Smutný úděl vdov

24. 6. 2004 - PRAHA [Infoservis]

Podle oficiálních statistik zůstalo v Bámu po zemětřesení 1 989 vdov (reálné číslo je zřejmě mnohem vyšší). Ty se starají o 2 765 děti. Celkem jde tedy o více než pět tisíc osob, které žijí bez zajištění, které pro rodinu přináší otec, v 98 procentech výhradní živitel rodiny. V perské společnosti jsou ženy samoživitelky naprostou výjimkou a tvoří jen asi 1,5 procenta z celkové populace.

Vdovy to nemají lehkéV Bámu tento problém narůstá do enormních rozměrů, zejména nyní, kdy skončily veškeré distribuce potravin a dalších základních potřeb. Společnost Člověk v tísni před měsícem začala pracovat na programu pomoci vdovám a jejich dětem. Součástí přípravy projektu byly i rozhovory s těmito ženami. Jejich výpovědi jsou reálným svědectvím o životě v zemětřesením paralyzovaném městě:

Mahdie, 32 let

Zůstala jsem sama se třemi dětmi, 5, 13 a 16 let. Manžel zahynul při zemětřesení. Žiji ve stanu sama s dětmi, naštěstí máme vlastní pozemek, takže se nemusíme stěhovat do centrálních táborů. Na moji zahradě je to ale zase nebezpečné pro mě jako pro samotnou ženu. Často se bojím. Za posledních pět měsíců jsme dostali 40 000 IRR (40 EUR) od vlády, žádné jiné peníze. Distribuce skončily, teď už nemám z čeho ani kupovat jídlo a vodu. Říkají nám,že máme pít vodu z kohoutku, ale máme strach ji pít. Vodovodní potrubí bylo při zemětřesení poškozeno a řada lidí už má problémy. Abychom nějak přežili, navštěvujeme dvakrát týdně moje rodiče, chceme se alespoň někdy pořádně najíst. Předtím jsem nikdy nepracovala, ale teď bych vzala jakoukoliv práci. Ta ale není. Nevím, co bude dál.

Zohra, 38 let

Žiji ve stanu spolu s bratrem a třináctiletou neteří, které zahynula celá rodina. Můj manžel zahynul a moje dcera taky, takže mám teď dceru "novou". Bratr něco vydělává, ale není to moc. Dříve jsem pracovala jako švadlena, ale můj šicí stroj zůstal pod troskami. Na nový nemám peníze.

Afsane, 44 let

Žiji ve stanu na vlastní zahradě. Sama. Při zemětřesení mi zahynuly všechny čtyři děti i manžel. Předtím jsem byla ženou v domácnosti, teď si budu muset najít práci. Ještě předtím ale potřebují nějakou pomoc od lékařů, protože moje duševní zdraví je velmi špatné. Neustále brečím, nesoustředím se, jakýkoliv hluk či chvění půdy mě přivádí na pokraj šílenství, vše se mi vrací. Teprve pak snad budu schopna začít něco dělat. Pracovat musím, jinak nepřežiju. Nikdo mi zatím nepomohl a nikoho nemám. (Afsane po celou dobu povídání plakala)

Fateme, 52 let

Co dál?Nejsem sice vdova, ale mám manžela, kterému je ale 74 let a pro rodinu je přítěží, nepracuje. Za vdovu se tím pádem počítám, protože manžel nás materiálně nezajišťuje. Byla bych raději, kdyby při zemětřesení zahynul. Žijeme v jednom stanu na kruhovém objezdu, vlastní půdu nemáme. Mám čtyři děti pod 18 let, jedno zemřelo při zemětřesení. Nemáme ani na jídlo, peníze nemáme a distribuce už nejsou. Můj třináctiletý syn Mohamed je postižený, nemůže pořádně chodit. Nemám ani peníze na to, abych ho poslala do nemocnice. (Člověk v tísni zorganizoval převoz chlapce do nemocnice. Dva lékaři potvrdili, že není postižený, ale podvýživený).

Hudá, 36 let

Při zemětřesení zahynula moje malá dceruška Rafat. Teď žiju se svým šestnáctiletým synem, ale nezvládám ho. Neposlouchá mě a mám s ním velké problémy. Manžel mi zahynul taky. Vlastní půdu nemáme, dům jsme si pronajímali. Předtím jsem pracovala v obchodě. Můj manžel si vzal před zemětřesením půjčku a teď ji mám splácet já, už mě urgují. Nemám nic, ani na jídlo, takže nevím, co se mnou udělají. Z naší rodiny 86 členů zahynulo. Potřebují nutné pomoc psychologa a pak si myslím, že snad budu schopna zase pracovat.

Atefe, 44 let

Můj manžel Sophan zahynul, dodnes nevím, kde je jeho tělo. Zůstaly mi tři děti. Žijeme v prefabrikovaném domku o 24 m2. Museli jsme jít do kempu, protože vlastní půdu nemáme. Před zemětřesením jsem dostala malou půjčku a otevřela si malý obchůdek. Měsíčně vynášel tak 40 euro. Byl úplně zničen. Ráda bych si zase nějaký otevřela. To bych ale potřebovala tak 800 euro, a my nemáme vůbec žádný příjem. Jen jsme dostali 40 euro od naší vlády jako každá jiná rodina. Jenže jiné rodiny mají otce; my máme akorát spoustu zbytečných věcí z distribuce. Vzpomínám si, že během dvou dnů jsme dostali 40 zubních kartáčků, ale pastu žádnou.

Fateme, 60 let

Ovdověla jsem už před osmi lety, od té doby žiju v chudobě. Nedostávám žádný důchod, neboť ani já ani manžel jsme nepracovali ve státních službách. Mám zdravotní problémy a žádný příjem. Děti mám osm, ale žádné z nich mě nemůže podporovat, žijí ve stanech a k tomu mají rodiny. Já žiju sama, z ruky do huby jak se říká. Je to boj od přežití, někdy mě napadá, proč já jsme přežila a mladí, schopni zemřeli. Snad by pro mě bývalo bylo lepší také zahynout (Fateme si zakryla obličej čádorem a tiše se rozplakala)

Člověk v tísni ve spolupráci s německou organizací Arche Nova připravuje projekt na pomoc těmto ženám. Jeho součástí bude psychosociální pomoc, různé kurzy dovedností a nakonec i poskytování půjček na rozjezd malých živností.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

3. 7. 2004

uh, silna kavalubob