Artové kino? Neziskový underground

29. 12. 2006 - PRAHA [Gita]

Přesto Petr Vítek, jeden ze zakladatelů občanského sdružení ProAero, které kino provozuje, říká: „Aero by se v tuhle chvíli bez grantů a dotací neuživilo.“ Jako jedno z nejvýraznějších pražských kin a zakladatel trendu artových kin orientovaných na nekomerční filmovou produkci tak Aero ilustruje současnou ekonomickou pozici kamenných kin v České republice.

Občanské sdružení Pro-Aero založila v roce 1999 skupinka lidí, kteří vyhráli se svým projektem soutěž na provozování kina v majetku městské části Praha 3. „Před revolucí fungovala všechna kina pod Filmovým podnikem. Po revoluci byl tenhle podnik zprivatizován a pomalu rozkraden a kina, která se nerentovala, začal vracet buď původním majitelům v restitucích, nebo je nabízel městským částem,“ vysvětluje Petr Vítek. „Tohle kino si pod svoji správu vzala městská část a vyhlásila veřejnou soutěž. Jejím cílem bylo najít provozovatele, kteří by zachovali filmový provoz, aby z toho někdo neudělal třeba hernu. My jsme v té době dělali v hospodě U Vystřelenýho voka a spolupracovali jsme s Prahou 3 na nějakých projektech, na Vinobraní a Masopustu, takže jsme se o tom dozvěděli. Napsali jsme projekt na kino s výrazně neziskovým charakterem, ve kterém budou z poloviny komerční projekce vydělávající na ty artové, divadla, výstavy, a kupodivu se nám podařilo s tímhle projektem vyhrát.“

Klíče si Petr Vítek s kolegou Pavlem Rajčanem vyzvedli mezi Vánoci a na Silvestra registrovali občanské sdružení. 6. února příštího roku už otevírali. „Protože jsme neměli peníze, každý jsme z účtu vytáhli svých padesát tisíc, dohromady jsme dali asi 250 tisíc a kompletně jsme je tady proinvestovali. Vlastně se udělal jenom bar, všechny ostatní rekonstrukce probíhaly až později. Známí tu měsíc pobíhali se sbíječkami, nakonec jsme za posledních pět tisíc nakoupili zboží na bar, které se kompletně vyprodalo během zahajovacího večera, kdy tu bylo úplně plno. Z toho, co se utržilo, se znovu nakoupilo něco na bar, a takhle to šlo dál. Jinak to nešlo, my jsme nevěděli, za kým bychom šli a řekli mu ´dej nám půl milionu´. Tak jsme obešli známé a ti nám zadotovali první rok provozu.“

Kultura je vždycky na posledním místě

Po dotacích od kamarádů ale nenásledovala léta ekonomické prosperity, jak by se návštěvnicím a návštěvníkům kina s atraktivním programem a věčně plným barem mohlo zdát. Kino dál žije z dotací a grantů, a pokud chce zachovat svůj současný standard, neobejde se bez nich. „Aero by se v téhle podobě jinak neuživilo. Samozřejmě kdybychom stáhli počty projekcí, propagaci, vydávání programových materiálů, byli bychom schopni dostat se do stavu, kdy kino nic nevydělá, ale nebylo by ve ztrátě,“ popisuje situaci kina Petr Vítek. „Tím by ale ztratilo image, které v tuhle chvíli má. My si hodně zakládáme na programové publikaci, která se vydává v pětitisícovém nákladu a je zadarmo, a tu bychom určitě vydávat nemohli. Aero by se asi mohlo uživit samo, ale už by to bylo obyčejné kino, které třeba hraje zajímavé věci, ale jehož diváci by určitě odešli. Myslím, že spousta lidí sem chodí kvůli tomu, co se tu dělá navíc, kvůli atmosféře, takže by to kino stoprocentně vypadalo úplně jinak.“

Základní dotace získává Aero od městské části, která mu od začátku poskytuje nekomerční nájem a dotuje další projekty, zejména filmové přehlídky, projekce pro seniory a pro studenty. K dalším zdrojům se kino dostane jako člen asociace Europa Cinemas, dotace mu poskytuje i Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury a nepravidelně i Fond na podporu a rozvoj české kinematografie. Na vstupné jako jediný zdroj příjmů se české kino v dnešní době podle Vítka spolehnout nemůže. „V roce 2005 se propadla celoroční návštěvnost všech kin o 26%, u nás asi o 21%, to jsou obrovská čísla na tržbách. Je to likvidační pro všechna kina v celé republice, proto se jich taky spousta zavřela. Propad bohužel pokračuje i v tomhle roce.“

