Modlitba za Černobyl: Výstava fotografií připomene černobylskou jadernou apokalypsu

3. 4. 2006 - PRAHA [Econnect]

Dne 26. dubna uplyne dvacet let od katastrofy v Černobylu, která se zapsala do dějin jako největší jaderná havárie v dějinách lidstva. Současnou podobu této tragédie se pokusili svými snímky zachytit fotografové Antonín Kratochvíl, Václav Vašků a Martin Wágner. Výstava nazvaná Modlitba za Černobyl začíná 6. dubna v ambitu kláštera na pražském Jungmannově náměstí a potrvá až do 6. května.

„Lidé se nás často ptají, jak to vypadá v Černobylu dnes. Snažíme se na tu otázku odpovědět našimi fotografiemi,“ uvedl Václav Vašků, jeden z autorů, který nedávno strávil v uzavřené zóně kolem Černobylu téměř dva měsíce.

Projekt společné výstavy se zrodil jednoho podzimního večera v lesním srubu u krbu za praskání ohně a nepokojného pípání dozimetru jen pár kilometrů od Černobylu. Právě zde se tito tři fotografové setkali k nebezpečné cestě do zakázané zóny.

„Když vstupujete do zóny, vítá vás ostnatý drát a voják v neprůstřelné vestě s dozimetrem. Nikdo vám dnes neřekne, zda bude zakázaná zóna někdy znovu obydlena. Půda je zde totiž silně kontaminována radioaktivním cesiem a plutoniem. Přesto jen pár kilometrů odtud běží normální život. Například několikatisícová obec Narodiči měla být původně evakuována, ale nakonec na to nezbyly peníze. Dodnes se zde rodí děti,“ řekl Martin Wágner.

Svůj název získala výstava podle stejnojmenné knihy Světlany Alexejevičové, která vedla rozhovory s tisícovkami obětí černobylské tragédie. Podle fotografa Václava Vašků je právě tato kniha inspirovala, aby se stejně jako její autorka pokusili zachytit lidský rozměr tragédie.

„Jedním z typických příběhů černobylské tragédie byl osud obyvatel obce Parise, kteří byli násilím donuceni opustit své domovy a byli přesídleni sto kilometrů daleko. Nakonec se rozhodli k ilegálnímu návratu do své domovské obce, protože umírali steskem po domově a chtěli dožít tam kde se narodili,“ popsal jeden z příběhů Václav Vašků.

Součástí výstavy jsou i černobílé fotografie Antonína Kratochvíla, spoluzakladatele prestižní fotoagentury VII, který vyhrál řadu prvních cen v soutěži World Press Photo a je dnes považován za jednoho z nejznámějších českých fotografů vůbec.

Kratochvíl fotografoval v Černobylu již před deseti lety. Tehdy se tam ještě setkával s řadou přímých obětí. Jednou z nich byla i osmnáctiletá dívka bolestně umírající na rakovinu. Vyprávěla mu, jak ji jako osmiletou holčičku nechali stát několik hodin na ulici v Pripjati (na dohled od hořícího reaktoru), kde se svou panenkou čekala na evakuaci.

„Dnes už je ta dívka asi mrtvá. Takových smutných příběhů však můžete od lidí postižených Černobylem slyšet tisíce. Přesto vám dnes jaderní odborníci tvrdí, že tyhle nemoci nemají s Černobylem nic společného,“ prohlásil Kratochvíl.

Podle fotografa Václava Vašků, který dlouhá léta působil jako tiskový mluvčí Greenpeace, se nukleární lobby stále snaží bagatelizovat dopady tragédie na zdraví lidí a životní prostředí. Např. Mezinárodní agentura pro atomovou energii stále tvrdí, že přímo při havárii zahynulo 31 lidí a sekundárně na následky ozáření zemřelo zhruba 140 lidí.

„Přitom existují studie, že jen v Bělorusku se počet lidí nemocných rakovinou zvýšil až o 40%. Viděli jsme děti, které byly nemocné z ozářených potravin, a třeba v deseti letech byly už po druhém infarktu,“ uvedl Václav Vašků.

K černobylské havárii došlo před dvaceti lety, kdy vybuchl reaktor číslo 4 v atomové elektrárně, jež kromě výroby elektřiny sloužila též jako „továrna“ na plutonium pro výrobu atomových zbraní v bývalém Sovětském svazu. Radioaktivní mrak hnaný větrem pak obletěl zeměkouli a vážně zamořil značnou část Ukrajiny a Běloruska.

Český rodák Antonín Kratochvíl patří k legendám světové fotožurnalistiky a vedle Josefa Koudelky je asi nejznámějším žijícím českým fotografem vůbec. V roce 1998 byl zařazen mezi 100 nejslavnějších fotografů USA. Kratochvíl je nositelem několika prvních cen v prestižní soutěži World Press Photo. Žije v New Yorku.

Kratochvíl se mj. věnuje dokumentování sociálních problémů a mizejících krás naší planety. V Černobylu fotografoval poprvé již v roce 1996. Série těchto fotografií byla otištěna v jeho nejnovější fotografické knize Vanishing.

Martin Wágner se zaměřuje na dokumentovaní Ruska, zejména vzdálených a těžce přístupných oblasti jako je Čukotka, Kamčatka, Kurily, Sachalin a jiné. Ze svých cest organizuje výstavy a diaprojekce. Dva roky působil ve Svazu českých fotografů jako místopředseda, od začátku roku 2003 je kurátorem pražské výstavní síně v kapli Sv. Jana Nepomuckého.

Václav Vašků se již delší dobu věnuje dokumentování černobylské katastrofy a jejích důsledků na přírodu a člověka. Jen v roce 2005 strávil v zóně kolem Černobylu téměř dva měsíce. Jeho série fotografií z Černobylu vyhrála 2. cenu na Czech Press Photo 2005 v kategorii Příroda a životní prostředí.

Tomáš Tetiva

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

	4. 4. 2006	Ruka ruku myjemongoose
	4. 4. 2006	masa
	4. 4. 2006	A co pan Kratochvil, leganda svetove fotografie, taky vam vadi? Masa
	21. 4. 2006
	20. 4. 2006	Černobyl?Petr
	21. 4. 2006	lidé jsou nepoučitelnímilena
	21. 4. 2006	Idiocie..JayZak
	7. 7. 2007	Jsem zachranář a je mi 37letRadek Dvořák