Počítecké Sdružení Krajina pomáhá přírodě na Vysočině

21. 6. 2006 - ŽĎÁR NAD SÁZAVOU [Econnect]

V současné době u nás pracují více než čtyři desítky pozemkových spolků. Jedním z nich je také Sdružení Krajina ze Žďárských vrchů. Své sídlo má v malé vesnici Počítky v typickém venkovském stavení. Počítky se nacházejí necelých deset kilometrů od Žďáru nad Sázavou. Hlavní osobností Sdružení Krajina je jeho ředitel Milan Daďourek. Vcelku logicky to byl především on, kdo stál na počátku založení tohoto pozemkového spolku.

V současnosti Sdružení Krajina pečuje o zhruba 150 hektarů luk ležících převážně v prvních zónách Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, z nichž má drtivou většinu v pronájmu. Zcela vlastní zatím pouze 5 hektarů pozemků, což vypadá na první pohled jako zanedbatelné množství, ale tento pohled není zcela úplný a objektivní. Další hektary totiž mohou velmi brzy k oněm pěti přibýt. Výtěžek předvánoční sbírky, který jim Nadace Veronica darovala např. postačí na koupi dalších asi 15 hektarů. Navíc i příspěvky od individuálních dárců mohou pomoci k získání dalších ploch do vlastnictví sdružení.

Co ale stálo na úplném počátku založení Sdružení Krajina? „Asi před pěti, šesti lety jsem s botaniky procházel první zóny CHKO Žďárské vrchy. Oni se velmi radovali z toho, jak je to tam krásné. Pak jsem ale zůstal stát stranou s jedním hospodářem a ten mi řekl: Tak jste se byli podívat na ty ochranářské bodláky?“ vzpomíná s odstupem několika let Milan Daďourek na okamžik, který ho přiměl k poměrně zásadnímu rozhodnutí pustit se ve velkém do péče o zdejší rašelinné louky.

„Musel jsem uznat, že tato charakteristika je bohužel velmi přesná. Všiml jsem si, že první zóny se opravdu poznají podle toho, že jsou zarostlé. Když je výsledkem ochrany přírody to, že místní lidé na spravovaných loukách vidí růst bodláky, které se jim navíc ještě plevelí do pole, je to samozřejmě špatné. Takto se ochrana přírody nedělá,“ pokračuje Milan Daďourek ve vzpomínce na dobu těsně předcházející založení sdružení.

Na vině špatného stavu byl hlavně nedostatek peněz, které správa CHKO mohla investovat do kosení luk. Kosily se třeba jednou za tři, čtyři roky a to navíc ještě ne všechny. „Takový způsob péče ale loukám vůbec nepomůže. Tím se jen zafixuje jejich špatný stav,“ dodává ředitel Daďourek a pokračuje: „Zdejší rašelinné louky mají poměrně dlouhou historii. Místní lidé je udržovaly kvůli vodě, mnohdy na nich byla závislá i poměrně velká sídla. V případě přívalových srážek tyto louky pojmou velké množství vody. V období sucha z nich zase voda vytéká ven.“

Zdejší podmáčené louky jsou ale také zajímavé i z botanického a zoologického hlediska. Roste na nich vzácný druh ostřice, vstavače nebo suchopýry. Jsou na nich ideální podmínky pro život skokanů, ropuch, čolků nebo zmijí.

Ochránci přírody, především pak cenných luk ze Sdružení Krajina zaměstnávají na jejich kosení většinou placené brigádníky. Většinu luk sečou křovinořezy. Kosy se dostávají do činnosti jen málokdy. To Milan Daďourek vysvětluje následovně: „Nikdy bychom nesehnali tolik lidí, abychom mohli lokality udržovat jen kosami. Čtyři pětiny pozemků by musely zůstat ladem, což by téměř zcela devalvovalo naši práci.“

Možná poněkud překvapivě mají největší problém s posečenou trávou. Tuny nekvalitní a nepotřebné masy ze značné části končí ve zdejší místní kompostárně. To ovšem nic nemění na obecně velmi užitečné činnosti spočívající v kosení vzácných luk na řadě míst Žďárských vrchů.

Ten kdo se chce na několik dní odreagovat užitečnou prací na zdravém vzduchu Vysočiny, může se zapojit také sám prakticky do kosení. V blízké době k tomu bude hned několik příležitostí.

Nejbližší termíny kosení dle plánu Sdružení Krajina jsou tyto:

3. - 8.7. 2006: Louka nad rybníkem Doubravníček u Radostína nedaleko Vojnova Městce.

5. - 6.7. 2006: Přírodní rezervace Kladinský potok u Častonína na Jihlavsku.

24.7. - 4.8. 2006: Přírodní památka Suché kopce u Vojnova Městce.

Miroslav Pořízek

DISKUSE - KOMENTÁŘE: