Mezi jednou a jednou

20. 5. 2005 - PRAHA [Feminismus.cz]

V Galerii Václava Špály se 2. června 2005 v 18 hodin poprvé v Praze představí skupina jedenácti výtvarnic z USA na výstavě nazvané „Mezi jednou a jednou“, která potrvá do 29. června. Výtvarnice vystavují kresby, malby, volnou i užitou grafiku, tkaniny a kovové šperky. Na vernisáži budou mít diváci možnost setkat se se čtveřicí autorek, Marií Hannigovou, Katharine Hopkins, Mary-Ann Kokoskou a Sárou Vaeth.

Kromě výstavy proběhnou v prostorách galerie dvě besedy ve spolupráci s Gender Studies, o.p.s.

Výstavy se účastní nejen Američanky, ale i cizinky žijící ve Spojených státech - profesorky, asistentky i čerstvé absolventky pocházejí ze všech koutů Spojených států, Kanady i České republiky.

Tyto výtvarnice, ostatně jako mnozí Američané, mají evropské kořeny, kterých si jsou dobře vědomy. Pražskou výstavu chápou jako návrat k počátku a k výchozímu bodu. Až na Marii Hannigovou, která v Praze debutovala loni v červnu v Malé galerii Nové síně, vystavují tyto výtvarnice v kontinentální Evropě poprvé.

„Mezi jednou a jednou“ je setkáním dvou generací. Na jedné straně stojí včera ještě studentky, které sotva opustily univerzitu, a na druhé straně zkušené výtvarnice, které zakusily úspěchy po Spojených státech i Kanadě. Například výtvarnice Lisa Gabrielle Russell byla vyzvána k účasti na mezinárodních soutěžích a výstavách a její malby a kresby byly posuzovány kurátory z tak prestižních muzeí, jako je Museum of Modern Art (New York), Guggenheim Museum (New York), Whitney Museum of American Art (New York), Metropolitan Museum (New York), Philadelphia Museum (PA), San Francisco Museum of Art (California) a Museum of Fine Arts (Massachusetts).

Lisa Russell nyní žije v Bostonu a učí na Rhode Island College. Přednášela i na Colorado State University a stále udržuje přátelské vztahy s profesorkou Patrice Sullivan, která se také pražské výstavy účastní. Právě na této coloradské univerzitě (CSU) se všech jedenáct výtvarnic setkalo.

Dobře se znají, chodily na stejné přednášky, navštěvují se ve svých ateliérech, diskutují o nejnovějších trendech a technikách. I když mají různé ambice a pracují v rozdílných oborech a materiálech, jejich práce mají jisté souznění. Krajina se stává barevnými skvrnami a postava je zachycena několika tahy štětce či pera.

Jako mnozí jiní umělci, i tyto výtvarnice si kladou otázky, které útočí na každého vnímavého člověka: „Co to znamená být člověkem v dnešní době? Co nás spojuje? Jak máme přistupovat sami k sobě a k jiným v době stále se měnícího významu lidské podstaty a změn společnosti v globální společenství?“ Odcizení a izolace zamořují naši společnost. Ta rozdává odpovědi ještě dříve, než se stačíme zeptat. Práce zastoupené na této výstavě nenabízejí banální řešení, ale pouze otevírají možnosti k otázkám, rozjímání a zpytování. Dávají divákům prostor k přemýšlení nad společností, v níž žijeme, nad prostorem mezi jednou a jednou.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: