Stanovisko Českého helsinského výboru k průběhu a důsledkům CzechTeku 2005
3.8.2005
PRAHA [Český helsinský výbor]
Uvedená hudební akce byla na rozdíl od minulosti realizována se souhlasem vlastníka pozemku. K tomuto místu vedla veřejně přístupná pozemní komunikace, navíc průchod okolními pozemky umožňuje zákon v rámci práva volného průchodu krajinou. I v případě několikatisícové účasti nelze riziko poškození okolních pozemků pokládat za závažné, neboť jejich travní porost byl již posečen a odklizen a vlastní akce jej (na rozdíl od následné policejní aktivity) nemohla vážněji poškodit. Účastníci akce nijak neohrožovali - na rozdíl od ozbrojených zásahových sil - bezpečnost, zdraví a životy osob, ani majetek, přijeli se bavit na pořadateli akce určené místo. Jestliže byla podána trestní oznámení v souvislosti s jejich příjezdem a hudební produkcí (pro trestný čin poškozování cizí věci takto početnou skupinou osob apod.), nelze jimi zdůvodňovat realizaci zásahu daného rozsahu a intenzity.
Při samotném zásahu navíc docházelo dle četných očitých svědectví i audiovizuálních záznamů k závažnému porušování služebních povinností ze strany jednotlivých policistů. To, že někteří příslušníci zásahových jednotek měli v průběhu zásahu zakrytá služební čísla – což nasvědčuje tomu, že byli již předem připraveni na vědomé protiprávní jednání vůči účastníkům akce (jež mělo mj. podobu vhazování slzotvorných granátů do obsazených vozidel, bití bezbranných lidí včetně žen a dětí, zcela neoprávněné a naprosto nesmyslné užívání nabitých střelných zbraní) – zjevně motivováni snahou o snížení rizika následné identifikace při případném vyhodnocování zásahu příslušnými orgány, jakož i další excesy je třeba pokládat za důvod k důkladnému prošetření celého průběhu zásahu. Tím by se měla zabývat nejen inspekce ministra vnitra, ale zejména příslušné státní zastupitelství jako skutečně nezávislá kontrolní instituce. Státní zastupitelství tak navíc využije v souvislosti se zásahem svých skutečných zákonných pravomocí, neboť s ním nemá jinak naprosto nic společného (jak bylo veřejnosti během víkendu lživě podsouváno).
Navíc zde máme co do činění s jevem, jenž je rovněž neslučitelný s demokracií, a sice s diskriminací určitých skupin v tom smyslu, že policie přistupuje vůči veřejným aktivitám různých skupin zcela nerovným způsobem – srovnejme např. postup vůči různým produkcím a srazům neonacistů s postupem vůči CzechTek 2005. Je nutno si klást otázku, proč tomu tak je.
Několik týdnů předem připravovaný zásah nebyl dle názoru ČHV navíc ničím jiným než účelovou demonstrací síly, která směřovala k zastrašení těch občanů a osob, kteří projevili chuť účastnit se dané akce. Tato demonstrace síly měla patrně určitým vládním činitelům pomoci získat sympatie té části obyvatelstva, která se staví rezervovaně nebo odmítavě k pořádání podobných happeningů.
Jak zásah pořádkových sil, tak následné projevy předsedy vlády a dalších odpovědných činitelů ukazují, jak slabá může demokracie být, jak účelové zneužití práva v kombinaci s populistickou propagandou může strhnout odpovědné policejní složky k tak brutálnímu chování vůči vlastnímu civilnímu obyvatelstvu. Za tuto ostrou konfrontaci Policie ČR a části mladé generace provázenou zvýšením napětí ve společnosti dle názoru ČHV plně odpovídá vláda a v první řadě její předseda. ČHV proto zcela jednoznačně považuje další setrvání ministra vnitra i předsedy vlády ve funkcích za lidsky zcela neudržitelné. Oba jmenovaní činitelé nesou osobní odpovědnost jednak za mezinárodní ostudu ČR, jednak za velmi vážné pošpinění jména policie. Ještě nebezpečnější na celé události je, že v podstatě vůbec nešlo o ochranu soukromého majetku (několika hektarů travních porostů), ale především o ukázku síly a autority jmenovaných osob.
Následná prohlášení předsedy vlády o nutnosti (zcela účelového) přehodnocení úpravy shromažďovacího práva a dalších zákonů, nelze zařadit jinam než mezi tzv. „štěpánovštinu“ posledních let komunistické totality. Důsledky tachovské akce jsou však v porovnání s komunistickými zásahy proti demonstracím v roce 1988 a 1989 co do počtu zraněných ještě závažnější. Je to především proto, že od totalitního státu lze celkem očekávat, že v zájmu udržení většinového mocenského podílu bude utlačovat všechny menšinové proudy a skupiny, zatímco základem a pilířem demokratického právního státu je naopak právě při vědomí vlády většiny úcta a respekt k právům menšinových uskupení a myšlenek. Absence takové úcty a respektu, jak ji prokázala policie, ale zejména politické vedení státu (nepřípustné zásahy předsedy vlády do řízení výkonu policejní služby), pak nutně musí v každém občanovi této země vyvolávat otázku – žiji ještě v právním státě?
Snaží-li se politické vedení státu za účelem udržení moci plýtvat jinde tolik potřebnými a prospěšnými finančními prostředky, riskovat značné škody na zdraví či na majetku svých občanů i návštěvníků ze zahraničí, hodlá-li ničit jméno policie, pak není možné pro její naprostou nekompetentnost žádat nic jiného, než její okamžité odstoupení ze všech ústavních funkcí. ČHV nabádá každého občana, aby si uvědomil, že oběťmi policejního zásahu nejsou žádní „nebezpečně posedlí lidé s anarchistickými sklony“ (jak tvrdí předseda vlády ve svém článku v Lidových novinách ze dne 2. 8. 2005, jenž svým obsahem budí důvodné podezření z naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 198a trestního zákona - podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod ), ale vesměs mladí lidé a česká policie jako celek.
Každá totalita začíná eliminací nějaké minority. Jen v uplynulém století jsme podobných případů zažili více – od 30. let 20. století to byli Židé, Romové, po druhé světové válce podnikatelé, sedláci, umělci, inteligence, studenti, v 70. letech každý, kdo se beze slova nepodrobil režimu, muži s příliš dlouhými vlasy, lidé poslouchající divnou – rockovou - hudbu, a dnes - příznivci techna - a kdo po nich? Podstata se nemění a budeme-li v demokratické společnosti a právním státě bez hlesu tolerovat to, že určitá menšina je vytlačována ze společnosti přes její okraj, jednoho dne se probudíme bez demokracie a bez právního státu, a bude to i naší vinou. Je neocenitelnou výsadou demokracie, že každý může v tomto směru svobodně a nahlas rozhodnout o svém budoucím štěstí.
PhDr. Hana Havelková, předsedkyně ČHV
JUDr. Daniela Světlíková, členka předsednictva ČHV
Mgr. Jana Chržová, výkonná ředitelka ČHV