Výzkum ekologických NNO: Zůstanou neziskovky v rozjetém vlaku?
22. 6. 2004 - [EkoList / Nadace Partnerství]
Od hurá akcí ke koncepčnímu řešení problémů
Od počátku 90. let, kdy se v našich zeměpisných šířkách znovu objevila možnost vyjádřit své názory prostřednictvím sdružování občanů a činnosti na státu nezávislých organizací, se rozhodně změnilo mnohé. Ekologické NNO již svoji nespokojenost se stavem životního prostředí nedávají najevo jen při protestních akcích, potkáte je i jinde než při věšení ptačích budek či rozdávání letáčků na ulici. Jejich postupný vývoj k profesionalizaci a rozšíření metod práce je jasně zřetelný. Postupně se snaží přecházet z defenzívy k ofenzivnímu nabízení pozitivních řešení problémů. Zároveň vědí, že bez koncepčního přístupu nemá valného smyslu řešit jednotlivosti. Stále více jsou schopny podkládat svoje požadavky odbornými argumenty.
Hlavní deviza: lidi, lidi a zase lidi
Ačkoli se ekologické NNO profesionalizují - co do používaných metod, organizace práce i mírného růstu počtu zaměstnanců - a vyprofilovalo se mezi nimi několik desítek vlivných lídrů sektoru - výsledky průzkumu ukazují, že téměř 60 % klíčových pracovníků stále vykonává svou práci dobrovolně. Lidé a jejich nadšení pro poslání organizace představují jednoznačně nejsilnější devízu organizací. Ačkoli jsou platy v sektoru dlouhodobě podprůměrné, pracovníci neztrácejí motivaci: jako nemateriální odměnu chápou například možnost seberealizace, pocit smysluplné činnosti či přátelské vztahy s kolegy.
Mezi další pilíře patří tradice a nabyté know-how, ať po odborné stránce, po stránce vedení kampaní, řízení organizace či způsobů, jak se ve společnosti prosazovat. Mnohé z organizací si za dobu svého působení vybudovaly renomé a jsou tak pro státní správu a samosprávu těmi, s nimiž se počítá. Často zastupují veřejnost, jež v některých kauzách nikde jinde nenachází oporu. Ač vzájemně cítí uvnitř sektoru konkurenci, vesměs ji považují za "zdravou" - naučily se spojovat své síly v místních, regionálních i celostátních aktivitách, inspirují se od zahraničních kolegů a pomalu začínají být těmi, kdo své zkušenosti šíří dál.
Pořád tu nulu nějak tlačíme před sebou...
Ekologické neziskové organizace se shodují na tom, jaký Damoklův meč nad nimi visí: lze jej shrnout slovem finance. Jejich nedostatek je hlavním viníkem potíží, s nimiž se NNO potýkají: nedostatek kapacit na strategické činnosti jako je kvalitní plánování a hodnocení činnosti, propagace, komunikace s veřejností, omezeny musí být některé zamýšlené projekty. Obvyklým problémem je nemožnost nabízet dlouhodobé uplatnění schopným a kvalifikovaným lidem. Peněz se nedostává ani na samotné získávání financí, a začarovaný kruh je na světě...
Nejbolavějším místem se zdá být závislost organizací na projektovém způsobu financování, jemuž by NNO rády čelily diverzifikací zdrojů. V situaci, kdy se zahraniční nadace z prostoru střední Evropy přesunují dále na východ, domácí nadace nestačí pokrýt vzniklé mezery a veřejné rozpočty se 22 krát více věnují NNO v oblasti sportu než ochrany životního prostředí (v roce 2003 bylo z celkového množství veřejných financí pro NNO rozděleno ekologickým organizacím pouze 2,3 %, zatímco organizacím v oblasti sportu a tělovýchovy bylo vyhrazeno celých 37 %), se jako velmi žádoucí potenciální zdroj příjmů jeví individuální a firemní fundraising, společně s příjmy z vlastní činnosti. Tyto zdroje, pociťované jako nejstabilnější, doposud tvoří mizivá procenta rozpočtů organizací, a organizace s nimi nemají, na rozdíl od podávání grantových žádostí, potřebné zkušenosti.
Stále diskutovanějším tématem se v této souvislosti stává etika sponzoringu a dárcovství; organizace chtějí postupovat podle velmi podrobných kodexů, definujících "čisté" peníze.
Naděje vkládají NNO také do financování z fondů Evropské unie - v ideálním případě by si představovaly navýšení příjmů z tohoto zdroje ze 7 % na 15 % rozpočtu.
Úspěch ve snahách o diverzifikaci příjmů se v současné době jeví jako zásadní faktor pro stabilizaci a další rozvoj sektoru.
Boj s větrnými mlýny?
Druhým nejčastěji zmiňovaným mantinelem práce ekologických NNO je lhostejnost společnosti - ať už širší veřejnosti nebo jednotlivých skupin - k otázkám životního prostředí. Omezující je zejména "nevůle státních institucí a investorů zohledňovat zájmy životního prostředí", "špatná kvalita českého právního prostředí a nevymahatelnost práva". Výtka patří také novinářům za jejich "nezájem a neodborný přístup".
Navzdory dřívějším nálepkám "ekoteroristů" a "negativistů" se některým organizacím daří lépe navazovat konstruktivní spolupráci s orgány státní správy, samosprávy či firmami, čímž si budují důvěru jejich i veřejnosti. To však platí spíše jen u některých nekonfliktních aktivit - například ekologické výchovy či komunitního rozvoje. Tzv. watch-dog organizace či NNO vstupující do připomínkování legislativy se stále setkávají s neporozuměním, jaká je úloha občanských iniciativ v demokratické společnosti a nadále narážejí na stereotyp vnímání ekologických NNO jakožto zdroje konfliktů.
Není divu, že největší prioritu v oblasti ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje spatřují ekologické NNO v kultivaci společenského povědomí o životním prostředí a podpoře zájmu lidí o dění kolem sebe. Palčivými problémy dneška jsou totiž dle respondentů pasivita občanů, nezájem o veřejné záležitosti, nedostatek informací, technický pohled na svět, zastaralé chápání ochrany životního prostředí jako limity ekonomického rozvoje či ztráta vztahu lidí k místu svého bydliště.
Témata stará i nová
Pokud se týče konkrétních témat, za nejzávažnější problémy považují ekologické NNO dopravu, odpadové hospodářství, či energetickou a surovinovou politiku státu. Další hrozbou je pokračující zástavba volné krajiny, respondenti jmenovali také nespočet oblastí praktické ochrany přírody (ochranu a revitalizaci vodních toků, péči o chráněná území, toxické látky v prostředí a podobně).
Řešení většiny ze zmíněných témat zůstává podle NNO "během na dlouhou trať". Jistou změnu oproti minulým letům spatřují v posunu od vyčištění prostředí v 90. letech (za přispění útlumu těžkého průmyslu) k nutnosti probouzet individuální zodpovědnost za stav životního prostředí. Do budoucna podle nich budou získávat váhu problémy, které přináší globalizační proces: živelná výstavba průmyslových a obchodních zón a jejich logistické propojování, a částečně i otázka transformace zemědělství nebo koncentrované turistiky.
Organizace se vyjadřovaly i k otázce, jaké změny očekávají od našeho vstupu do Evropské unie. Většina odhadů byla optimistická - již přípravy na vstup přinášely přijetí přísnějších norem. Respondenti dále doufají v lepší vymahatelnost zákonů, zlepšení politické kultury a občanské angažovanosti, posilování mezisektorové spolupráce. Negativní očekávání jsou sporadičtější než naděje a tematicky poměrně roztříštěná. Dotýkají se například budování dopravních sítí a souvisejícího objemu dopravy nebo přílivu nadnárodních společností. Některé organizace vyslovují obavu ze zaměření strukturálních fondů Evropské unie - jednak není jasné, zda poskytnou potřebný prostor pro financování neziskových organizací, jednak hrozí, že podporované projekty budou spíše z dílny "betonové lobby". Mezi respondenty je i organizace, která dlouhodobě monitoruje finanční toky evropských institucí a snaží se dosáhnout toho, aby z nich nebyly podporovány ekologicky rizikové projekty.
Nejasná budoucnost?
České ekologické neziskové organizace prošly poměrně dynamickým vývojem. I přes nesnáze a neustálé balancování na ostří nože financí si budují stále pevnější pozici ve společnosti. Vědí, kam by chtěly jít, a čím dál lépe ovládají způsoby, jak svých cílů efektivněji dosahovat. Otázkou je, zda se jim podaří v tomto zlomovém období zůstat v rozjetém vlaku - stabilizovat svůj provoz, získat kapacitu pro překonávání svých slabin, a zároveň si udržet nezávislost.
Mezi klíče k úspěchu patří například otevření nových mechanismů financování, získávání podpory partnerů a široké veřejnosti či zorientování se a prošlapávání chodníčků v nové realitě Evropské unie. "Myslím, že by tady chyběl někdo, kdo dělá to, co nedělá nikdo jiný. Je to práce, která je hodně důležitá a potřebná, ale třeba až v dalším sledu, protože její výsledky nejsou hned viditelné, ale v delším časovém horizontu se vyplácejí... takže dlouhodobě bychom asi chyběli," uzavírá jeden z respondentů zamyšlení nad významem své organizace.
Průzkum provedla Nadace Partnerství v roce 2003. Výsledky výzkumu zpracovala Mgr. Kateřina Kepáková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Výzkum byl finančně podpořen nadací Open Society Fund Praha, Radou vlády pro nestátní neziskové organizace a spolupracovala na něm Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity v Brně.
Průzkum byl proveden na souboru 72 organizací. Za základ pro výběr byla zvolena databáze 200 nevládních neziskových organizací z celé ČR, jež Nadace Partnerství do roku 2003 finančně podpořila. Z ní bylo vybráno 80 organizací: polovina systematickým náhodným výběrem, druhou polovinu tvoří organizace vybrané jako "vůdčí" popř. "typičtí" představitelé environmentálního neziskového sektoru - na základě zkušeností Nadace Partnerství. Šetření probíhalo ve dvou fázích: nejdříve proběhl dotazníkový průzkum, dále následovaly strukturované rozhovory. Data se podařilo získat od 72 NNO, tj. návratnost představovala 90 %. Rozdíly mezi oběma skupinami organizací byly při analýze dat důsledně sledovány a jsou v textu komentovány.
Úplnou verzi výzkumné zprávy, která má 12 kapitol, i její zkrácenou verzi najdete na internetových stránkách Nadace Partnerství.
Jana Tesařová
Článek jsme převzali z tištěného Ekolistu č. 5/2004. EkoList po drátě. Ukázkový výtisk časopisu si můžete objednat zde.