Muziky na Doupově
19. 7. 2006 -
V roce 1986 jsem tam strávil řadu týdnů. Tehdejší hity Michala Davida – Když se podaří, co se dařit má…., Ivety Bartošové – Knoflíky lásky, Lucie Bílé – Neposlušné tenisky… a dalších populárních normalizačních hvězdiček se linuly z ampliónů velitelských vozů PV3S na kilometry daleko od polního tábora na Sedlci. Na tehdejší dobu bylo ozvučení velitelských vozů na slušné úrovni, muselo být slyšet na ploše v řádu desítek hektarů, „Bez spojení není velení“ a s výkonem dnešních sound systémů se dá srovnávat. Fungoval i vojenský rozhlas rozvedený po mnoha místech celého vojenského prostoru. Tenkrát se tomu říkalo kulturní vyžití. Chřástal to přežil.
ČSOP píše o „sporadickém tábořišti vojáků“ u Sedlce. Přátelé z ČSOP se asi domnívají, že večer nad táborem teskně zazní polnice, ohlásí večerku a až do ryčného budíčku je slyšet jen spokojené odfrkávání mužstva. Jenže střelby se konaly i noční, s použitím infrapřístrojů a už tehdy s laserovými zaměřovači. V parku vojenské techniky v noci hučely agregáty na svařování, tankovala se nafta, řezalo se, nýtovalo, čepovaly se pásy, brousilo, kovalo, seřizovaly motory, probíhala očista techniky, kompresory profukovaly filtry, doplňovala se munice…. Cvičení probíhalo i deset dnů nepřetržitě. V noci probíhaly přesuny, poplachy, podplukovník Blecha v trofejním polopásáku objížděl pozice… Vyspat se pár hodin šlo jen s tankistickou helmou na uších. Chřástal to přežil.
Na ostrých tankových střelbách byla paradoxně velká spotřeba munice do malorážek. Malorážkové hlavně se měly používat na zastřelování tankových kanónů. Ale hodily se také pro lov zvěřiny, lampasáci vyžadovali zpestření jídelníčku. Chřástala tenkrát nikdo neznal. Jen některým důstojníkům ti bažanti připadali nějak malí, srnčí se jim zdálo nějak nedopečené….
Doupovské hory skýtají dostatek klidných útočišť. S celou četou a polní kuchyní (11 náklaďáků a tři obrněné transportéry) jsem se v roce 1986 schoval na tři dny u Sedlečka tak důkladně, že nás nikdo z velení pluku nenašel. Za příkladné maskování jsem byl pochválen před nastoupenou jednotkou a za nedodání stravy velitelství zároveň degradován. Myslím tedy, že i chřástal si dokáže najít vhodný úkryt před technem.
Dubnové týdny, tedy období hnízdění ptactva, bývaly na Doupově ve znamení pracovního nasazení pracovních čet nasluhovačů. Z celé karlovarské divize byli na Doupov převeleni potrestaní vojáci a před odchodem do civilu prováděli opravy výcvikového prostoru ale hlavně přípravu dřeva na topení v polních kuchyních a srubech. Stromy se kácely tzv. bleskovou metodou. Ve výši pupku (kdo ze starých mazáků by se ohýbal, když už to má za pár?) se kmen stromu omotal bleskovicí (slangové označení pyrotechnické zápalné šňůry s velkou razancí) a odstřelil. Na kmen o průměru 10 cm stačily 3-4 závity, na sloupovinu cca 10 závitů, na stromy v mýtním věku se ještě přidávaly výbušky. Vskutku citlivá metoda….V říjnu pak nastupovala druhá várka nasluhovačů.
Starostové ze sdružení Vladař se obávají dopravního kolapsu na úzkých silničkách. Já živě vidím přesun motostřeleckého pluku po vlastní ose z Chebu na střelnici Mětikalov a na tábor u Sedlce. Kolona těžké techniky (OT, tanky, děla, auta, cisterny …) byla přes 20 km dlouhá. Na cvičení spřátelených armád Štít se na Doupov sjelo pluků tuším šest. Ani největší sound systém nezabere na silnici tolik místa jako tank T 55 na podvalníku. Navíc jsou na silnicích výhybny a vedle zpevněná parkoviště.
Letos si rád sednu na kolo a pojedu si na Doupov poslechnout muziku. A rozhodně při tom nebudu mít vůči přírodě takové výčitky jako před 20 lety. A obavy ČSOP a sdružení obcí Vladař nesdílím. Chřástal mi dá za pravdu.
Ing. Karel Jech, četař absolvent v záloze, vedoucí odd. vzdělávání a osvěty MŽP – text však nevyjadřuje stanovisko ministerstva, v roce 1986 velitel čety týlového zabezpečení tankového praporu motostřeleckého pluku Cheb, v roce 2006 kandidát Strany Zelených do zastupitelstva hl. m. Prahy.
Karel Jech
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout