Společenská diskriminace lesbických žen, gay mužů a bisexuálů v České republice

1.10.2003
PRAHA [Gay Iniciativa]
Autor: Procházka I., Janík D., Hromada J., tel: 602 453 122

V evropské kultuře homosexuální ženy a muži i zastánci jejich práv, usilují o:
a) odtrestnění homosexuálního chování a jeho zrovnoprávnění s heterosexuálním v trestním zákoně
b) vytváření tolerantního společenského prostředí a přijetí antidiskriminačních zákonů včetně vyřazení homosexuality ze seznamu nemocí
c) uznání stejnopohlavních svazků
Pro účel předložené studie byl přeložen dotazník o diskriminaci lesbických žen, gay mužů a bisexuálů zpracovaný evropskou sekcí Mezinárodní asociace gayů a lesbiček (ILGA).
Dotazníky byl distribuovány mezi členy a návštěvníky gay a lesbických sdružení, byl zveřejněn na lesbických a gay webových stránkách a v časopise Amigo. Celkem bylo získáno 267 odpovědí.
Nejvíce respondentů (n-132, 49 %) bylo získáno ve spolupráci s lesbickými a gay organizacemi. Z internetových stránek odpovědělo 105 respondentů (39 %) a zbylých 30 respondentů - výlučně mužů (12 %) vyplnilo dotazník z časopisu Amigo.

Charakteristika souboru
Nejvíce respondentů se charakterizovalo jako gay (n-171), za bisexuálního muže se považovalo 10 dotázaných. Za lesbickou ženu se označilo 62 respondentek, dalších 24 se považovalo za bisexuální.
Z hlediska věku bylo nejvíce respondentů mladších než 40 let (88 %) a dosáhli alespoň středoškolského vzdělání (81 %). Podle bydliště nejvíce respondentů žilo v Praze (43 %). Většina osob uvedla, že žijí v Čechách (71 %), z Moravy bylo 64 osob (24 %). S partnerem stejného pohlaví v čas vyplnění dotazníku žilo 117 osob (44 %). Ženy žily ve vztahu významně častěji (59 %) než muži (35 %)..

Otevřenost k okolí
Třetina souboru uvedla, že o jejich sexuální orientaci ví celá jejich rodina. Dalších 114 osob se svěřilo svým rodičům (43 %). Pouze 36 respondentů uvedlo, že o jejich zaměření v jejich rodině nikdo neví (14 %). Bisexuálové svou orientaci častěji tajili.

Podobně více než čtvrtina souboru svou sexuální orientaci vůbec netají před svými přáteli. Dalších 45% osob uvedlo, že o ní ví nejméně pět jejich heterosexuálních přátel. Jen osmnáct lidí (7 %) své zaměření kompletně tají před svým okolím. Ženy byly spíše otevřenější než muži. Mezi těmi, kteří své zaměření tají, převažovali starší gay muži.

Zkušenosti s diskriminací
S nejméně jednou z dále uvedených forem diskriminace se setkalo 173 osob (65 % souboru). Mezi nimi bylo 111 mužů (61 %) a 62 žen (72 %). Bisexuálové uváděli diskriminaci častěji než homosexuálové. S žádnou diskriminací se tedy nesetkalo 24 žen a 70 mužů. S narůstajícím vzděláním stoupal počet těch, kteří se s diskriminací nesetkali. Nejmenší podíl osob, kteří diskriminaci nezažili byl podle bydliště mezi obyvateli Prahy.

Zkušenost s fyzickým násilím
Celkem 39 respondentů (15 %) zažilo nějakou zkušenost s násilným jednáním, při němž útočník věděl nebo předpokládal, že oběť je homosexuál nebo bisexuál. Mezi napadenými mírně převažovali muži (16 %), žen bylo jedenáct (13 %). Zatímco u většiny žen se jednalo o jednorázovou zkušenost, více než polovina těchto mužů byla napadena opakovaně.
Pachatelem útoku byla nejčastěji neznámá osoba. Žádná žena svou negativní zkušenost neohlásila na policii. Muži tak učinili v sedmi případech (tedy ve čtvrtině deliktů). Sedm mužů neohlásilo delikt policii, protože se báli prozrazení své sexuální orientace. Šest osob (zejména ženy) uvedlo, že by se policie případem stejně nezabývala anebo by jej nedokázala vyšetřit. Z konkrétních příkladů útoků bylo v šesti případech zmíněno sexuální násilí.

Zkušenosti s verbálním obtěžováním
Celkem 100 osob (38 % souboru) se někdy v minulosti stalo cílem slovního či písemného obtěžování, výhrůžek nebo vydírání od svého okolí.Takovou negativní zkušenost prožily častěji ženy než muži a bisexuálové. Jedinci, kteří zažili zkušenost s verbálním obtěžováním, se častěji setkali i s fyzickým násilím.
Čtyři pětiny jedinců, kteří se s verbálním obtěžováním setkaly, prožily takovou zkušenost opakovaně.. Z forem jednání respondenti nejčastěji uváděli slovní nadávky a urážky.
Jako pachatel slovních útoků byl nejčastěji označen neznámý člověk, přibližně pětina respondentů označila za pachatele známého, spolužáka a spolupracovníka.
Pouze šest případů verbální agrese napadený oznámil policii.

Zkušenosti s diskriminací v zaměstnání
Celkem 31 respondentů (12 % souboru) uvedlo, že byli závažným způsobem v některém svém zaměstnání diskriminováni z důvodů své sexuální orientace anebo to alespoň považovali za pravděpodobné. Mezi nimi bylo 12 žen (14 %) a 19 mužů
(10 %).
Deset osob uvedlo, že se setkali s odmítnutím zaměstnání a dalších osm to považovalo za pravděpodobné.
Nejčastěji si respondenti stěžovali ze závažných forem na přeskočení v kariérním postupu. Celkem tedy 22 respondentů (9 % souboru) se v tomto směru cítilo diskriminovaných.
Třináct respondentů (5 % souboru) uvedlo, že byli kvůli své sexuální orientaci ze zaměstnání propuštěni.

Obtěžování v zaměstnání
Čtvrtina respondentů (n-61) se setkala v zaměstnání s některou z forem obtěžování. Mužů bylo 43 (27 %) a žen 18 (21 %). Muži i ženy se nejčastěji setkali s homofobními poznámkami. Muži na druhém místě uváděli homofobní vtipy.

Otevřenost v zaměstnání
Celkem 74 osob (30 %) uvedlo, že svou sexuální orientaci v zaměstnání vždy tají. 16 % svou sexuální orientaci neskrývali v žádném zaměstnání. Podle vzdělání byli spíše otevřenější vysokoškoláci. Nejčastěji byli v zaměstnání otevření obyvatelé Prahy.

Zkušenosti s diskriminací v ozbrojených silách
Celkem desetina žen a více než čtvrtina mužů (n-51) uvedli, že sloužili nebo slouží v ozbrojených silách, tedy v armádě nebo policii.Většina mužů a dvě ženy uvedli, že o jejich sexuální orientaci nikdo nevěděl. S nějakou formou diskriminace v armádě či jiných ozbrojených složkách se setkala téměř čtvrtina všech sloužících respondentů.

Zkušenosti s diskriminací ve zdravotnictví
Celkem osmnáct respondentů (7 % souboru), devět žen a devět mužů uvedlo, že zažili diskriminaci ve zdravotnictví. Třetina odpověděla, že tají svou orientaci před svým lékařem.

Zkušenosti s diskriminací v místě bydliště
Celkem 7 % souboru uvedlo, že se osobně setkali s nějakou formou diskriminace ve svém bydlišti. Více než třetina souboru uvedla, že svou sexuální orientaci ve svém bydlišti skrývá.

Diskriminace ve službách
Celkem 35 osob (13 %) uvedlo, že se s diskriminací kvůli své sexuální orientaci setkali při využívání služeb, například při návštěvě barů, občanských sdružení, restaurací, hotelů a sportovních klubů.

Úvahy o emigraci
Celkem 57 respondentů (22 %) uvažovalo emigraci. Z toho polovina z nich uvedla, že jejich sexuální orientace je důležitým faktorem při jejich rozhodování.

Diskriminace v církvi
Podíl věřících lesbických žen, gay mužů a bisexuálů byl 19 %. Jednalo se o 29 katolíků, 10 evangelíků a jedenáct osob jiného vyznání nebo je neuvedli. Téměř polovina osob se o své sexuální orientaci nesvěřila knězi či autoritě a třetina ji tajila před všemi členy církve. Diskriminaci v církvi zažilo 22 % věřících respondentů. Evangelíci se s diskriminací setkávali relativně častěji než katolíci.

Diskriminace v rodině
Čtvrtina souboru zažila ve své rodině někdy diskriminaci. Nejčastější formou bylo agresivní a ponižující jednání, S vysokou četností se objevila nadměrná kontrola a vyhnání z domu. Čím nižší bylo vzdělání respondenta, tím častěji se setkal s diskriminací v rodině. Menší míru diskriminace jsme zjistili u respondentů v malých a krajských městech.



Právní a společenská situace v EU a kandidátských zemích

Porovnání s ostatními kandidátskými zeměmi
Podobné průzkumy, jakým je předložená studie, byly iniciovány organizací ILGA-Europe a uskutečněny i v dalších kandidátských zemích. Naši respondenti byli podstatně otevřenější než v ostatních zemích, přesto míra diskriminace nebyla zvýšená, což vypovídá o relativně tolerantním společenském prostředí. Verbální obtěžování dokonce bylo v české republice nejméně častým jevem ze všech zúčastněných. Relativně časté však byly v naší zemi zkušenosti s obtěžováním v zaměstnání a vyhánění z rodiny. Problémy spojené se sexuální orientací vedou k úvaze o emigraci čtvrtinu až polovinu gayů a lesbiček ve všech kandidátských zemích s výjimkou České republiky, kde to je jen desetina.


Doporučení

Autoři na základě získaných dat uvádějí následující doporučení, z nichž podstatná část se shoduje s doporučeními ILGA-Europe:

- vláda České republiky i Evropská unie by se měly zabývat i dalšími formami diskriminace sexuálních menšin a vytvořit a prosadit zákony, které budou zakazovat diskriminaci na základě sexuální orientace a sexuální identity v dalších oblastech mimo zaměstnání

-vláda České republiky by měla usilovat o legitimizaci partnerských svazků osob stejného pohlaví jako jeden z prostředků přispívajících ke snížení míry diskriminace sexuálních menšin a přispívající i k atmosféře jejich rovnoprávného začlenění do společnosti

- vláda České republiky i Evropská unie by měla formou cílených projektů a grantů aktivně podporovat organizace, ať již nevládní nebo státní, které se budou snažit podporovat a pomáhat obětem stávající diskriminace při respektování jejich nezávislosti a anonymity klientů

- pracovníci a studenti personálních oddělení, justice, zdravotnictví, armády, policie a školství by měli být seznamováni s problematikou diskriminace menšin včetně sexuálních a mělo by se přispívat ke zvýšení právního vědomí v oblasti antidiskriminačních podmínek Zákoníku práce

- ve školních osnovách by měla být větší pozornost věnována výchově k toleranci k menšinám včetně sexuálních

DISKUSE - KOMENTÁŘE: