Tisková zpráva Asociace sanačních společností

22.9.2026
Praha [https://www.a-sanace.cz/]
Autor: Lucie Masaryková, tel: 604422077

Nebezpečné chemické látky na Šumavě jsou jen špičkou ledovce
Současná debata k tématu zjištěné staré ekologické zátěži na území Národního parku Šumava v oblasti bývalého vojenského prostoru Prášily – Zhůří pouze potvrdila fakt, na který nejenom naše asociace upozorňuje již dlouhodobě. Na území celé České republiky se nacházejí tisíce míst se starou ekologickou zátěží, jejichž průzkum, popis rizik z nich vyplývajících a případně jejich náprava a likvidace probíhají pomalu a neefektivně.
Nechceme zlehčovat rizika vyplývající z prvotních průzkumů této lokality, ale pokud nebyla zastižena kontaminace podzemních vod, měl být zvolen další postup tak, aby respektoval ustálenou legislativní a metodickou praxi v oblasti starých ekologických zátěží. V obdobných případech se totiž běžně postupuje tak, že prvním krokem je detailní průzkum kontaminované lokality včetně zpracování analýzy rizik dle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí. Jestliže jsou zjištěna, identifikována a kvantifikována rizika pro člověka a životní prostředí, je buď zpracována studie proveditelnosti nebo je přikročeno k projektové přípravě nápravných opatření (sanace) s cílem eliminovat zjištěná rizika.
Výše zmíněná kauza je ale jen špičkou ledovce a poukazuje především na neutěšený stav řešení kontaminovaných lokalit na území České republiky. Tato místa jsou evidována v databázi SEKM (Systém evidence kontaminovaných míst). Z celkového počtu více než 10 tisíc lokalit v této databázi SEKM je více než 7 tisíc lokalit v kategoriích P3 a P4, což znamená, že k daným místům není dostatek informací pro hodnocení rizik z předpokládané kontaminace, nelze tedy vyloučit nutnost nápravných opatření, a podle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí je nutný průzkum kontaminace. Základní alarmující aspekt celého procesu řešení starých ekologických zátěží na území ČR je tedy fakt, že u 70 % identifikovaných a evidovaných potenciálně kontaminovaných míst nelze určit míru rizika z této kontaminace vyplývající.
Další neutěšenou situaci představuje proces odstraňování starých ekologických zátěží, kde je stát smluvně vázán jejich provedením a financováním a realizuje jej již od roku 1991 a současnosti nelze ani zdaleka mluvit o jeho řádném dokončení. Stát uzavřel s nabyvateli kontaminovaného majetku smlouvy, jimiž jim garantoval odstranění ekologických škod za více než 175,5 miliard Kč. Ke konci roku 2025 je (dle dat zveřejněných Ministerstvem financí) výše finanční garance ukončených smluv 47,5 miliard Kč, aktuální výše finančních garancí je 128 miliard Kč a v smlouvách na realizaci sanací bylo vázáno 45 miliard Kč. Je tak patrné, že po více než 34 letech od zahájení procesu odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací není tento ani zdaleka před řádným dokončením.
Vážnost situace potvrzují i závěry kontrolních zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu, který proces vypořádání ekologických závazků státu pravidelně kontroluje. V posledních deseti letech Nejvyšší kontrolní úřad provedl v této věci 2 kontrolní akce, a to v roce 2017 pod číslem 17/04 a v roce 2023 pod číslem 23/01. V obou těchto zprávách se objevují zjištění, že proces vypořádání ekologických závazků státu je pomalý, neefektivní a málo účinný, zdlouhavý proces má negativní dopad na růst výdajů státu, stát nedostatečně využívá disponibilní finanční prostředky pro řádné vypořádání ekologických závazků atd, a upozornění na řadu dalších rizik.
Je nejvyšší čas vnést do veřejné i odborné debaty téma starých ekologických zátěží a kontaminovaných míst na území České republiky, a přijmout taková vhodná systémová opatření, aby v co možná nejkratší době byl zajištěn účinný, efektivní, rychlý a ekonomicky únosný model pro realizaci nejen průzkumů a posouzení identifikovaných kontaminovaných míst, ale také pro provedení skutečných opatření k nápravě u těch lokalit, kde bude zjištěno ohrožení prioritních zájmů ochrany veřejného zdraví a ochrany životního prostředí.

Nebezpečné chemické látky na Šumavě jsou jen špičkou ledovce
Současná debata k tématu zjištěné staré ekologické zátěži na území Národního parku Šumava v oblasti bývalého vojenského prostoru Prášily - Zhůří, která rezonuje již více než týden jak v mediích, tak v celé společnosti, pouze potvrzuje fakt, na který nejenom naše asociace upozorňuje již dlouhodobě. Jde o to, že na území celé České republiky se nacházejí tisíce míst se starou ekologickou zátěží, jejichž průzkum, popis rizik z nich vyplývajících a případně jejich náprava a likvidace probíhají pomalu a neefektivně. Je třeba konstatovat, že s ohledem na závažnost dopadů případných rizik vyplývajících z těchto zátěží pro člověka i pro životní prostředí obecně je aktuální stav řešení této problematiky mírně řečeno neuspokojivý a zcela jistě dlouhodobě neudržitelný.
Toto konstatování nijak nesnižuje závažnost aktuální kauzy v bývalém vojenském prostoru Prášily – Zhůří, kde se podle dostupných informací nachází zbytky chemických látek z dob, kdy tento prostor využívala Československá lidová armáda. Podle současných prvotních průzkumů se i po předchozích dílčích asanacích v tomto vojenském prostoru stále nachází přibližně 200 kusů sudů s blíže neurčenými chemickými látkami, a přibližně 1 000 tun kontaminovaných zemin. Rozhodně není naším úmyslem zlehčovat rizika vyplývající z prvotních průzkumů této lokality, ale vycházíme-li z informace, že nebyla zastižena kontaminace podzemních vod, je dle našeho názoru v tomto konkrétním případě o to více nutné volit další postup tak, aby respektoval ustálenou legislativní a metodickou praxi v oblasti starých ekologických zátěží v České republice. V obdobných případech, jestliže není potvrzeno riziko havárie a tím neakceptovatelné riziko pro člověka či vyšších nevratných škod na životním prostředí, se běžně postupuje tak, že prvním krokem je detailní průzkum kontaminované lokality včetně zpracování analýzy rizik dle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí. Na základě zjištění a výsledků tohoto dokumentu, jestliže jsou zjištěna, identifikována a kvantifikována rizika pro člověka a životní prostředí, je buď zpracována studie proveditelnosti dle metodické pokynu totožného ministerstva, nebo je přikročeno k projektové přípravě nápravných opatření (sanace) s cílem eliminovat zjištěná rizika. Takový postup nám v tomto konkrétním případě přijde nejvhodnější jak z hlediska komplexnosti a efektivity ochrany životního prostředí, tak pro zajištění účelnosti vynaložených finančních prostředků na řešení zjištěné staré ekologické zátěže v prostoru bývalého vojenského prostoru Prášily – Zhůří.
Pokud navážeme na úvod naší tiskové zprávy, kauza staré ekologické zátěže na území Národního parku Šumava v oblasti bývalého vojenského prostoru Prášily – Zhůří poukazuje především na neutěšený stav řešení kontaminovaných lokalit na území České republiky. Tato místa jsou evidována v databázi SEKM (Systém evidence kontaminovaných míst), kde jsou takové lokality evidovány a v různých stupních je popsána kategorizace lokalit, stav jejich poznání, rizik z nich vyplývajících, a postupu jejich nápravy. Databáze SEKM je mimochodem veřejně přístupná na internetové adrese https://www.sekm.cz/portal/areasource/map_search_public/.
První věc, na kterou naše asociace dlouhodobě upozorňuje, je, že z celkového počtu 10 204 lokalit v této databázi je 6 066 lokalit zařazeno v kategorii P3, a 1 004 lokalit v kategorii P4 (stav květen 2026). Zařazení lokalit do kategorií P3 a P4 znamená, že k daným místům není dostatek informací pro hodnocení rizik z předpokládané kontaminace, a tedy nelze vyloučit nutnost nápravných opatření. Stanoveným postupem podle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí je nutný průzkum kontaminace. Toto zcela jasně dokumentuje základní alarmující aspekt celého procesu řešení starých ekologických zátěží na území České republiky, a to že u 70 % identifikovaných a evidovaných potenciálně kontaminovaných míst nelze určit míru rizika z této kontaminace vyplývající.
Jestliže se dále podíváme na data, která lze dále vyčíst z databáze SEKM, nalezneme zde lokality zařazené také v kategorii A. Jedná se o lokality, kde stanoveným dalším postupem je realizace nápravných opatření, a to s přívlastky „bezodkladně nutné“ (kategorie A3), „nutné“ (kategorie A2) a „nápravné opatření je žádoucí“ (kategorie A1). V těchto kategoriích A je celkem evidováno 494 lokalit (stav září 2026). U většiny těchto lokalit se jedná o starou ekologickou zátěž, což znamená především tu skutečnost, že původce této kontaminace již neexistuje či není znám. Při aplikaci obecně platného pravidla jak v České republice, tak na území Evropské unie, že „Znečišťovatel platí“, nelze realizaci nápravných opatření uložit ani původci ani jinému nástupnickému subjektu tohoto znečišťovatele. Jedinou výjimkou jsou nástupnické subjekty, které nabyly majetek s touto ekologickou zátěží v rámci velké privatizace. Tyto ovšem, protože od státu neobdržely slevu z kupní ceny odpovídající ekologické škodě na prodávaném majetku, mají uzavřené smlouvy s Českou republikou o hrazení odstranění staré ekologické zátěže, tedy v takovém případě povinnost realizovat a financovat sanaci ekologických škod nese na svých bedrech stát.
Pokud se alespoň v krátkosti podíváme na proces odstraňování starých ekologických zátěží, kde je stát smluvně vázán soukromým subjektům jejich provedením a financováním, zjistíme, že ačkoliv tento proces stát realizuje již od roku 1991, nelze v současnosti ani zdaleka mluvit o jeho řádném dokončení. Jestliže necháme promluvit čísla, tak stát uzavřel s nabyvateli kontaminovaného majetku smlouvy, jimiž jim celkově garantoval odstranění ekologických škod za více než 175,5 miliard Kč. Ke konci roku 2025 je (dle dat zveřejněných Ministerstvem financí) výše finanční garance ukončených smluv 47,5 miliard Kč, aktuální výše finančních garancí je 128 miliard Kč a v smlouvách na realizaci sanací bylo vázáno 45 miliard Kč. Z těchto základních finančních dat je patrné, že po více než 34 letech od zahájení procesu odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací, tedy před rokem 1991, není tento ani zdaleka před řádným dokončením. Je třeba poukázat také na jednu alarmující skutečnost, totiž že do roku 2014 bylo na odstranění těchto starých ekologických zátěží vynaloženo 59,5 miliardy Kč, tedy průměrně v každém ze 24 let cca. 2,5 miliardy Kč. Oproti tomu od roku 2014 se celý proces výrazně zpomalil, protože od tohoto roku do konce roku 2025 bylo na odstranění starých ekologických zátěží státem vynaloženo pouze necelých 8,5 miliardy Kč, což představuje méně než 850 milionů Kč každý rok.
Abychom ale nehodnotili postup odstraňování starých ekologických zátěží, ke kterému se stát zavázal v devadesátých letech, pouze z našeho odborného hlediska, protože naše asociace sdružuje podnikatelské subjekty působící právě v oblasti realizace sanací, tak si dovolíme zdůraznit závěry kontrolních zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu, který proces vypořádání ekologických závazků státu pravidelně kontroluje. V posledních deseti letech Nejvyšší kontrolní úřad provedl v této věci 2 kontrolní akce, a to v roce 2017 pod číslem 17/04 a v roce 2023 pod číslem 23/01. V obou těchto zprávách se jako červená nit linou zjištění typu, že proces vypořádání ekologických závazků státu je pomalý, neefektivní a málo účinný, zdlouhavý proces má negativní dopad na růst výdajů státu, stát nedostatečně využívá disponibilní finanční prostředky pro řádné vypořádání ekologických závazků atd. Mimo to Nejvyšší kontrolní úřad upozorňuje i na další rizika. Část z nich spatřuje v možných žalobách nabyvatelů na stát za neplnění závazků, ke kterým se jim stát zavázal. Dále úřad upozorňuje na skutečnost, že nedořešením konkrétních případů vyčerpaných garancí, kdy garance nebyla v dostatečné výši a nebylo možné za ni zátěž zcela odstranit, hrozí riziko částečného nebo i úplného znehodnocení některých provedených sanačních prací, což znamená jak neefektivní vynaložení státních prostředků, tak také možné přetrvávání ekologických rizik z nedokončené sanace.
Zde je na místě upozornit na ten fakt, že z celkového počtu 10 tisíc lokalit evidovaných v databázi SEKM představují lokality s výše uvedenou garancí státu přibližně první stovky záznamů. Jedná se tedy pouze o zlomek z celkové počtu ať již kontaminovaných anebo potencionálně kontaminovaných, ale doposud řádně neprozkoumaných lokalit na území České republiky. V případě ostatních lokalit, kde původce znečištění není znám či neexistuje, a to je drtivá většina případů, je s ohledem na zákonné povinnosti orgánů státní a veřejné správy v oblasti jak ochrany životního prostředí, tak v oblasti ochrany veřejného zdraví a zdraví obyvatel, nezbytně nutný aktivní přístup těchto orgánů, a to v jak v zajištění dostatečného množství dat pro stanovení míry rizika plynoucích z jednotlivých kontaminovaných míst, tak také následně v případě nepřijatelné míry rizika při zajištění nápravných opatření (sanace) těchto míst.
Dalším aspektem při hodnocení aktuálního neutěšeného stavu řešení kontaminovaných míst v České republice je ta skutečnost, že nás v nejbližších letech čeká povinná implementace evropských legislativních norem, které se více či méně touto problematikou zaobírají. Za všechny je možné zmínit směrnici Evropského parlamentu a Rady EU 2025/2360 ze dne 12. 11. 2025 o monitorování a odolnosti půdy, která ukládá členským státům rozsáhlé povinnosti mimo jiné v oblasti průzkumu, evidence a nápravy kontaminovaných lokalit na jejich územích.
Závěrem se ale vraťme k aktuálnímu případu, tedy staré ekologické zátěži na území Národního parku Šumava v oblasti bývalého vojenského prostoru Prášily – Zhůří. Zcela jednoznačně vítáme veřejnou debatu a aktivní přístup orgánů státní a veřejné správy k řešení odstranění této staré ekologické zátěže. Jak ale bylo konstatováno již výše, jsme toho názoru, že by v zájmu komplexnosti, efektivity a účelnosti bylo nejhodnější postupovat běžně zavedeným a využívaným legislativním a metodickým postupem. Tento názor je podtržen mimo jiné také existencí dalších kontaminovaných lokalit na území České republiky, které buď nejsou řešeny vůbec, nebo velice zdlouhavým postupem. Jako příklad můžeme uvést případ skládky styrenových smol v katastru obce Nelahozeves. Jedná se o skládku, kde sice byla zahájena sanace, ale nebyla řádně dokončena. Dle aktuálních informací se na lokalitě nachází ještě desetitisíce sudů se styrenovými smolami v celkovém množství více než 6 tisíc tun a kontaminované zeminy v celkovém množství více než 35 tisíc tun. Na této lokalitě tedy sanace dokončena nebyla, takže aktuálně se na lokalitě nachází otevřený sanační výkop, který z technického hlediska ještě více zvyšuje riziko dalšího šíření kontaminace do podzemních a povrchových vod, které již v širším okolí prokazatelně kontaminovány jsou. Dalším zesilujícím argumentem ke stavu této lokality je rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který rozhodl, že stávající stav nedokončené sanace lokality je havarijní, a uložil příslušným orgánům neprodleně zahájit řízení o uložení opatření k nápravě tohoto závadného stavu podle § 42 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., Zákon o vodách. I přesto se další nápravná opatření na této lokalitě řeší již výše zmiňovaným legislativním a metodickým postupem.
Z našeho celkového shrnutí je zcela jednoznačně patrné, že je nejvyšší čas vnést do veřejné i odborné debaty téma starých ekologických zátěží a kontaminovaných míst na území České republiky, a přijmout taková vhodná systémová opatření, aby v co možná nejkratší době byl zajištěn účinný, efektivní, rychlý a ekonomicky únosný model pro realizaci nejen průzkumů a posouzení identifikovaných kontaminovaných míst, ale také pro provedení skutečných opatření k nápravě u těch lokalit, kde bude zjištěno ohrožení prioritních zájmů ochrany veřejného zdraví a ochrany životního prostředí. Kromě českého právního řádu jsou tyto chráněné zájmy mimo jiné také definovány již v základních závazných evropských právních dokumentech, jako např. Smlouvě o fungování EU, článek 168 (ochrana veřejného zdraví) a článek 191 (ochrana životního prostředí), nebo v Listině základních práv EU, článek 35 (ochrana veřejného zdraví) a článek 37 (ochrana životního prostředí). Proto celou aktuálně probíhající debatu týkající se staré ekologické zátěže na území Národního parku Šumava v oblasti bývalého vojenského prostoru Prášily – Zhůří vnímáme jako přínosnou a otevírající obecně téma řešení kontaminovaných míst na území České republiky.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: