WWF: Krize vodních zdrojů se týká i vyspělých zemí
21. 8. 2006 Pro Econnect přeložil Tomáš Tetiva. [WWF/Econnect] -
Krize týkající se vodních zdrojů se vždy považovala za problém nejchudších zemí. Avšak dnes je jasné, že stále častěji se s tímto problémem budou muset potýkat i ty nejvyspělejší země, uvádí ekologická organizace WWF ve studii, kterou vydala při příležitosti konference World Water Week konající se tento týden ve Stockholmu. Studie nazvaná Rich countries, poor water představuje základní shrnutí tohoto problému.
Podle studie WWF začíná vodní krize získávat globální rozměr a její příčinou jsou klimatické změny, sucho a úbytek mokřadů. Dalšími důvody jsou také ztráta vody v rámci infrastruktury a špatný management vodních zdrojů. Zpráva upozorňuje na dopady těchto problémů na země jako jsou Austrálie, Španělsko, Japonsko, Velká Británie a Spojené státy.
„Ekonomické bohatství nepřispívá k hojnosti vody,“ říká Jamie Pittock, ředitel programu Global Freshwater WWF. „Voda se musí po celém světě používat efektivnějším způsobem. Její nedostatek a znečištění se stávají obecným problémem a zodpovědnost za jeho řešení se týká jak bohatých tak rozvojových zemích.“
Zatímco evropské země u atlantického pobřeží trpí častými suchy, tak vodní zdroje ve Středomoří zase ohrožuje intenzivní vodní turistika a zavlažování. V nejsušším kontinentu Austrálie je zase hlavní hrozbou pro klíčové zemědělské oblasti zesolnatění půdy.
V Japonsku navzdory vysokým srážkám je v mnoha oblastech vážným problémem kontaminace vodních zdrojů. Ve Spojených státech se zase v mnoha oblastech spotřebovává podstatně více vody, než se přirozeným způsobem doplní. Tato situace se bude zřejmě nadále zhoršovat vzhledem k tomu, že kvůli globálnímu oteplování bude ubývat srážek a zvětší se odpařování vody.
Některá města s největší spotřebou vody jako jsou Houston nebo Sydney využívají více vody, než se přirozeně obnoví. V Londýně dochází denně ke ztrátám vody v objemu 300 olympijských bazénů kvůli zastaralému rozvodu vody. Vzhledem k tomu je zajímavé, že města jako New York, kde přitom není tento problém natolik závažný, mají delší tradici ochrany místních vodních toků a rozšiřují zelené oblasti ve svých areálech.
„Další skupina rychle se rozvíjejících zemí má nyní příležitost neopakovat podobné chyby a tím se vyhnout nákladům na obnovu vodních ekosystémů,“ říká Pittock.
V Brazílii, která má jedny z nejlepších vodohospodářských plánů, se nicméně objevují obavy týkající se některých přehradních projektů. Většina indického zemědělství zase trpí nekontrolovatelným zneužíváním vodních zdrojů. Obrovské čínské projekty v oblasti vodní infrastruktury vyvolaly obavy mezinárodního společenství ohledně možných dopadů na životní prostředí a tamější obyvatele.
„Vodní krize týkající se bohatých států je důkazem, že blahobyt a rozvinutá infrastruktura nejsou zárukou proti nedostatku vody, znečištění, klimatickým změnám a suchu,“ dodává Pittock. „Je jasné, že ochranu řek a mokřadů a obnovování záplavových oblastí nelze ničím nahradit.“
Problémy s vodou, které se týkají jak bohatých tak chudých zemí, by měly být signálem k návratu k ochraně přírody jako vodního zdroje. Podle WWF musí jednotlivé vlády vyspělých i rozvojových zemí hledat řešení, jehož součástí bude oprava zastaralé infrastruktury, snížení kontaminantů a změna zavlažovacích praktik.
Pro Econnect přeložil Tomáš Tetiva.
|