|
Stockholmská úmluva zabrání toxickému znečištění
17. 3. 2004
RNDr. Jindřich Petrlík [Arnika - Program Toxické látky a odpady] -
Desítky lidí se po celé České republice potýkají s vážnými problémy, které mají jednoho společného jmenovatele – toxické látky. Jejich příběhy jsou často plné utrpení (jako v případě někdejších pracovníků Spolany, které připravily o život či zdraví dioxiny(1)) či zoufalství (jako v případě manželů Rychtaříkových z Klatov, kteří se zatím marně snaží zbavit toxického znečištění svého domu). Zabránit takovým kauzám by v budoucnu měla Stockholmská úmluva – mezinárodní smlouva, jejíž ratifikací se signatářské státy zavazují k eliminaci 12 nejtoxičtějších látek na světě (2). V České republice se Stockholmská úmluva začne naplňovat 17. května.
Závažnost problému polychlorovaných bifenylů (PCB) (3), na které se úmluva také vztahuje, přiblížil profesor Masarykovy univerzity Prof. RNDr. Ivan Holoubek, CSc.: "V případě PCB se odhaduje, že zhruba třetina z jejich celosvětové produkce, tedy půl milionu tun, se dostala do životního prostředí. Jejich stopy mohou v životním prostředí zůstat ještě stovky let."
Podle vedoucího kampaně Arniky Budoucnost bez jedů RNDr. Jindřicha Petrlíka by Stockholmská úmluva měla pomoci vyřešit problémy u stávajících ekologických zátěží a zároveň zabránit vzniku nových. „Již mnohokrát se stalo, že například zemina znečištěná perzistentními organickými látkami z jednoho místa sice zmizela, ale firma, která ji měla bezpečně zlikvidovat, ji jenom převezla jinam. Toxické znečištění tak jenom přesunula na jiné místo v republice (to je případ jihočeských Lhenic). Stockholmská úmluva jasně říká, že nic takového není přípustné,“ vysvětluje Petrlík.
Úmluva zároveň stanovuje likvidaci toxického znečištění takovými metodami, které nevedou ke vzniku nových toxických látek typu dioxinů. Zásoby polychlorovaných bifenylů (PCB)(1) a starých pesticidů by již neměly končit ve spalovnách odpadů (jako dosud), ale v technologických jednotkách, které je chemicky rozloží a nevytvoří například toxický popílek, s nímž si pak nevíme rady. Takováto technologie zatím na území České republiky nefunguje, ale lze očekávat, že právě Stockholmská úmluva urychlí postavení provozu, který nám pomůže se toxického znečištění bezpečně zbavit. „To nejlepší, co můžeme momentálně udělat, je bezpečnostní mezisklad pro toxické látky a odpady, kde je dostaneme pod kontrolu a odkud nebudou unikat volně do životního prostředí,“ definoval možné řešení Holoubek.
Stockholmská úmluva také stanovuje povinnost připravit plán, jak předcházet únikům dioxinů a dalších látek do životního prostředí. Měla by tedy přispět k celkovému snížení emisí dioxinů v České republice a zároveň nám otevřít dveře k financím na vyčištění ekologických zátěží typu Spolana Neratovice - těch, které se nepodaří vyřešit za peníze Fondu národního majetku, vyčleněné k těmto účelům.
(1) Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích. Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním prostředí zvyšují i drobné prachové částice. Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí (pohlavních žláz u mužů). Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle. (zdroj: webové stránky Státního zdravotního ústavu – www.chpr.szu.cz - „Dioxiny v potravinách“)
(2) Za nejtoxičtější na světě jsou označovány látky na seznamu Stockolmské úmluvy - takzvané perzistentní organické látky neboli POPs (Persistent Organic Pollutants). Tyto látky se vyznačují tím, že jsou velmi nebezpečné již ve stopových koncentracích a nepodléhají snadno rozkladu. V přírodě zůstávají až stovky let. Patří mezi ně například dioxiny, polychlorované bifenyly (PCB), DDT a další. Tyto látky mají vysokou schopnost kumulovat se v živých organismech, takže jejich koncentrace stoupá s každým patrem potravního řetězce. Vážou se na tuky a poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Některé z nich jsou karcinogenní, mohou poškozovat játra či ledviny. Výroba PCB i DDT je v České republice dnes již zakázána. Podobné vlastnosti vykazují i látky, které člověk vyrábí ve velkém i dnes: například chlorované parafiny a polybromované difenylétery (PBDE). Stockholmskou úmluvu dosud ratifikovalo 53 států světa a 17. května (tedy 90. den od ratifikace padesátým státem) vstoupí v platnost. Byla podepsána 22. a 23. května 2001 ve Stockholmu. Česká republika ji ratifikovala 6. srpna 2002.
(3) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky. Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtější látkou v odpadech. V již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB onemocněli tzv. chlorakné, disfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.
RNDr. Jindřich Petrlík
|
|
 |
|
 |
 |
 |
Plán ke snížení kontaminace prostředí byl schválen vládou |
Vláda České republiky na svém včerejším zasedání odsouhlasila Národní implementační plán Stockholmské úmluvy (1) pro naši zemi.
"Je to jakýsi jízdní řád, kterým by se měly řídit odpovědné instituce při naplňování Stockholmské úmluvy, jejímž cílem je eliminace perzistentních organických látek (2) v životním prostředí. Mezi tyto látky patří například pesticidy DDT a toxafen, dále polychlorované bifenyly (3) anebo nežádoucí vedlejší produkty chemické výroby či spalování chlorovaných látek, ke kterým se počítají dioxiny (4) anebo hexachlorbenzen (5)," přiblížil tiskový mluvčí Arniky Marek Jehlička, čeho se schválený dokument týká a připomenul, "K ratifikaci úmluvy Českou republikou významně přispěla i kampaň Arniky Budoucnost bez jedů se stejnojmennou peticí. Schválení takového plánu proto jednoznačně vítáme."
Národní implementační plán mimo jiné navrhuje vybudování dobře zabezpečeného skladu pro odpady obsahující POPs. "To je určitě důležitý krok, pokud si vybavíme, kolik peněz navíc stálo vyčištění nedostatečně zabezpečeného skladu v Mratíně, kam firma Nestrel (dříve Ekobo) nelegálně uložila odpady s obsahem PCB z Milovic a dalších míst ČR. Ještě důležitější však bude, aby Česká republika měla k dispozici technologii, ve které při likvidaci POPs v odpadech nevznikají nové nebezpečné látky. Toto kritérium Stockholmské úmluvy nesplňuje spalování odpadů, které na některých místech Národní implementační plán navrhuje. Celkově jde však o přijatelný kompromisní dokument, jehož naplnění může výrazně přispět k ozdravění našeho životního prostředí," řekl vedoucí kampaně Budoucnost bez jedů RNDr. Jindřich Petrlík.
Národní implementační plán Stockholmské úmluvy mimo jiné pomůže řešit takové problémy jako je zamoření bývalého skladu pesticidů v Klatovech - Lubech anebo produkci a nakládání s odpadním hexachlorbenzenem. Jak nedávno ukázala data v Integrovaném registru znečišťování (6), ústecká Spolchemie produkuje přes 420 tun této nebezpečné látky v odpadech ročně.
Hlavní strategické cíle Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy
· eliminace vstupů POPs do prostředí a snížení expozice člověka těmito látkami;
· odstranění starých zátěží spojených s dřívější produkcí, používáním, distribucí a odstraněním POPs;
· nezbytně nutná je podpora dobudování zařízení ke sběru odpadů s obsahem POPs ev. dalších nebezpečných látek, kde tyto budou shromažďovány a skladovány environmentálně bezpečným způsobem do doby, než bude možné zajistit jejich odstranění s maximálně možným využitím existující sítě těchto zařízení;
· aplikace principů BAT/BEP (Best Available Techniques/Best Environmental Practices) v rámci strategie rozvoje průmyslu v příštích letech;
· vypracování komplexních plánů odstranění odpadů s obsahem POPs včetně zhodnocení dopadů různých variant na životní prostředí a zdraví lidské populace;
· získání dalších dat potřebných k objektivnímu zjištění velikosti zatížení POPs ve vybraných oblastech – zpracování inventur vstupů do všech složek životního prostředí, produktů a odpadů pro všechny látky na Seznamu Úmluvy a PAHs,
· optimalizace monitorovacích programů jednotlivých resortů s cílem realizovat úkoly dané Úmluvou.
POZNÁMKY:
(1) Stockholmská úmluva o perzistentních organických látkách – Mezinárodní dohoda, jejíž ratifikací se Česká republika zavázala k eliminaci 12 nejtoxičtějších látek světa. K těmto látkám patří například dioxiny (= polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany, PCDD/F), DDT, PCB, hexachlorbenzen a další. Úmluva se stala pro Českou republiku závaznou 17. května 2004. Text Stockholmské úmluvy si je možné stáhnou z webových stránek Ministerstva životního prostředí České republiky (http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPKQF6Y247O).Česká republika přistoupila k Úmluvě v roce 2002 a zavázala se tak tyto látky z životního prostředí odstranit. Více informací o této úmluvě najdete také na http://bezjedu.arnika.org/clanky.shtml?x=208406. Návrh Národního implementačního plánu lze nalézt zde: http://www.recetox.muni.cz/projekty/Unido/unido-NIP.htm.
(2) POPs – perzistentní organické látky. Jsou to látky, které dlouho přetrvávají v životním prostředí a jsou bioakumulativní tj. hromadí se v živých organismech a to především v jejich tukových tkáních. Jejich koncentrace tak roste s každým patrem potravního řetězce, na jehož vrcholu stojí člověk. Způsobují poruchy hormonálního a reprodukčního systému, část z nich jsou karcinogeny, jiné poškozují plod nenarozeného dítěte. Některé z nich jsou vedlejšími (nechtěnými) produkty průmyslové činnosti (např. spalování plastů s obsahem PVC atd.), jiné byly vyráběny záměrně a teprve poté byla zjištěna jejich vysoká toxicita pro člověka (DDT). Mezi perzistentní organické látky patří např.: dioxiny, DDT, lindan, polychlorované bifenyly (PCBs), hexachlorbenzen a další.
(3) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky. Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtějšími látkami v odpadech. V již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB onemocněli tzv. chlorakné, dysfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.
(4) Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích. Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním prostředí zvyšují i drobné prachové částice. Dlouhodobé působení dioxinů a PCBs vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle. (zdroj: webové stránky Státního zdravotního ústavu – www.chpr.szu.cz - ”Dioxiny v potravinách”)
(5) Hexachlorbenzen (HCB) se vyráběl dříve jako pesticid anebo pro technické využití, či vznikal jako vedlejší nechtěný produkt. Dodnes vzniká jako meziprodukt ve Spolchemii v Ústí nad Labem (výroba tetrachlorethylenu a trichlorethylenu, spalování chlorovaných zbytků). Podobně jako dioxiny anebo PCBs vzniká také jako nezamýšlený vedlejší produkt například při spalování chlorovaných látek. Svými účinky na lidské zdraví je srovnatelný s PCBs a dioxiny - působí negativně na imunitní a hormonální systém člověka.
(6) Integrovaný registr znečišťování je databáze údajů, která mapuje toky vybraných chemických látek v konkrétních průmyslových podnicích a zpřístupňuje je veřejnosti. V praxi to znamená, že z databáze bude možno zjistit údaje o tom, kolik dané chemické látky za rok konkrétní průmyslový provoz vypouští do vzduchu, vody, půdy a kolik se této látky předává mimo něj (v odpadu či odpadních vodách). Pro lidi to může být první krok při pátrání po čistotě prostředí, ve kterém žije. Informace z něj jsou dostupné na http://www.irz.cz.
|
|
|
 |
|
|
vytisknout