Čistá práce - Přínosy ekologických opatření a zelených odvětví pro zaměstnanost a ekonomiku

Dvoutisícové rakouské městečko Steinbach an der Steyr se v osmdesátých letech rozhodlo, že zastaví úbytek pracovních míst i obyvatel sázkou na zelené hospodářství. Čtvrtina místních statků přešla na ekologické zemědělství, vybudovali pět kotelen na biomasu o instalovaném výkonu 1,36 MW, na tisíci hektarech pěstují vzácné místní odrůdy ovocných stromů, vybudovali sofistikovaný systém decentralizovaných čističek odpadních vod, podnikli opatření ke snížení automobilového provozu v centru, místní emise oxidu uhličitého se do roku 2010 mají snížit na polovinu. Začali také opravovat drobné památky a systematicky povzbuzovat vznik místních firem. Výsledek se ve srovnání s exodem, který zažívá venkov i malá města v Rakousku a dalších evropských zemích, rovná malému zázraku. Nezaměstnanost v letech 1986–2001 klesla z devíti na tři procenta, přibylo 11 % obyvatel, počet místních podniků se rozrostl z 27 na 55, příjmy místních zemědělců se zvýšily o 180 000 euro ročně, zastavil se úbytek farem, nezvykle prosperuje občanský život.

Příklad z podhůří Alp názorně ukazuje, jaký přínos může pro takové městečko znamenat kombinace šetrných zelených odvětví a soustředění hospodářského rozvoje na malé firmy a místní ekonomiku. Podobnou cestou se vydávají také třeba severočeské Jindřichovice pod Smrkem nebo Hostětín v Bílých Karpatech. Tato studie si však klade podstatně ambicióznější cíl než předvést účinné řešení problémů v menších podhorských obcích. Chce do české diskuse o ekologických tématech přinést optimistickou koncepci zdravé, moderní a živé ekonomiky, která snížení znečištění a devastace využívá k podpoře zaměstnanosti, úspěchu domácích podniků i prosperity v jednotlivých městech a obcích.

Asi nikdo nedokázal shrnout téma této publikace výmluvněji než evropská odborová konfederace ETUC: „Mezi opatřeními k ochraně životního prostředí a vytvářením pracovních míst je zřetelná pozitivní vazba.“ Odvětví za odvětvím se ukazuje, že ekologická řešení jsou lepším prostředkem ke snižování nezaměstnanosti než jejich konvenční protějšky. Na příštích několika desítkách stran podrobně dokumentujeme, že toto pravidlo platí v zemědělství, energetice, nakládání s odpady, dopravě a dalších oblastech. Navíc ekonomické studie dokládají, že starý mýtus, podle kterého přísnější zelené standardy vedou k uzavírání továren a propouštění, skutečně patří do říše pověr. Nejenže ze statistik nic takového nevyplývá, ale naopak se potvrzuje, že zákony požadující nižší znečištění podporují inovace i modernizaci a snižují náklady.

Ovšem účelem následujících kapitol není pouze doložit, že pokud se město rozhodne odpad recyklovat, namísto aby jej posílalo na skládky či pálilo, nebo dá-li vládní energetická politika přednost tisícovce gigawatthodin z obnovitelných zdrojů před rozvojem uhelných elektráren, potom nejen sníží znečištění, ale také vytvoří více pracovních míst. Přesněji řečeno: nezůstaneme jen u toho.

Nejde totiž pouze o to, občas využít příležitosti a dát práci pár tisícovkám lidí. Hnutí DUHA chce zároveň poukázat na význam ekologické modernizace a rozvoje místních ekonomik pro budoucnost českého hospodářství i zaměstnanosti v našich městech a obcích. Neklade si za cíl formulovat filozofický manifest nebo sepsat alternativní ekonomickou politiku. Studie mapuje výsledky ekonomických a sociálních výzkumů.

Současná česká ekonomika beznadějně zaostává, protože je málo efektivní a spoléhá na obstarožní řešení. Na každou vyrobenou korunu hrubého domácího produktu spotřebujeme téměř dvakrát více energie než v patnáctce zemí dosavadní Evropské unie. Recyklace odpadních surovin je u nás několikanásobně menší než u sousedů v Rakousku a Německu. Domácímu průmyslu dominují těžká výrobní odvětví. Politici v debatách o budoucnosti naší energetiky neskrývaně dávají přednost rozvoji uhelných a jaderných elektráren, zato moderní technologie, jako jsou obnovitelné zdroje energie, pokulhávají vzadu a nadále hrají spíše roli pěkného ekologického experimentu než seriózní součásti průmyslu. A stát každoročně utratí šest miliard korun na dávky v nezaměstnanosti.

Nejde přitom pouze o znečištění nebo ničení krajiny, nýbrž o strukturální zaostávání. Zatímco v Německu, skandinávských zemích, Japonsku, USA nebo Velké Británii výrobci instalují moderní čisté technologie, domácí firmy nanejvýš montují filtry na komíny. Povětšině se jim tedy daří plnit limity vypouštěného znečištění, ale nadále spotřebovává nadměrné množství energie a cenných surovin.

Za poslední necelá dvě desetiletí se mezitím začala dramaticky měnit spotřebitelská kultura. Při rozhodování zákazníků se důležitým faktorem stává kvalita, včetně ohledů na dopady, které má výroba na okolní svět. Zájem o potraviny z ekologického zemědělství, elektřinu z obnovitelných zdrojů, dřevo ze šetrně obhospodařovaných lesů či množství peněz vkládaných do sociálně odpovědných investičních fondů všude okolo raketově stoupá a první vlaštovky se objevují také u nás. Zdejší nabídka se ale těmto trendům zatím nepřizpůsobuje.

Vedle ekologických důsledků – vysokých exhalací oxidu uhličitého a mimořádné spotřeby přírodních zdrojů – se tento přístup podepisuje také na naší hospodářské perspektivě. Vysoké náklady na suroviny a energii, ujíždějící vlak technologické modernizace a propast mezi našimi výrobci a požadavky spotřebitelů tak podkopávají konkurenceschopnost a potažmo i naději, že se podaří vrátit lidi z úřadů práce do zaměstnání. Spíše můžeme očekávat vývoj k horšímu.

Ekologická modernizace, tedy skutečně hluboký a masivní posun od špinavého průmyslu náročného na energii a suroviny k čistým a efektivním technologiím, je první podmínkou obratu. Nedojde k němu přes noc, jde o úkol na desítky let. Průmysl k němu musí koncepčně motivovat změna struktury daní, pravidla ekologické a sociální odpovědnosti velkých společností, lepší zelené standardy a především odpovídající vládní politika.

Taková reforma se podobá otáčení supertankeru. Obrovská loď se otáčí dlouho, pomalu a ztežka – kousek po kousku se posunuje na stranu, zatímco stále ještě pluje dopředu. Je proto potřeba vytrvale držet kormidelní kolo na doraz a nečekat okamžitý výsledek, ale nepolevit.

Ovšem ekologická modernizace ekonomiky sama o sobě přinese sice lepší výsledky domácích výrobců, ale ještě ne nezbytně také oživení do našich měst či obcí. Druhou podmínkou je politika, která si za cíl bude klást prosperující hospodářství tam, kde lidé skutečně žijí, nikoli jen dobré výsledky ve výročních statistikách.

K tomu nestačí investice směřující do několika velkých továren, jako je nová automobilka u Kolína, které zajistí prosperitu – ovšem také totální závislost na jediném odvětví a jediném výrobci – bezprostřednímu okolí. Zbytek země, zejména v menších městech a na venkově, poskytuje často poměrně tristní obrázek skomírajícího hospodářství a vylidňujících se regionů.

Poukaz na úzkou souvislost mezi ekologickým hospodářstvím a rozvojem místních ekonomik je druhým důležitým motivem této studie. Malé firmy, využití lokálních surovin a přírodních zdrojů namísto kamionů křižujících krajinou na tisícikilometrových trasách a spalování tun dovezené ropy, nezávislí výrobci či obchodníci a regionální trhy oživují města a obce a jsou zárukou, že se peníze otáčejí v nich, namísto aby odtékaly pryč.

Někteří politici a lobbisté velkých společností rádi tvrdí, že lepší ochrana našeho zdraví a kvality života před znečištěním nebo devastací krajiny způsobí – bohužel – také vyšší nezaměstnanost. Studie Hnutí Duha založená na desítkách prací a příkladů z řady odvětví přesvědčivě dokládá, že ve skutečnosti platí pravý opak.

Za prvé empirické výzkumy prokázaly, že vyšší ekologické standardy nemají žádný dopad na pracovní místa ani konkurenceschopnost průmyslu. Někdy dokonce podnikům pomáhají snížit náklady a získat nové trhy inovacemi a efektivnějším využíváním energie i surovin.

Za druhé recyklace, výroba čisté energie, ekologické zemědělství i další zelené sektory vytvoří tisíce nových pracovních příležitostí a přinesou ekonomické oživení do českých měst a obcí.

Vojtěch Kotecký