Vodicí pes – jistý a spolehlivý průvodce

19. 1. 2007 - PRAHA [Můžeš]

Kateřina Gůrová je nevidomá. Denně dochází do občanského sdružení Okamžik, kde pracuje jako konzultantka v poradně a lektorka školení pro dobrovolníky. Obvykle nechodí sama, většinou ji doprovází pětiletá fenka labradorského retrievera Ayrin.

Kateřina se svým vodicím psem na kolemjdoucí působí sebejistým dojmem. Může se zdát, že si jen vyšla s pejskem na procházku. Ve skutečnosti je Ayrin vodicí pes a svou paní vždy včas upozorní na překážku nebo jiné nebezpečí.

Jak jste svého vodicího psa získala?

Podala jsem si žádost na sociálním odboru příslušného městského úřadu. Ayrin byla vycvičena ve Středisku výcviku vodicích psů při Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých, které sídlí v Praze-Jinonicích. Získala jsem ji, protože jsem vinou progresivní oční choroby zcela přišla o zrak. Nejprve jsem se musela naučit pohybovat s bílou holí, která je základní pomůckou při samostatném pohybu nevidomých. Pak následovalo celých deset let váhání, zda si mám pořídit také vodicího psa. Dnes to je už tři a půl roku, co mě Ayrin na mých cestách provází.

Je možné chodit s vodicím psem jen po známých trasách, nebo se nevidomý může vypravit i do neznáma?

Pokud je pes dobře vycvičený, měl by dokázat obojí. Doprovodí svého pána po důvěrně známé trase, do práce, do školy, k přátelům. Na druhou stranu bez problému zvládne i trasu zcela novou, po které jde se svým pánem poprvé. Stačí, když nevidomý zná popis trasy, který je pro něj srozumitelný, a svého pejska pak naviguje. Dává mu povely, kterým pes rozumí, protože se je naučil plnit již při výcviku – například doprava, doleva, převeď, hledej schody a podobně. Psi se ale mezi sebou liší svou povahou či temperamentem. Někteří mají své oblíbené trasy, po kterých chodí denně, a jiní jsou nadšeni, když se ocitnou v neznámém prostředí, protože na obvyklých cestách se nudí.

Co dobře vycvičený pes umí a co od něj nelze očekávat?

Dobře vycvičený vodicí pes by měl umět ty dovednosti, které jsou specifické pro pomoc člověku s částečnou či úplnou ztrátou zraku. Vodicí pes svému majiteli nahrazuje zrak, proto jej provází nejen po ulicích, kdy jde asi krok před svým pánem a hledá bezpečnou cestu, ale i uvnitř objektů, na úřadech, na poště, ve zdravotnickém zařízení a podobně. Nelze od něj očekávat totéž, co například od asistenčního psa, že bude podávat předměty upadlé na zem. Tato dovednost není ve výcviku vodicích psů tzv. povinnou látkou. Ale musí mít základní poslušnost, spolehlivě reagovat na povely, jako jsou: sedni, lehni, ke mně, k noze, zůstaň. Od psů-pomocníků nemůžeme očekávat obranářství, hlídání objektů – to je v rozporu s jejich potřebnou mírumilovnou povahou a s jejich výcvikem.

Je lepší chodit jenom s bílou holí, nebo s vodicím psem?

Je třeba zvládat obojí. Já osobně tyto varianty ráda střídám. Také si občas potřebuji znovu procvičit dovednost práce s bílou holí, proto nechám občas Ayrin doma odpočívat. Stručně řečeno: obě možnosti mají pro nevidomé své výhody i nevýhody. V tomto bodu mohu odkázat na webové stránky sdružení Okamžik, kde se o výhodách a nevýhodách vlastnictvím vodicího pejska a chůze s ním také zmiňujeme.

Co mají lidé udělat, když chtějí na ulici nebo v metru poskytnout nevidomému s vodicím psem pomoc?

Tady je dobré se držet základního pravidla: Vidící člověk by vždy měl přistoupit k nevidomému, pozdravit a říci třeba: Chcete nějak pomoci? Nebo nějakým jiným způsobem nevidomého oslovit. Není vhodné se ho nějak dotýkat, tahat ho za rukáv – vždy by měl předcházet kontakt slovní. Rovněž není správné, aby vidící nejprve kontaktoval psa, ať již pohledy, mluvením, pomlaskáváním či jiným způsobem. Pes se v takové chvíli nemůže dobře soustředit na svou službu, a to znamená potenciální ohrožení nevidomého.

Je pořízení vodicího psa snadná záležitost?

Ne tak docela. Zájemce o vodicího psa si musí podat nejprve žádost na sociální odbor městského úřadu v místě svého bydliště. Tam může dostat určitý příspěvek na pořízení vodicího psa, protože to není levná záležitost. Vycvičený vodicí pes má cenu 100 až 200 tisíc korun. Většinou je třeba kromě spolufi nancování státem ještě shánět sponzory a dobrovolné dárce, aby se peníze na pej ska daly dohromady. Každý měsíc může dostat majitel vodicího psa od úřadu na stravování psa příspěvek 800 korun.

Víme, že jste maminkou rok a půl staré holčičky Dorotky. Jak se snáší s pejskem?

Velice dobře. Naštěstí je Ayrin velice trpělivá, a tak i příliš silné projevy lásky od mé dcerky snáší klidně.

Jaké máte zkušenosti s pohybem nevidomého člověka po Praze? Zlepšila se situace?

Myslím, že oproti minulosti je dnes situace lepší, ale k dokonalosti má daleko. Ještě pořád je ve městě hodně bariér, které si vidící člověk neuvědomí.

Alena Mašková

DISKUSE - KOMENTÁŘE: