Ministerstvo podlehlo politickému a komerčnímu tlaku a omezilo účast veřejnosti

19. 11. 2003 - Petr Bittner

Celá kauza začala na jaře letošního roku, kdy Povodí Vltavy s. p. oznámilo odstraňování popovodňových náplav v úseku od Berouna po soutok s Vltavou příslušným vodoprávním orgánům, kterými jsou jednotlivé pověřené obce, resp. jejich odbory životního prostředí. Tyto orgány vzaly oznámení na vědomí a zdálo se, že těžbě již nestojí nic v cestě. První „zádrhel“ se objevil po zjištění, že dvě zamýšlené lokality se nacházejí na území CHKO Český kras, jehož správa po oznámení záměru Povodí zahájila správní řízení, které následně, s poukazem na výskyt chráněných druhů živočichů a nutnost udělení výjimky MŽP, přerušila.

Užovky nebo lidé?

Toto rozhodnutí se však velmi dotklo záměrů Povodí, jehož vedení zjistilo, že nestačí oznámit odstraňování povodňových škod a začít těžit štěrkopísek se státní dotací pocházející z úvěru Evropské banky a že je nutno projít všemi úskalími správního řízení včetně možnosti účasti občanských sdružení v něm. Této zákonem dané možnosti využily tři místně příslušná ekologická sdružení: ZO ČSOP Alcazar , Děti země a Mallorn.

Především Mallorn prostřednictvím svého místopředsedy Davida Mareše poukazovalo od samého počátku na to, že se nejedná o odstraňování popovodňových náplav, ale o komerční těžbu štěrkopísků, které jsou velmi dobře zpeněžitelnou surovinou (1 metr krychlový se prodává betonárce cca za 450 Kč). Své stanovisko opíralo sdružení například o to, že jen v úseku Karlštejn mělo být podle záměru Povodí na jednom kilometru vytěženo přes 13 000 metrů krychlových, z čehož dle projektu mělo být cca 8 000 odvezeno do betonárky v Letech. Tedy jen z prodeje materiálu z jednoho z celkových osmi úseků mohl čistý zisk dosáhnout částky kolem 3 milionů korun.

Povodí Vltavy následně místo snahy splnit zákonem stanovené podmínky začalo celou kauzu medializovat a pod heslem „Užovky nebo lidé“ (v lokalitě se mimo jiné vyskytuje vzácná Užovka podplamatá) se značnou podporou místních starostů a obyvatel začalo ovlivňovat veřejné mínění a vytvářet tlak na státní správu. Paradoxní na celé medializaci je to, že tvrzení o zvyšování hladiny vody v případě dalších povodní v důsledku usazenin v korytě řeky vyvrátila studie, kterou si Povodí nechalo zpracovat svým odborníkem původně proto, aby svá tvrzení podpořilo.

Povodně ne, ale co ledochody?

Prokázat, že náplavy budou příčinou zvýšení hladiny v případě dalších povodní, se tedy nepovedlo, nicméně mediální kampaň svůj účel splnila vyvoláním paniky u místních obyvatel. Potvrdil se naopak argument občanských sdružení, že náplavy nejsou příčinou, ale důsledkem povodní a v případě dalších povodní budou rozplaveny a odneseny s proudem. Nicméně laicky pochopitelný argument, že hlubší koryto zabrání povodním, byl účinější. Málokdo se pak zabýval skutečností, že ony „překážky“ v podobě náplav jsou ve skutečnosti optimální a potřebnou brzdou povodňové vlny. Vytváření širokých niv a možnost rozlití řeky v místech, kde nezaplaví obce a domy, je ve skutečnosti nejúčinněší obranou proti povodním.

Když ovšem nevyšel jeden argument, proč je nutné náplavy odstranit, přišlo s blížící se zimou Povodí s dalším argumentem - náplavy se stanou překážkou zimním ledochodům a vytvořená bariéra opět způsobí povodně. Aby nedošlo k podobnému fiasku jako při předchozím argumentu, Povodí pro jistotu prohlásilo, že ledochody se nedají jakkoliv modelovat a nelze proto dokázat či vyvrátit, zda se ostrůvky stanou překážkou či nikoliv. Místo seriozní studie pak shromáždilo jen výpovědi „pamětníků“, kteří emotivně potvrzovali, jak ledochody zachycené o lávku v Srbsku v minulosti způsobily záplavy. Proti tomuto tvrzení naopak pracovníci Správy CHKO Český kras zjistili, že u nás existují minimálně dvě pracoviště, která jsou schopná ledochody modelovat a zjistit tak, do jaké míry a které náplavy se skutečně mohou stát překážkou. Tento fakt byl ovšem ze strany Povodí úspěšně ignorován.

Je to na ministerstvu

Bohužel otázce a zjišťování, zda se skutečně jedná o odstraňování popovodňových náplav, či zda jde o komerční těžbu štěrkopísků, se Povodí velmi šikovně vyhnulo. Od samého začátku tvrdilo, že se jedná o první variantu a celý záměr podléhá pouze režimu oznámení na příslušném vodoprávním úřadě. Snaha vyhnout se označení celeho záměru za těžbu měla jasné důvody. Těžba by totiž podléhala zjišťovacímu řízení EIA a muselo by se o ní rozhodnout ve správním řízení. Na komerční těžbu by také nebylo možné čerpat několikset milionů státní dotace. Postup povodí podpořilo i ministerstvo životního prostředí svým výkladem ustanovení zákona č. 100/2001 sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve kterém nechalo posouzení této otázky plně v kompetenci vodoprávních orgánů, a to bez nutnosti zahajovat správní řízení.

Jediným správním řízením s možností uplatnit stanoviska odporujících názorům Povodí Vltavy a týkající se celé kauzy tak zůstalo řízení o udělení výjimky ze zvláště chráněných druhů živočichů vyskytujících se v dané lokalitě vedené MŽP.

Kromě toho proběhlo ještě řízení Správy CHKO Český kras, která však má jen velmi omezené rozhodovací pravomoci. Právě odmítnutí rozhodování dle vodního zákona ze strany vodoprávních orgánů a též správní řízení Městského úřadu Černošice o zásahu do významného krajinného prvku (ze kterého pro jistotu neoprávněně vynechalo občanské sdružení Mallorn, ale neopomělo odejmout odkladný účinek tohoto rozhodnutí) znemožnilo vést jednání o meritu věci, tedy zda se jedná či nejedná o komerční těžbu štěrkopísku.

V uvedeném řízení MŽP, i když zástupném a nerozhodujícím o podstatné otázce, předložili zástupci občanských sdružení své námitky a výhrady, které ministerstvo v souladu se správním řádem vyslechlo. Bylo z nich zřejmé, že zúčastněná sdružení se odvolají proti udělení výjimky v případě, že bude udělena na celý záměr těžby štěrkopísků a nebude omezena pouze na ostrůvky vystupující nad hladinu, které jsou dle jejich názoru skutečně možnou překážkou ledochodů.

Ministerstvo si však pojistilo zahájení těžby tím, že v rámci rozhodnutí odejmulo odkladný účinek odvolání. To v důsledku znamená, že i když se občanská sdružení odvolají proti rozhodnutí, bude těžba dokončena dříve, než bude o odvolání rozhodnuto. Ministerstvo zdůvodnilo tento neobvyklý a výjimečný postup veřejným zájmem (za nejž pokládá i skutečnost, že na celou akci je určena státní dotace, která musí být vyčerpána do konce roku, aby nepropadla), který však nikdy nebyl nijak seriózně prokázán, na což občanská sdružení opakovaně poukazovala.

Jako jeden z důvodů odejmutí odkladného účinku odvolání ministerstvo uvedlo i roční dobu, čímž zřejmě mínilo skutečnost, že se blíží zima a řeka by mohla zamrznout. Paradoxní ovšem je, že na zákonný postup včetně nutnosti získání výjimky na zvláště chráněné živočichy bylo Povodí například Správou CHKO Český kras upozorněno už na jaře a žádost o výjimku ležela na ministerstvu od června letošního roku. V důsledku tak ministerstvo omezilo účast veřejnosti proto, že nebylo ve věci schopno rozhodnout dříve.

I v případě, že by se podařilo rozhodnutí zvrátit například rozsudkem správního soudu (občanská sdružení zvažují podání žaloby), jednalo by se více méně o formální vítězství, které již patrně nezmění nic na vytěžení štěrkopísků z koryta řeky. Smutnou skutečností zůstává, že ministerstvo ve svém rozhodnutí s největší pravděpodobností jednalo pod politickým a komerčním tlakem a popřelo tím hlasy odborníků, kteří tvrdili, že povodně vlastně provedli velmi laciným způsobem rekultivaci řeky do přirozeného a přírodě blízkého stavu.

Autor je členem občanského sdružení Mallorn a redaktorem Informačního servisu portálu Econnectu

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

27. 3. 2004

chci vědětjá