Cyklon Nargis: Přírodní katastrofa a spoluvina barmského režimu

Dne 17. května se shromáždil malý počet lidí na pražském Staroměstském náměstí. Akci uspořádala organizace Barmské centrum Praha a spolu s další akcí na Moravě byla součástí celosvětové kampaně, kterou se snažilo upozornit na naléhavost krize v Barmě. Značná účast novinářů zdůraznila symbolický charakter celé akce, která tímto působila spíš jako tisková konference. Další dvě organizace, UNICEF a Člověk v tísni, které využily příležitost představit svoji humanitární pomoc pro Barmu sbíraly příspěvky pro oběti neštěstí. Akce se kvůli mezinárodnímu zapojení konala o víkendu.

Útrapy barmského lidu jen málokdy představovaly prioritu v agendě světového společenství. Francouzská firma Total stále podniká v Barmě, což podle odhadů přináší režimu roční výdělky 200 až 500 miliónů dolarů. Málokdo zná jméno Than Šwei, šéfa junty, který si právem zasloužil titul masový vrah. Mezi válečnými konflikty proti civilistům na světě je jeden z nejpřehlíženějších ten v oblastech barmských etnických menšin.

Řada zainteresovaných mezinárodních subjektů jako Barmské centrum již celá léta upozorňuje, že Barma směřuje k humanitární krizi, ať již taková krize nastane postupně a plíživě, nebo bude vyvolána nějakou katastrofickou událostí. Václav Havel a arcibiskup Desmond Tutu v roce 2005 ve své zprávě "Hrozba míru” poukazovali na skutečnost, že humanitární krize v Barmě je vzhledem ke špatnému řízení země, ze strany vojenské junty, nevyhnutelná. Ve zprávě apelují na Radu bezpečnosti OSN, aby zasáhla. Čína a Rusko však bohužel pomoc Barmě při hlasování v lednu 2007 vetovaly.

Současná krize ukazuje, že humanitární pomoc nemůže nikdy nahradit řádnou prevenci. Dopad neštěstí typu tohoto cyklónu lze minimalizovat pouze v zemi s fungující státní správou. Barmský režim vkládá zhruba polovinu rozpočtu do armády, zatímco do zdravotnictví plynou pouhá 3%. V demokratickém státě navíc mohou média podávat zprávy o problémech ještě dříve, než přerostou v katastrofu. Pouze v diktátorském režimu barmského typu se může stát, že opakovaná varování o blížící se bouři byla ignorována, takže v okamžiku, kdy cyklón udeřil, se mnoho lidí nacházelo na ostrovech či dokonce na lodích. Svobodné sdělovací prostředky by je mohly varovat.

Teď se setkáváme se situací, ve které zástupci režimu a její civilní organizace zabavují zboží humanitárních organizací a prodávají je obětem cyklonu za předražené ceny, nebo je vyměňují za jiné mnohem horší kvality z kasáren. Kolem 70% obětí ještě marně čeká na pomoc. To je nepřijatelně velký počet vzhledem k tomu, že uplynuly skoro tři týdny od zásahu cyklonu.

Za současnou katastrofu nese odpovědnost i řada zemí, které otevřeně podporují barmský režim nebo mu prostě umožňují nadále praktikovat nehumánní politiku. Po Šafránové revoluci svět rychle ztratil zájem o osud barmského obyvatelstva. Mezinárodní společenství se místo toho spokojilo s ujištěními režimu, který je notoricky známý svými falešnými sliby již od násilného potlačení mírumilovných protestů v roce 1988, kdy bylo zabito několik tisíc protestujících. Až v roce 2008 režim vyhlásil referendum, konané za nedemokratických podmínek, které by legalizovalo současné vedení a dodalo mu pečeť trvalosti. I mnohé demokratické vlády přivítaly referendum a připravovanou ústavu, která permanentně vyloučí jakoukoli demokratickou opozici v Barmě, jako krok směrem k demokracii. Evropská unie dlouho nedokázala přitvrdit sankce proti Barmě a vyvinout tlak na Čínu, Indii, Thajsko a jiné země podporující barmský režim. Pokud se generálům umožní, aby zemi nadále špatně spravovali, ignoruje se tím i přetrvávající nebezpečí katastrof.

Jestli nám skutečně dlouhodobě záleží na osudu obyvatelstva v Barmě, musíme zabránit podobným situacím v budoucnu a to formou všech dostupných kroků, vedoucích k nastolení změn režimu v Barmě. V opačném případě je pouze otázkou času, kdy udeří další přírodní katastrofa, vypukne epidemie nakažlivé nemoci, nastane hladomor nebo se rozhoří ozbrojený konflikt. Náklady na nápravu škody na straně poskytovatelů mezinárodní pomoci budou vždy převyšovat náklady na prevenci. Nespočetné případy lidského utrpení však nebude nikdy možné zcela napravit.