Na Filipínách pokračují práce na obnově země po tajfunu Haiyan
11. 3. 2014 - PRAHA/MANILA [Econnect/Diakonie ČCE]
Na konci února 2014 ukončila Diakonie ČCE – Středisko humanitární a rozvojové pomoci veřejnou sbírku, která vynesla téměř 1 milion korun. Velkou měrou přispěly k této částce sbory a střediska Českobratrské církve evangelické. Díky partnerské organizaci Diakonie Katastrophenhilfe a filipínské organizaci CDRC (Citizen’s Disaster Response Center) byly vybrané finanční prostředky využity na nákup potravin, přikrývek, matrací, hygienických potřeb a plastových fólií chránících před nepřízní počasí.
Jednou ze zasažených obyvatelek ostrova Samar, kde ke zmírnění následků přispěla i sbírka Diakonie ČCE – HRP, je Evangeline. Evangeline žije se svým mužem a se čtyřmi malými dětmi (dvě děvčata a dva chlapci) ve věku do osmi let v otevřené chatrči, kterou tvoří dvě stěny z tkaných rohoží, dřevěná podlaha a střecha z plastové fólie a palmových listů. Chatrč stojí asi 50 metrů od moře, na stejném místě, kde žila rodina předtím. Evangelinin manžel pracoval na pronajatém poli a ze sklizně dostával část úrody. Pole zničila bouře a přílivová vlna, zničený je také rybářský člun, který si občas půjčoval. To znamená, že nemají žádný majetek, žádný příjem a ani možnost, jak si vydělat nějaké peníze. Tajfun a následná přílivová vlna odplavila jejich domek a všechen jejich skromný majetek (oblečení, nářadí i kuchyňské potřeby).
Evangelinina rodina přežila v jeskyni, pár minut od vesnice, ve které se tísnila s více než 100 dalšími lidmi. Jeskyně leží na mírně vyvýšeném kopci. Odsud viděli bouři i vlnu, která zničila jejich vesnici. Pozůstatky domů byly smeteny a utopilo se mnoho domácích zvířat. Většina vesničanů přežila právě v této jeskyni, kde museli přečkat dva dny. Nejhorší byl strach a hluk, který tajfun provázel a z kterého bolely uši.
Budoucnost Evangelininy vesnice není zatím příliš radostná, v nejbližších letech totiž nebude možné provozovat tradiční zemědělství. V oblasti se pěstovali hlavně palmy na kokosový olej. Většina kokosových palem je teď polámaná nebo je jejich koruna zbavená listů, tzn. že kmeny stromů sice stojí, ale jsou jako „živé mrtvoly“, jak trefně poznamenal jeden místní zemědělec. Asi sedm let totiž trvá, než nově vysázené palmy ponesou poprvé ovoce.
Partnerské organizace Diakonie ČCE – HRP plánují v zemi zůstat a pomáhat i v dalších letech. Půjde zejména o konstrukci stabilnějších domků, podporu nových zemědělských aktivit a distribuci vybavených rybářských člunů s malým motorem, který umožní místním rodinám lepší přístup ke zdrojům obživy. A jaké sny má Evangeline? „Sním taky o tom, že jednou budeme mít bezpečnější, stabilnější domek a že můj muž bude mít trvalou práci, ze které bychom mohli žít.“