Problematický zákon o dálnicích zatím odložen

27. 3. 2004 - PRAHA [Econnect]

Úlevu pro ekologické organizace, obce i občany - i když jen dočasnou znamená čtvrteční rozhodnutí poslanců odložit projednávání velmi problematického zákona o výstavbě dálnic a rychlostních silnic do doby projednávání stavebního zákona - nejpozději na podzim. Zákon, který má především urychlit správní řízení při výstavbě konkrétních ve většině případů kontroverzních dopravních staveb (např. dálnic plánovaných přes Posázaví, Český ráj, Prahu-Suchdol, Brno – Bystrc a kolem Brněnské přehrady aj.), však zásadně zasahuje do vlastnických práv, do dělby moci v právním státě, nedodržuje zásadu obecnosti a je za hranicí ústavnosti.

Zákon vyjmenovává celkem 16 konkrétních staveb, kolem kterých se ve většině případů vedou léta spory. Na základě zákona však mají být tyto stavby prohlášeny za veřejně prospěšné a ve veřejném zájmu. Podle ekologických organizací to vypadá, že navrhovatelé, jimiž je skupina poslanců v čele s Jiřím Hanušem (KDU-ČSL), Hanou Orgoníkovou (ČSSD) a Vlastimilem Dlabem (KSČM), vybrali ty nejhorší varianty z hlediska dopadu na obce a na životní prostředí.

Proti zákonu o výstavbě silnic a dálnic od počátku vystupují jak obce a města v okolí plánovaných staveb, tak nevládní organizace, a vyzývají poslance, aby návrh nepodpořili. Podle nich je návrh diskriminační (upřednostňuje určité stavby), nedodržuje zásadu obecnosti a neúměrně zasahuje do vlastnických práv.
Těsně před projednáváním zákona připravila asociace ekologických NNO Zelený kruh pro poslance dopis, pod který se podepsalo více než 50 ekologických organizací. Ty se obávají řady problémů – např. toho, že zákon představuje výrazný zásah do práva vlastnického tím, že neumožňuje jeho důslednou soudní ochranu – neboť např. vylučuje odkladné účinky žaloby proti vyvlastnění. Zákon také zavádí dvojí režim v postavení vlastníků nemovitostí. Zákonem může být ohroženo právo na příznivé životní prostředí neboť vyjmenovává konkrétní trasy silnic bez posouzení zájmů ochrany životního prostředí a činí z nich veřejný zájem převažující nad zájmem ochrany přírody. Dopis také dokládá, že ke zdržení dochází často v důsledku nepřipravenosti dokumentace či nedodržování zákonných lhůt správními orgány — což jsou faktory, které zákon vůbec neřeší.

Zuzana Drhová ze Zeleného kruhu k současnému odložení zákona uvádí: „Přerušení projednávání zákona vítáme. Očekáváme že záležitost může vyřešit návrh nového stavebního zákona, který umožní systémově řešit povolování velkých dopravních staveb.“ Úprava projednávání velkých dopravních staveb, která by vedla k zefektivnění rozhodovacího procesu, by dle ekologických organizací měla být součástí obecného zákona – kterým je v tomto případě stavební zákon.

Kriticky se k návrhu vyjádřil Parlamentní institut i Prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc. V tomto stanovisku se zejména uvádí: „Navrhovaný zákon se podle našeho názoru ocitá spíše za hranicí ústavněprávní akceptovatelnosti. Námitky proti navrženému zákonu lze shrnout tak, že zákon ve svých důsledcích zasahuje v takové míře do jednotlivých právem chráněných zájmů, že jeho předpokládaný přínos zásahy do těchto zájmů pravděpodobně nemůže vyvážit. Z tohoto hlediska zákon představuje v té části, která vymezuje jednotlivé stavby silnic a dálnic, neospravedlnitelný zásah do principu dělby moci.“

Výhradu o zásahu do dělby moci ve státě uvádí i Pavel Doucha z Ekologického právního servisu ve své analýze, která byla zveřejněna v únorovém Parlamentním zpravodaji. Zákon není obecnou normou, ale představuje individuální rozhodnutí o konkrétní věci. To je však zásah do základního principu právního státu – dělby moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní. Parlament si tímto zákonem přisvojuje právo rozhodovat, která však dle Ústavy přísluší vládě. Doucha v této souvislosti upozorňuje, proč nebyl Ústavním soudem zrušen zákon ve stejném stylu – Zákon o dálničním obchvatu Plzně. Důvodem je to, že v praxi nebyl zákon ve většině případů vůbec použit a to z obavy před možným napadením konečného rozhodnutí u Ústavního soudu.

Dále Doucha vyvrací argumenty používané některými zákonodárci k obhajobě zákona. Podle něj lze s úspěchem pochybovat o tom, že by zákon zrychlil stavby dálnic tím, že zkrátí lhůty ve správních řízeních. Na příkladu zákona o dálničním obchvatu Plzně lze ukázat, že samy správní úřady nedokázaly díky kapacitě či kvalifikaci svých pracovníků dodržovat zkrácené lhůty a nechtěly to ani po účastnících řízení v obavě z napadení výsledného rozhodnutí u Ústavního soudu. Pokud by se některý účastník obrátil na Ústavní soud s žádostí o zrušení nového zákona, a soud mu vyhověl, bylo by pak navíc možné zrušit i všechna dosud vydaná rozhodnutí a celý proces by se vrátil na začátek. V některých případech, jako např. v případě dálnice D8 přes České středohoří hraje prodlužovací roli také neschopnost investora dodat k řízení potřebné podklady požadované zákonem.

Příčinou proč trvají řízení o stavbě dálnic neúměrně dlouho je dle rozšířené představy to, že účastníci řízení blokují jejich výstavbu. Příčiny jsou často zcela jinde. Na příkladu dálnice D11 – kdy stavební úřad nezákonně vyloučil tři ekologické organizace z územního řízení, lze ukázat, že se lze setkat i s obstrukcemi vůči účastníkům řízení ze strany správních úřadů.

Hlavní roli však hraje nedostatek financí ve státním rozpočtu. Ze stručné analýzy Aleše Kutáka z Centra pro dopravu a energetiku na základě materiálů Nejvyššího kontrolního úřadu a Státního fondu dopravní infrastruktury vyplývá, že hlavní příčinou opožďování výstavby silniční infrastruktury v ČR je skutečnost, že množství peněz, které je možno pro tento účel v jednotlivých letech uvolnit, je výrazně nižší než by bylo skutečně potřeba. Jaké silnice a dálnice se mají v nejbližších letech stavět naplánovalo v roce 1999 Ministerstvo dopravy a spojů v „Návrhu rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010“. Podle NKÚ jsou náklady na uskutečnění Návrhu více než dvojnásobné oproti uvedeným. Podle SFDI je hlavní příčinou neustálého zpožďování výstavby silnic právě přijetí Návrhu s nereálnými finančními předpoklady.

Odpůrci zákona upozorňují, že není jednoznačně řečeno, zda na výstavbu všech v zákoně uvedených silnic a dálnic budou k dispozici též finanční prostředky v takovém objemu, že všechny plánované stavby budou vystavěny skutečně rychleji než v případě, kdy by všechna řízení probíhala podle v současnosti platných předpisů. Pokud tyto peníze nebudou a zákon by byl schválen, bude znamenat především zbytečný zásah do práv vlastníků, práva zastupitelstev schválit trasy jednotlivých silnic a dálnic, zásahu do práva na soudní ochranu atd.

Alena Mejstříková

DISKUSE - KOMENTÁŘE: