s takovým šarmem a lehkostí jako francouzská sestava Jim Murple Memorial: nonšalantní propojení synkop, ska, boogie, rocksteady a soulu.

Jak zkombinovat sambu se samplovanou taneční hudbou? Lze propojit karneval v Riu s evropskými tanečními kluby? Zuco 103 předčí všechny rutinní fuze a staví na energii živého bubeníka, klávesového kouzelníka a ohnivých vokálech zpěvačky Lilian Vieiry z Rio de Janeira. V koncertní podobě jsou navíc posíleni o kytaristu, basistu a dalšího bubeníka.

Jejich poslední album Whaa! je směsí acid jazzu, Brazílie a elektroniky okořeněnou navíc o dub a vlivy z Kuby a Etiopie. V nahrávce hostuje pionýr reggae Lee 'Scratch' Perry i enfant terrible barcelonské scény Dani Macaco. Loni byla skupina nominována na ceny BBC World v kategorii Club Global.

Sao Paulo, nejlidnatější a nejpestřejší velkoměst světa, je živelnou zvukovou laboratoří, džunglí DJů i hudebních šamanů. Z tohoto tavícího kotlíku pochází nejprogresivnější umělec nezávislé brazilské hudby Sonic Junior, producent, hráč na perkuse a zpěvák. Před dvěma lety byly dva z jeho videoclipů nominovala MTV Brazil jako "Nejlepší elektronické video", Sonic Junior representoval Brazílii v Paříži na přehlídce “Fête de la Musique” a na veletrhu Popkomm v Berlíně.

Jedna z nejvýraznějších multikulturních kapel na českém území, kterou tvoří muzikanti z Iráku, Arménie, Gruzie, Maďarska, Čečny a Čech. Jádro skupiny vzniklo v uprchlických táborech, jejím vedoucím, zpěvákem a bubeníkem je Annas Younis, který z Iráku odešel přes Jordánsko, Rusko, Ukrajinu a Slovensko až do Čech. Hlavní část repertoáru tvoří svérázné pojetí stylu alžírského rai, jehož "klasickou" podobu s akordeonem kombinuje Ekvator s rytmy z Iráku.

Klezmer a africký hip hop

V rámci festivalu se uskuteční také vystoupení Cracow Klezmer Band, kteří zahrají ve Španělské synagoze 13. června. Dále se ještě uskuteční vystoupení senegalského hip hopera Didiera Awadiho v Paláci Akropolis 15. června. Jeho vystoupení bude 12. června předcházet filmová projekce snímku Fangafrika ve Francouzském institutu.

Cracow Klezmer Band čerpá ze stejných kořenů jako Klezmatics, hraje s vitalitou, duchovní hloubkou i úsměvem. Jeho vyhraněný styl je svázán s géniem loci židovského Krakova, města, v němž je každý kámen tichým svědkem židovských dějin. Holocaust změnil židovskou čtvrt ve vylidněné ruiny, ale v 90. letech se zdejší kultura probudila k novému životu. Čtyřčlenná skupina debutovala roku 2000 albem na značce Tzadik, kterou vede newyorský avantgardista John Zorn.

Africký hip hop je světovým trendem, a Didier Awadi byl zakladatel průlomové senegalské skupiny Positive Black Soul. Jejich alba vydával Chris Blackwell, objevitel Boba Marleyho, roku 1997 vystoupili na prestižním francouzském veletrhu Midem. O tři roky později se Awadi osamostatnil, získal cenu francouzského rozhlasu RFI, a v Mali cenu jako Nejlepší africký rapper. Roku 2004 byl vybrán jako jeden ze 40 účinkujících do programu veletrhu Womex. Awadi si zakládá na africké identitě, na turné ho doprovázejí Afričané s korou a perkusemi.

Podobně jako jiní afričtí rappeři, je Awadi nejen ostrý kritik, ale zároveň idealista, jeho zatím poslední album se jmenuje Un autre monde est possible (Jiný svět je možný), letos chystá velmi ambiciózní projekt African Presidents, věnovaný osvíceným africkým státníkům včetně Nelsona Mandely. "Oni měli své sny - ale co ty sny znamenají roku 2007? Ten oheň musí hořet dál."

-red-

DISKUSE - KOMENTÁŘE: