Aktivisté odstoupili od grantu: minulost dárců je důležitá
12. 8. 2003 -, Econnect
Česká Amnesty International (AI) stáhla v minulých dnech svou žádost o grant pro projekt "Lidská práva – cesta k zodpovědnosti", podané k jedné z českých nadací. "Ke stažení žádosti nás vedou naše zásady nestrannosti a přísné posuzování lidskoprávní historie našich finančních dárců," zdůvodnila tento krok AI. Tomuto rozhodnutí předcházelo zjištění, že v minulosti bylo v podniku těsně spjatém s nadací využíváno otrocké práce politických vězňů.
Brněnská místní skupina AI, která měla projekt realizovat, žádost stáhla vzhledem k minulosti někdejšího podniku Precioza, nynější akciové společnosti Preciosa spojené se stejnojmennou nadací, a především vzhledem k absenci jakéhokoli vyjádření nadace k porušování práv politických vězňů v provozu v 70. letech. A to i přesto, že se nejednalo o peníze pocházející přímo ze společnosti Preciosa – grantové řízení rozdělovalo prostředky z Nadačního informačního fondu. "Za daných podmínek bych v žádném případě nechtěl a nemohl v práci na projektu pokračovat," uvedl řešitel projektu Jiří Koželouh.
To správné místo pro nepohodlné?
O podmínkách práce vězňů v Precioze je možné se dočíst například ve sborníku Charty 77 "O československém vězeňství" editovaný Jiřím Gruntorádem a Petrem Uhlem, konkrétně v příspěvku Jana Litomiského a Jiřího Wolfa "Jablonecká bižutérie - produkt otrocké práce vězňů". Tématu se v roce 1992 věnoval i týdeník Respekt. Ten v článku Černé rodinné stříbro popisuje nelidské pracovní podmínky – nesnesitelná teplota, nemožnost větrání v prostředí zamořeném unikajícím plynem, prachem a chemickými výpary, zoufalý nedostatek vody a jídla, kruté tresty za neplnění norem, práce nemocných a dále.
"Pracovní úrazy se stávaly hlavně kvůli šílenému tempu, které diktovala norma. Mě to stálo komplikovanou zlomeninu ruky. Stalo se mi to při leštění lustrů, na stroji, který za jediný rok 1982 zlomil ty ruce tři - a jednu utrhl. Při té práci neexistoval pracovní postup a mistr Kopecký tam navíc zkrátil záuční dobu ze tří týdnů na sedm dní," cituje Respekt jednoho z vězňů. Výpověď pokračuje: "Když se tam stalo už několik vážných úrazů, vymyslel jeden vězeň, Václav Václavek, bezpečnostní zlepšovák. Ale nevzali mu ho, protože pak by se muselo dělat pomaleji. No a potom ten stroj utrhl ruku Jiřímu Černému. Odvezli ho do špitálu v Liberci. Tam se jich lékaři ptali, kde je ruka, že by šla ještě přišít. Ale oni ji zapomněli na dílně. Jednoho doktora to tak rozčílilo, že na ně potom poslal kriminálku. Ale nic se samozřejmě nevyšetřilo, všechny úrazy si vězňové oficiálně způsobili sami, svou nepozorností."
Nadace: Záměrně nic nezamlčujeme
Krok, který AI učinila, nadaci překvapil. "Souvislost mezi nadací a děním v podniku v sedmdesátých letech je velmi nepřímá, nadace je samostatný subjekt. Pokud se však společnost chovala nepříznivě, je to nepříznivé i pro nás," komentuje situaci ředitel nadace Ivo Schötta. O tom, zda minulost podniku zveřejnit a případně se od ní distancovat, nadace zatím neuvažovala. "Vůbec mě nenapadlo, že by v této souvislosti mohl vzniknout problém, že jsou to peníze, které by pocházely z nečistých zdrojů," říká ředitel.
Diskusi na toto téma Ivo Schötta do budoucna nevylučuje – a jak tvrdí, není si vědom toho, že by nadace cokoli záměrně zamlčovala. Důvody rozhodnutí Amnesty podle svých slov chápe. "Je to pro nás ponaučení," připouští ředitel nadace. Zároveň ale poukazuje na to, že nadace existuje až od roku 1993, kdy už v Preciose práce vězňů využívána nebyla. "Nechci to bagatelizovat, ale pokračujeme dál," říká.
Pro příjemce je průhlednost dárců nezbytná
Zástupci některých dalších brněnských nevládních organizací, které působí v oblasti lidských práv, by v takové situaci jednaly podobně – shodují se přinejmenším na požadavku na průhlednost v dárcovství. "Podobnou zkušenost jsme měli s nadací Partnerství, kdy se jednalo o to, že jeden z programů rozděloval finance od firmy Monsanto. Bylo důležité, že to Partnerství neskrývalo a informace byla veřejně dostupná, takže záleželo čistě na nás, jak se k tomu postavíme," popisuje Filip Fuchs z Nesehnutí. "Přístup Partnerství byl tehdy vstřícný, vyslechli naše názory a pak už spolupráce s Monsantem nepokračovala," dodává.
V tomto případě Nesehnutí žádost o grant vůbec nepodalo; jiné nevládní organizace ano, ale v jiném programu, který s nadnárodní společností prosazující využívání geneticky modifikovaných plodin neměl nic společného. Jedná se o situaci částečně odlišnou: v případě Nesehnutí šlo o "nečisté" peníze, které nadace získala od problematického dárce, v případě Amnesty peníze pocházejí z "čistého" zdroje, ovšem rozděluje je nadace spojená s kritizovanou firmou. Přesto se nevládní organizace shodují na tom, že pro přijetí grantu je třeba znát minulost nadace i původce peněz. "Je důležité, aby nadace i nevládní organizace byly co nejprůhlednější. Ovšem firemní dárcovství není moc rozvinuté a je dobře, že firmy chtějí lidská práva nebo ekologii podporovat," říká Fuchs.
Jiří Kopal z Ligy lidských práv hodnotí fakt, že Amnesty na situaci upozornila a od žádosti o grant ustoupila, kladně. "Pro nevládní organizace je důležité ve své činnosti zachovávat určitý etický rámec. Když vyvíjejí činnost proti porušování lidských práv a byly by financovány z peněz spojených s porušováním lidských práv, byl by to jistě problém," domnívá se právník. V případě rozdělování státních peněz, které tedy nepocházejí přímo z firmy porušující (ať už v historii, nebo nyní) lidská práva, je podle Kopala na státu, jaké si zvolí partnery. "Je třeba žádat maximum informací, o tématu by se měla vést veřejná diskuse. My samozřejmě usilujeme o co nejčistší peníze," uzavírá.
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout