Delegáti konference OSN o rtuti dostali ke svačině ryby obsahující nebezpečnou rtuť
7. 6. 2010 - PRAHA [Econnect]
Arnika jako koordinační centrum Mezinárodní sítě pro eliminaci perzistentních organických látek (IPEN) pro těžké kovy a tedy i rtuť, organizovala celosvětovou akci s oslovením delegátů. "Předali jsme jim dopis, jenž obsahoval výsledky měření rtuti z evropského systému RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed). Vyplynulo z nich, že v posledních letech se zde prakticky dvakrát týdně objevuje nové varování před překročením limitů pro rtuť v rybách přicházejících na evropský trh. Kontaminované ryby pocházejí ze všech koutů světa. To jasně ukazuje na potřebu urychleného zákazu používání rtuti v celosvětovém měřítku," vysvětluje důvody nové úmluvy RNDr. Jindřich Petrlík z Arniky, který se jako zástupce IPEN schůzky účastní.
Podle Programu Organizace spojených národů pro životního prostředí (UNEP) jsou ryby zdrojem minimálně 40 procent bílkovin pro dvě třetiny světové populace včetně nejchudších lidí. Právě v důsledku konzumace ryb jsou tak lidé nejčastěji vystaveni negativním účinkům rtuti. Vaření nebo zbavování kůže rtuť neodstraní, rtuť je vysoce toxická zejména pro vyvíjející se mozek a poškození nervového systému je nevratné. "Chceme konfrontovat delegáty konference jednající o omezení či zákazu rtuti s realitou, ve které žijí ti, kdo jsou odkázáni na ryby jako zdroj potravy, " řekla Imogen Ingram z Aliance pro udržitelný rozvoj ostrovů na Cookových ostrovech.
"Značná část vlád ve světě dosud nevěnovala tomuto jednání pozornost. Proto přivádíme svět sem na jednání," řekl jeden z čelních představitelů IPEN Jamidu Katima z Tanzanie. "Celá Země potřebuje smlouvu, která učiní ryby bezpečnějšími díky eliminaci všech zdrojů rtuti z lidské činnosti," dodal. Rtuť se prostřednictvím mikroorganismů v životním prostředí přeměňuje na methylrtuť. Ta se pak akumuluje v potravním řetězci (velké ryby pojídají menší atd.) Kvůli dálkové dopravě jsou vysoké hodnoty rtuti objeveny v Arktidě, daleko od zdrojů jakýchkoliv známých úniků. To dělá z kontaminace rtutí globální problém. „Se rtutí se setkáváme jako s problematickou látkou opakovaně nalézanou i v rybách z řek v České republice,“ řekla tisková mluvčí Arniky Mgr. Zora Kasiková.
Rtuť se do životního prostředí dostává z mnoha zdrojů, jako jsou například spalování uhlí, těžba, používání rtuti při výrobě chloru, výrobky a zařízení obsahující rtuť, spalovny odpadů atd. V České republice jsou problémem jak staré ekologické zátěže a používání rtuti ve dvou významných chemických provozech na výrobu chlóru (Spolana Neratovice a Spolchemie v Ústí nad Labem), tak následně i obsah rtuti v tělech ryb v českých řekách. Arnika dosáhla toho, že obě chlorové chemičky přestanou používat pro výrobu rtuť dříve, než původně plánovaly. Tuto skutečnost na konferenci prezentuje studií vydanou již v době příprav současného jednání.