Příčinou poklesu návštěvnosti nejsou podle Vítka jen nová média, ale také vzrůstající zadluženost českých domácností, pro které investice do kultury nejsou prioritou. „Spousta dospělých lidí v produktivním věku má hypotéky, leasingy, protože tenhle národ se naučil žít na dluh, a kultura bude bohužel vždycky na posledním místě. Lidi nemají peníze, nebo je utrácí za něco jiného. Spousta z nich má navíc samozřejmě domácí kino, je možné sehnat DVD de facto čehokoli, už dokonce artových filmů, které tu dřív nebyly, a rozvoj vysokorychlostního internetu tomu nahrává ještě víc. Dneska není problém stáhnout si i legálně spoustu dobrých filmů.“

Za pokles návštěvnosti může podle Vítka i vzrůstající konkurence mezi kamennými kiny. Stále víc pražských kin prý začíná chápat, že cesta, kterou se vydalo Aero, je jedinou možností, jak přežít. „Až na výjimky, které podle mého názoru musí nutně zkrachovat, upustila kina od komerce, protože pochopila, že s multiplexy nemohou soupeřit, a hrají podobný artový program jako my. Tím samozřejmě vzrůstá konkurence. Dřív jsme to takhle dělali jediní, s diváky v té době takhle nikdo nepracoval. Do dvou let jsme si tak vypracovali stabilní náskok, který se už tři, čtyři roky výrazně snižuje, je to logický trend.“

Problémem je ale prý i to, že mezi hollywoodskými trháky není dostatek zajímavých filmů, které by vystačily programové skladbě multiplexů. Ty tak musejí začít hrát kvalitnější filmy a lákají ekonomickými výhodami distributory, kteří u nich pak filmy nasazují nejdřív. „Zatím to není tak výrazný trend, ale jestli to takhle půjde dál, začnou mít menší kina problém. I kvalitní filmy se k nim dostanou později, což je výrazně omezí. Malých kin bude míň a míň. Nemyslím přímo v Praze, tady se snad ta nejsilnější udrží, ale v dalších větších městech jako je Brno, Hradec, Ostrava nebo Plzeň, kde je multiplexů i několik, budou mít malá kina problém přežít.“

Ať jsme aspoň na nule

Boj se ztrátovostí ovlivňuje do jisté míry i programovou skladbu kina Aero. Prioritou zůstává promítat kvalitní artové a klubové filmy a nabízet návštěvnicím a návštěvníkům řadu dalších zajímavých akcí nefilmového charakteru. „Jenom se časem vyprofilovalo, že tu nemůžeme dělat extrémně ztrátové věci, a když už je projekt ztrátový, chceme na něj získat dotaci, aby se srovnal aspoň na nulu. Abychom ho udělali proto, že jsme ho chtěli udělat, máme z něj radost, nemáme z něj ani kačku, ale aby byl,“ říká Petr Vítek a vysvětluje: „Už si nemůžeme dovolit říct si jako před čtyřmi lety ´ano, ať je to za nulu a ať je to skvělý´. Teď už se snažíme, aby se na tom aspoň něco málo vydělalo, aby akce byly pro kino přínosem. Nemá smysl udělat si tady večer o extrémním lyžování, na který přijde 80 extrémních lyžařů a zvenku nikdo. Dáváme přednost akcím, na které přijdou i další lidi.“

Je zajímavé srovnat hospodaření Aera s kinem, které je s ním obsahově i personálně spřízněné – se Světozorem ve Vodičkově ulici. Poloha v centru města je dnes podle Petra Vítka základním předpokladem prosperity, nebo alespoň neztrátového fungování kamenného, artového kina. „Geografická poloha Žižkov vs. Václavák je tak obrovský rozdíl, že je pro Aero existenciální. Žižkov, ať je to kulturní centrum, kam se stahují mladí lidi, se s Václavákem nedá srovnávat – tam má kino diametrálně odlišný potenciál.“

Obě kina se od sebe v začátcích měla lišit nejen ekonomickým statusem (Světozor provozuje Unionfilm s.r.o., firma, do níž vstoupili někteří členové občanského sdružení Pro-Aero, aby mohli provozovat výrazně komerčnější kino), ale i skladbou filmů. „Světozor je koncipovaný jako arthouse evropského typu, původní idea byla, že se tam budou promítat i trochu víc mainstreamové filmy než v Aeru, i když samozřejmě umělecké, že to pro ně bude premiérové kino. Jenže trh je tu tak malý, že se v Aeru i Světozoru nakonec hrají podobné filmy,“ říká Petr Vítek.

Navzdory podobnému programu má prý Světozor výrazně vyšší návštěvnost, podle Vítka právě díky své poloze v centru města. Kino prosperuje i díky tomu, že má komerčního partnera, který ho podporuje. „V Aeru jsme to nikdy nechtěli, ale teď už to chceme taky,“ směje se Vítek, „protože Aero peníze nemá a nějaký takový partner by se nám teď hodil. Světozor je ale klasická komerční firma, která se musí na trhu uživit. V Aeru se dějí věci, které by se ve Světozoru neděly, je to prostě undergroundová neziskovka a to je taky to jediné, co se k němu hodí.“

Lenka Vochocová