Zelený kruh: Každý smí již 20 let chránit svoje okolí

17. 2. 2012 - PRAHA [Zelený kruh/Econnect]

Moderní úprava ochrany životního prostředí v Česku slaví tento víkend dvacetiny. Dne 19. února 1992 byl schválený zákon o ochraně životního prostředí, který ukončil komunistickou éru popílku, síry a otrávených řek.
Proslulá „stočtrnáctka“ se v době svého vzniku stala jednou z nejlepších zákonných úprav ochrany životního prostředí občanů na světě. Navíc umožnila každému aktivně se podílet na ochraně prostředí, ve kterém žije.

Zelený kruh na oslavu tohoto významného jubilea vydává publikaci: „Zpráva o implementaci Aarhuské úmluvy: Deset let práva na informace o životním prostředí“. Česká republika se totiž po necelých deseti letech – 31. října 2001 – existence národního zákona o ochraně přírody a krajiny připojila i k mezinárodní Aarhuské úmluvě. Úmluva zajišťuje všem obyvatelům informace o životním prostředí, právo účastnit se rozhodovacích procesů a soudní ochranu těchto práv.

Dodržování těchto práv v praxi ale naráží na problémy. Ty jsou pak z různých perspektiv v publikaci popsané. Například hospodářské problémy v posledním období slouží jako záminka pro omezení ochrany přírody a současná politika tak fakticky ohrožuje zdraví Čechů a Češek. Důkazem toho může být i fakt, že ani po desetiletí, kdy vstoupila v platnost Aarhuská úmluva, stále české úřady a firmy často odmítají poskytnout veřejnosti důležité informace o životním prostředí. Právo místních občanů vyjadřovat se k plánované výstavbě v jejich okolí je napadané v průměru jednou za dva roky. Publikace proto mimo jiné odpovídá i na otázky, zda můžete žalovat
územní plán, ke kterému jste nepodali žádné připomínky, nebo zda se je možné bránit proti razítku autorizovaného inspektora.

JUDr. Petra Humlíčková, PhD. uvádí: „Analýzy naplňování Aarhuské úmluvy ukazují, že Česko ani po mnoha letech není schopné svým závazkům zcela dostát. Aktivní zapojování místních lidí do rozhodování přitom patří ve vyspělých státech mezi základní standardy. “

Mgr. Júlia Sokolovičová uvádí: „Na první pohled by se mohlo zdát, že pokud stát omezí účast veřejnosti na rozhodování a povinnost firem zveřejňovat, co a jak znečišťují, ušetří se na tom. Pravý opak je ale pravdou. Prokázalo se, že jedině kontrola občanů a jejich sdružení může dovést stát i soukromé zlatokopy k tomu, aby zcela nesmyslně neplýtvali. Jde tedy spíš o to, že někdo nechce, aby mu bylo vidět pod prsty.“

-red-

DISKUSE - KOMENTÁŘE: