Sdružení Slepíši z Tasova pořádá Mezinárodní setkání nevidících výtvarníků

2. 8. 2007 - TASOV [Econnect]

-Foto Sdružení Slepíši z Tasova-

Sdružení Slepíši vzniklo v roce 1995 a jeho hlavním cílem je výuka a také propagace Axmanovy techniky modelování (ATM). Součástí činnosti sdružení je i řešení dalšího pracovního uplatnění pro zdravotně handicapované absolventy ATM v oborech řemeslník, učitel a výtvarník. Od roku 2001 provozuje sdružení v Tasově na Vysočině Mezinárodní centrum Axmanovy techniky modelování. Hlavními osobnostmi sdružení jsou manželé Štěpán a Tereza Axmanovi. V následujícím rozhovoru přibližuje Tereza Axmanová nadcházející Mezinárodní setkání nevidících výtvarníků.

Mezinárodní setkání nevidících výtvarníků, můžete prosím stručně prozradit co vše se skrývá pod tímto oficiálním názvem?

Jde o pracovní setkání nevidících lidí, kteří samostatně výtvarně pracují technikou modelování z hlíny. Výsledné práce jsou vypáleny.Téma pracovního setkání: „Bible“. Účastníci si sami vyberou téma, které chtějí ztvárnit. Téma Biblické příběhy bylo vybráno především proto, aby bylo mezinárodně srozumitelné i pro zahraniční účastníky a také, aby následné výstavy těchto soch oslovili širokou veřejnost.

Jde o třetí ročník, první dva se konaly kde a jaký měly program?

Na základě dlouhodobé snahy Štěpána Axmana představit odborné i laické veřejnosti výtvarnou tvorbu nevidících lidí vzešla myšlenka pracovního setkání pro nevidící výtvarníky. Zájem z řad nevidících lidí přiměl sdružení Slepíši, pro které Štěpán Axman pracuje k uskutečnění oficiálního pracovního setkání v roce 2003, další proběhlo v roce 2005. V současné době realizuje sdružení Slepíši již 3. ročník Mezinárodního pracovního setkání, které se koná každé dva roky v Tasově na Vysočině v Mezinárodním centru ATM. Během těchto let vzniklo přes 20 děl nevidomých autorů. A výstavní cyklus, který se stále rozrůstá je dnes největším cyklem soch nevidících autorů na světě. Zúčastnili se ho i nevidomí z České republiky i ze Slovinska, Slovenska, Finska.

Budou zde účastníci z České republiky a ze Slovenska, bohužel pro nemoc nemohl přijet finský účastník. Obesílali jsme také další země, avšak sochařské modelování nevidomých je českým fenoménem a zatím většina oslovených institucí pracujících s nevidomými neví co si pod touto aktivitou představit. I zahraniční účastníci, kteří se setkání již zúčastnili vzešli z řad lidí, kteří se s námi setkali při našich zahraničních cestách, kde prezentujeme a učíme tzv. Axmanovu techniku modelování pro lidi se zdravotním postižením a zaujala je natolik, že se začali touto činností zabývat.

Jaký je program tohoto významného setkání?

Pracovní setkání probíhá týden, 5 dnů čistého pracovního času. Modeluje se ve společném ateliéru. Účastníci modelují na pracovních otočných stojanech. Materiál šamotová hlína je účastníkům k dispozici v libovolném množství. Oficiální pracovní čas je od 8:00 – 17:00 se společnou polední přestávkou, ale pracovní prostor je dán účastníkům k dispozici, což znamená, že mohou pracovat dle svého individuálního přístupu. V rámci pracovního setkání je také naplánována návštěva jihlavské oblastní galerie Vysočiny, s níž spolupracujeme na vytvoření světově jedinečné stálé sbírky hmatového sochařství.

A jak vypadá organizace, kolik lidí se na ní vlastně podílí?

Akci organizuje Občanské sdružení Slepíši. Organizace probíhá v průběhu celého roku, akce je podpořena Ministerstvem kultury ČR a také Fondem Vysočiny, což vzešlo z projektu, který bylo nutno připravit. Akce samotná má potom ještě další trvání a to přípravou výstav, kde se veřejnosti představí již hotová vypálená díla. V měsíci únoru v roce 2008 chystáme velkou souhrnnou výstavu v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě. Na organizaci se podílí 7 lidí.

Je toto mezinárodní setkání alespoň částečně přístupné i širší veřejnosti?

Akce je především pracovní, ale jako i předešlé ročníky je velký zájem veřejnosti podívat se jak sochy vznikají. Proto jsme zvolili tzv. den otevřených dveří a to je čtvrtek 9. srpna, kdy se mohou návštěvníci přijít podívat jak sochy vznikají nebo se moci zeptat samotných autorů na případné dotazy.

Miroslav Pořízek