Jak rozebrat atomovou bombu? Žádnou bombu nevyrobit
22. 11. 2004 Jana Sobotková [Econnect] -
Čtyři roky čekali příznivci irských U2 na novou řadovou desku. Po mnoha fámách o nejrůznějších termínech vydání, krádeži rozpracované desky a následném úniku skladeb na internet dnes vychází album nazvané How To Dismantle An Atomic Bomb. Ani tentokrát nechybí politika: a výpravný booklet tentokrát odkazuje nejen k Greenpeace, Amnesty International či DATA, ale řeč je i o potřebě rovnosti mužů a žen nebo o spravedlivém byznysu s rozvojovými zeměmi známém jako Fair Trade.
"Potřebujeme novou deklaraci vzájemné závislosti," píše se v jednom z mnoha textů doprovázejících v bookletu nové album U2. Booklet formátu menší knihy doprovází "nejluxusnější" verzi desky (která je na trhu jako LP, CD, CD s DVD a konečně jako kolekce CD, DVD a knihy). Ovšem jedinými běžně tištěnými texty v celé knize jsou informace o albu, Všeobecná deklarace lidských práv a citace Oppenheimera a Gándhího, ostatní úvahy jsou přetištěným a někdy těžko čitelným rukopisem mezi kresbami. A věnují se širokému spektru témat: od vzpomínek na zpěvákova zesnulého otce přes útržky textů písní až po vcelku jasné sdělení, že světu nepomůže kupovat dětem oblečení, které vyrobily jiné děti.
"Ave Maria... Kde je spravedlnost tohoto světa? Špatní dělají tolik hluku, matko. Spravedliví jsou nezvykle tiší. Bez moudrosti nás všichni boháči tohoto světa dnes večer nechávají chudými... A není síly bez skromnosti, je to slabost, neléčitelná choroba. A válka je vždy volbou vyvolených, kteří nebudou muset bojovat," zpíval Bono ve své verzi textu Schubertovy Ave Maria v duetu s Lucianem Pavarottim. Koncertní nahrávka z italské Modeny na albu nezazní, v bookletu však její slova – na rozdíl od chybějících textů nově vydaných písní – dotvářejí obraz světa, který není spravedlivý, který je ale možné měnit. Přesně podle citovaného Gándhího: My sami musíme být tou změnou, kterou chceme vidět ve světě kolem nás.
A tak zpěvák U2 Bono připomíná Amnesty International (a pohlednice zaslané vězni svědomí, ze kterých únosci vědí, že vy víte), to, že nakupování je politika (pokaždé, když utrácíte své peníze, volíte – zohledňujte čtyři věci: kde je to vyrobeno, z čeho je to vyrobeno, kdo to vyrobil a kdo to kupuje), to, že dvě třetiny světa žijí za méně než dolar na den (a v jiné úvaze se Bono zmiňuje o svém setkávání se smrtí v Etiopii osmdesátých let... odkud se vrátil s kulturním šokem nikoli z africké země, ale ze svého, "civilizovaného" světa). Další životně-filozoficko-náboženská zamyšlení doplňuje i zevrubný popis anatomie samurajského meče, typologie střel a také soupis základních reakcí ve vodíkové pumě. Booklet rockové desky je tak hotovou příručkou pro učitele občanské nauky v jejím pravém slova smyslu. Naučí přemýšlet a jednat v souvislostech – toho, kdo bude chtít.
A hudební stránka desky How To Dismantle An Atomic Bomb? Už kvůli zmiňované krádeži alba a rozšíření skladeb v peer-to-peer sítích ještě před oficiálním vydáním není takovým překvapením, jakým předchozí desky ještě mohly být (až na bonusový dvanáctý track s názvem Fast Cars, který hudebním pirátům unikal – a který je mimo svou naprostou stylovou odlišnost výjimečný také tím, že se v jeho textu konečně objevuje název alba). Hudební kritici pravděpodobně najdou slabší stránky a za nejlepší album U2 budou dále považovat The Joshua Tree či Achtung Baby. Album, u kterého se jen tak mimochodem nachází návod na to, jak rozmontovat atomovou bombu (ten citovaný v názvu pochází podle bookletu od zpěvákova otce Boba Hewsona), ale hudební historií sotva projde bez pořádně hluboké stopy.
Jana Sobotková
|