Inspekce ministra vnitra i policisté v civilu musí dodržovat zákon
11.11.2002
Praha [Liga lidských práv - projekt Občanských právních hlídek]
Autor: Jiří Kopal, tel: 608 719 535
Právníci OPH na tiskové konferenci připomněli skutečnost, že ministerstvo vnitra již před započetím protestů proti zasedání NATO připravuje protizákonné opatření. To představuje plánovaná přítomnost inspekce ministra vnitra na policejních stanicích. OPH podporují stanovisko Veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla, obsažené v jeho dopisu ministrovi vnitra a policejnímu prezidentovi. Ombudsman se domnívá, že „plánovaná účast kontrolních orgánů policie nebo dokonce Inspekce ministra vnitra není vhodným řešením. Tyto orgány nejsou vybaveny zákonnou pravomocí a jejich přítomnost by mohla vést k tomu, že by mohly být vyloučeny z vykonávání úkonů případného trestního řízení.“ Občanské právní hlídky vyvrátily mylnou informaci, podle níž usilovaly o veřejnou kontrolou na služebnách pro svoje zástupce. OPH se jednalo zejména o kontrolu ze strany orgánů nezávislých na policii a ministerstvu vnitra. Těmi jsou kupříkladu Výbory rady vlády pro zabránění mučení či pro občanská a politická práva, složené ze zástupců ministerstev, dalších státních orgánů a zástupců nevládních organizací. Zástupci Výboru pro zabránění mučení se sami nabídli ministerstvu vnitra a policii jako vhodná možnost nezávislé kontroly.
Za velmi kontroverzní a neefektivní považují OPH na základě minulých zkušeností také hromadné nasazování policistů, kteří působí při demonstracích v civilním oblečení. Policie ve svých prohlášeních uvádí, že se ze zasedání MMF a SB poučila, měla by ovšem pro veřejnost zhodnotit efektivitu působení policistů převlečených za demonstranty. Podle prohlášení policie ze září 2000 bylo součástí davu 26. září celých devět stovek policistů v civilu. Tvořili tak téměř jednu desetinu. Násilných demonstrantů bylo podle ČTK kolem dvou stovek, podle odhadů Občanských právních hlídek tři až čtyři stovky. Policii se však nepodařilo ani s takovýmto nasazením usvědčit téměř žádné pachatele trestných činů. Někteří z těchto policistů navíc porušovali zákon (poznámka 1).
Bližší informace:
Jiří Kopal, Liga lidských práv (koordinátor projektu Občanských právních hlídek)
Mobil: 608 719 535
Helena Svatošová, Liga lidských práv (právnička projektu Občanských právních hlídek)
Mobil: 604 418 830
Poznámka 1 - Policista Zdeněk Ježek několikrát udeřil dřevěnou tyčí po hlavě pokojného českého aktivistu. Podle inspekce ministra vnitra nepředstavuje několikeré udeření ze strany policisty v civilu dřevěnou tyčí po hlavě trestný čin, nýbrž pouhý kázeňský přestupek! Ačkoli událost zachytili fotografové a svědci, včetně novináře časopisu Týden, policista nebyl potrestán a navíc se objevil hned několik měsíců po zasedání MMF v davu na 1. máje a to opět v civilu. Novináři z časopisu Týden vyhrožoval, že uvidí, až se mu dostane do rukou. Trestní oznámení OPH na podezřelého provokatéra, který rozbíjel výlohu provozovny Mc Donalds, také zůstalo nevyšetřeno.
Desatero policejních omylů
Na základě zkušeností právníků a organizací na ochranu lidských práv s prací policie před, při a po demonstracích proti MMF a SB a v předešlých letech od vzniku České republiky, si Občanské právní hlídky dovolují upozornit na některé postupy policie, které by se neměly v případě dodržování Listiny základních práv a svobod, závazných smluv o lidských právech a zákona v žádném případě při zasedání NATO opakovat. Mnoho z těchto postupů kritizovaly i všechny významné zahraniční organizace a instituce – Evropská komise v jejích hodnotících zprávách, vláda USA v její zprávách o lidských právech ve světě, Výbor pro lidská práva při OSN, Výbor proti mučení při OSN či Amnesty International. Občanské právní hlídky se domnívají, že policie jako státní orgán dohlížející nad dodržováním zákona, by měla být příkladem pro ostatní občany právě tím, že bude dodržovat zákon především ona sama. Měla by také svými zásahy v mezích zákona a dodržováním základních práv přispívat k dobrému jménu České republiky v zahraničí.
1. Policisté nesmějí zajištěné osoby týrat.
Komentář: Podle čl. 7 Listiny nesmí být nikdo mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. § 259a trestního zákona stanoví, že kdo v souvislosti s výkonem pravomoci státního orgánu, orgánu územní samosprávy nebo soudu jinému mučením nebo jiným nelidským a krutým zacházením působí tělesné nebo duševní utrpení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Na takový postup si zvykla na akcích, jako byla Velká Pardubická v roce 1993, zásah v klubu Propast v roce 1996, Global Street Party v roce 1998 a zasedání MMF a SB v roce 2000. Předvedené spoutané osoby byly oběťmi nejrůznějších fyzických ataků dosahujících podle zprávy Amnesty International z března 2001 v některých případech intenzity mučení.
Příklad: Nejznámější případy ze zasedání MMF a SB zůstávají kauzy polského občana Arkadia Zajaczkowskeho, kterému byl vedle celonočního bití vylomen i zub na stanici Ocelářská ve Vysočanech. Další případ brutálního násilí s delšími zdravotními následky se týkal německého občana Tadzia M. a izraelského občana Joshuy T. na stanici Lupáčova na Žižkově. Na obě tyto kauzy upozornili čeští občané, nezákonně předvedení kolemjdoucí, kteří byli na služebny předvedeni bez jakéhokoli důvodu a byli násilím na služebnách zjevně šokováni.
Třetí inspekcí přiznaný případ se týkal násilí na jihokorejském profesorovi na Karlově univerzitě Byeongju Jeongovi, který v době zasedání MMF a SB dokonce pracoval na ekonomickém projektu Světové banky. Ten byl stejně jako další náhodní předvedení včetně padesátiletého amerického podnikatele Edwarda B. týrán na policejní služebně Arabská. Jeho případ, který pořád není došetřen, zřejmě skončí u Evropského soudu pro lidská práva.
Za uvedené trestné činy a nezákonnosti nebyl nikdo z policistů, stejně jako ve všech obdobných případech hromadného násilí dokumentovaných od roku 1989, pohnán k zodpovědnosti. V České republice je tak policistům zaručena absolutní beztrestnost za zásahy do práv osob zadržovaných na policejních stanicích.
2. Policie by neměla uvádět veřejnosti nepravdivé informace týkající se zacházení s osobami na policejních stanicích.
Komentář: Podle slov policejního prezidenta Jiřího Koláře se „zadržení ( po zasedání MMF a SB v září 2000) pokusili o diskreditaci policie, když tvrdili, že je policisté na služebnách tloukli“.
Sama inspekce ministra vnitra ovšem potvrdila po mnohaměsíčním právním postupu ze strany právníků OPH a některých státních zástupců ve třech doložených případech, že k trestným činům a násilí na policejních služebnách docházelo. Nesnažila se ovšem najít žádného pachatele, i když byla konkrétní osoba rozpoznána.
Příklad: Polský aktivista Arkadiuzs Zajaczkowskij, který byl mučen celou noc na policejní stanici Ocelářská, přijel díky spolupráci novinářů listu Gazeta Wyborcza a OPH do Prahy, kde se podrobil výslechu. Nedostal příležitost rozpoznat policisty nastoupené v řadě, ale pouze na miniaturních pasových fotografiích. I tak rozpoznal konkrétního policistu. Nikdo však nebyl potrestán.
3. Policisté inspekce ministra vnitra nesmí podle zákona působit na policejních služebnách.
Komentář: Záměr ministerstva vnitra zajistit kontrolu policejních služeben ze strany inspekce ministra vnitra je od počátku nezákonný. Inspekce nemá podle policejního zákona ani trestního řádu oprávnění působit preventivně na policejních stanicích. Inspekce má podle § 2 odst. 4 pouze oprávnění odhalovat a prověřovat skutečnosti, nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je policista, a zjišťovat pachatele postupem podle pokynů státního zástupce na základě trestního řádu. Veřejný ochránce práv se podle jeho dopisu ministrovi vnitra a policejnímu prezidentovi domnívá, že „plánovaná účast kontrolních orgánů policie nebo dokonce Inspekce ministra vnitra není vhodným řešením. Tyto orgány nejsou vybaveny zákonnou pravomocí a jejich přítomnost by mohla vést k tomu, že by mohly být vyloučeny z vykonávání úkonů případného trestního řízení.“
4. Policejní orgány, které šetří policisty, musí náležitě vyšetřovat porušení zákona.
Komentář: Inspekce, která je složená z policistů, to byla, která v minulosti pravidelně zajišťovala policistům beztrestnost v případech vážných zásahů do lidských práv. Inspekce selhala i při zasedání MMF, nenašla jediného pachatele a navíc řadu závažných případů bezdůvodně předala vnitřním policejním orgánům. Česká republika tak porušila závazek z úmluvy proti mučení, podle níž každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, zajistí, aby jeho příslušné orgány provedly urychlené a nestranné vyšetřování, když mají dostatečné důvody se domnívat, že došlo k mučení na kterémkoli území pod jeho jurisdikcí.
Příklad: Inspekce bez dalšího předala vnitřním kontrolním orgánům policie případy četného bití a nelidského zacházení ze strany policistů na policejních stanicích Svatoslavova a Hráského po zasedání MMF a SV. Tyto případy byly potvrzovány dokonce více výpověďmi z různých zdrojů, než případy, které se inspekce díky jejich mediální známosti rozhodla začít šetřit.
5. Policie má povinnost dodržovat mezinárodní závazky České republiky a cizinecký zákon i před konáním demonstrací.
Komentář: Podle několika posledních prohlášení, policie nehodlá vpouštět do země nikoho, kdo je v mezinárodní evidenci registrován jako nežádoucí osoba. Policie ústy ministra vnitra připouští dokonce i nevpouštění osob bez náležitého důvodu podle cizineckého zákona.
I když je známá obecná praxe v tradičním mezinárodním právu, podle níž stát nemá povinnost vpustit na svoje území osoby cizí státní příslušnosti, nevpouštění bez opodstatněného důvodu podle vnitrostátních zákonů představuje porušení českého právního řádu ze strany cizinecké policie. Navíc cizinecký zákon a konkrétní mezinárodní závazky České republiky v oblasti dodržování lidských práv vyžadují individuální postup, který by neměl směřovat k odepření vstupu libovolně vybraným skupinám a tím odejmutí shromažďovacího práva a svobody projevu, jež jsou zaručeny na celoevropské úrovni Evropskou úmluvou o lidských právech.
Občanské právní hlídky vedle toho již upozornily na fakt, že by policie měla uvést, podle jaké mezinárodní dohody je zavedena „mezinárodní evidence nežádoucích osob“. Podle platných mezinárodních dohod nemůže existovat žádná evidence, která by obsahovala jména jakýchsi blíže nespecifikovaných nežádoucích osob. Pokud by taková evidence existovala, byla by ilegální a porušovala by platné mezinárodní právo.
Označení určité osoby za nežádoucí (neboli persona non grata), je vždy věcí jedné konkrétní země, do níž daná osoba nemá být vpuštěna; existence policií zmiňované mezinárodní evidence je proto i pojmově vyloučena. Pokud policisté podobný seznam skutečně používají, dopouštějí se tím závažného porušení ústavním pořádkem zaručených základních občanských práv osob, které jsou takto evidovány a jimž je v některých případech dlouhodobě upíráno právo cestovat.
6. Policie nesmí svévolně předvádět na policejní stanice osoby, které neporušily zákon.
Komentář: Podle čl. 8 Listiny je osobní svoboda zaručena. Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Podle čl. 9 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech má každý právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být svévolně zatčen nebo zadržen. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě případů, kdy se tak stane na základě zákona a ve shodě s řízením, jež je stanoveno zákonem.
Je známo, že si policie protiprávně (viz i ilegální evidence v bodě 4.) předávají seznamy osob, které se účastní demonstrací. Česká policie předvedla v září 2000 na policejní stanice více než osm set lidí . U mnoha z nich bez zákonného důvodu a to až druhý den po částečně násilných protestech. Policie nebyla schopna zástupcům Rady vlády pro lidská práva sdělit, proč většina lidí byla předvedena na policejní stanice až den po protestech a kolik jich celkem ten den zajistila. Policie by navíc neměla ilegálně v mezinárodním měřítku kriminalizovat osoby, které se v České republice ničeho nedopustily.
Příklad: Americká občanka Yolanda M. řešila bezvýchodnou situaci, kdy byla bezdůvodně předvedena na policejní stanici (jak ukázal i videozáznam promítnutý novinářům), skokem z okna. Ten si vyžádal trvalé zdravotní následky. Nikdo jí neinformoval o jejích právech ani důvodu jejího zadržení. O podmínkách zacházení s osobami ženského pohlaví na policejní staniciv Praze-Braníku svědčí i výpovědi dalších pěti osob.
Konkrétním příspěvkem české policie do ilegální policejní evidence je případ francouzské občanky Aude L., která byla naprosto bezdůvodně předvedena na policejní stanici po protestech proti MMF a SB, jak prokázaly dokumenty z cizinecké policie, které získala právnička OPH. Francouzce byl na základě ilegálního předání informací švýcarské policii odmítnut vstup do Švýcarska. Díky intervenci švýcarského advokáta a OPH se tento případ podařilo vyřešit.
7. Policie musí umožnit přístup právníka na policejní stanici.
Komentář: Police musí umožňovat přístup právního zástupce v případě, že o to předvedená osoba požádá, a to již od počátku řízení před státními orgány (čl. 37 odst. 2 Listiny; toto právo potvrdil Ústavní soud již v roce 1996 svým nálezem II. ÚS 98-95). Policie toto právo při zasedání MMF a SB i po Global Street Party 98 v naprosté většině případech porušovala.
8. Policie musí umožnit informování o předvedení osoby na policejní stanici.
Komentář: Policie má podle policejního zákona povinnost informovat vybranou osobu na svobodě na žádost zadržované osoby o její přítomnosti na policejní stanici. Zástupci inspekce ministra vnitra vysvětlovali odpírání tohoto práva ze strany policie při zasedání MMF a SB v Praze na setkání se zástupci Výboru rady vlády proti mučení „výjimečnou situací“, která údajně v té době panovala. Takové odůvodnění je ovšem v naprostém rozporu s naším právním řádem, který takovou možnost nepřipouští.
Odpírání jakéhokoliv kontaktu s vnějším světem vedla k tomu, že osoby zadržované po zasedání MMF a SB byly obětí tzv. “incommunicado detention”, zadržení bez umožnění kontaktu s vnějším světem, což je pojem a způsob zadržování známý z latinskoamerických diktátorských režimů. Tuto praktiku české policie kritizovaly vedle Amnesty International jak Výbor pro lidská práva, tak Výbor proti mučení při OSN, i Evropská komise při hodnocení České republiky v roce 2001.
9. Policie nesmí hromadně vyhošťovat cizí státní příslušníky.
Komentář: Hromadné vyhošťování cizinců je v rozporu Evropskou úmluvou o lidských právech, která v Protokolu č. 4 stanoví, že hromadné vyhošťování osob je zakázáno. Cizinecká policie ukončila pobyt po zasedání MMF a SB více než dvěma stovkám osob. Mnoho z nich navíc zadržovala po tři nebo čtyři dny v detenčním středisku pro cizince v Balkové. Policie by měla zadržovat osoby a ukončovat pobyt pouze na základě věrohodných důkazů o porušení českého právního řádu a to v případě každé osoby individuálně.
Příklad: V případě americké občanky Samanthy I., Městský soud v Praze ve sporu s cizineckou policií potvrdil argumenty právničky Občanských právních hlídek, že policie ukončovala pobyt osob nezákonným způsobem. Američanka byla vybavena ze strany cizinecké policie stejně jako všechny ostatní osoby pouze dokumentem, že „se měl/a dopouštět porušování veřejného pořádku v Praze 1, 2 a 4“. Jak Městský soud v Praze konstatoval ve svém rozsudku, jímž zrušil rozhodnutí o správním vyhoštění Samathy I. ze země, policisté se v jejím případě dopustili řady zásadních pochybení, např. když od Američanky požadovali, aby podepsala české dokumenty, které jí nebyly přeloženy ani přetlumočeny. Obdobným nezákonným způsobem jednali policisté patrně i v případě stovek dalších cizinců.
10. Ani policisté v civilu nesmějí při demonstracích porušovat zákon.
Komentář: Policie ve svých prohlášeních uvádí, že se ze zasedání MMF a SB poučila, měla by ovšem pro veřejnost zhodnotit účast policistů v civilu na demonstracích. Podle prohlášení policie ze září 2000, působilo na demonstracích celých devět stovek policistů v civilu. Násilných demonstrantů bylo podle ČTK kolem dvou stovek, podle odhadů Občanských právních hlídek tři až čtyři stovky. Policii se však nepodařilo usvědčit téměř žádné pachatele trestných činů, pouze několik cizích státních příslušníků bylo odsouzeno k trestům vyhoštění a to zejména proto, že nepřijeli k soudu s nimi. Někteří z těchto policistů navíc porušovali zákon.
Příklad: Policista Zdeněk Ježek bezdůvodně bil dřevěnou tyčí po hlavě pokojného českého aktivistu. Podle inspekce ministra vnitra nepředstavuje bezdůvodné bití ze strany policisty v civilu dřevěnou tyčí po hlavě trestný čin, nýbrž pouhý kázeňský přestupek! Ačkoli událost zachytili fotografové a svědci včetně novináře časopisu Týden, policista nebyl potrestán a navíc se objevil hned několik měsíců po zasedání MMF v davu na 1. máje a to opět v civilu. Novináři z časopisu Týden vyhrožoval, že uvidí, až se mu dostane do rukou. Trestní oznámení OPH na podezřelého provokatéra, který rozbíjel výlohu Mc Donalds, také zůstalo nevyšetřeno.
Občanské právní hlídky jsou projektem Ligy lidských práv.
Centrum Občanských právních hlídek pro příležitosti summitu NATO v Praze naleznete na adrese Národní třída 36, 110 00 Praha 1. Vchod vede z pasáže spojující Národní třídu s ulicí Charvátova. Výtahem u schodiště č. 1 v pasáži vyjedete do čtvrtého patra.
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout