Manuál pro dobrovolníky: syndrom vyhoření

12. 9. 2003 - PRAHA [Econnect]

Další manuál pro dobrovolníky, tentokrát věnovaný problému vyhoření, zveřejnilo tento týden Národní dobrovolnické centrum Hestia. Na stránce Průvodce dobrovolnictvím zveřejňuje sdružení manuály týkající se dobrovolnictví a souvisejících problémů – nový dokument má jednoduchým způsobem přiblížit téma syndromu vyhoření jak dobrovolníkům, tak zaměstnancům pracujícím s klienty. Čtenáři má pak pomoci zjistit, zda nemá něco společného s workaholikem – tedy člověkem nadužívajícím práci.

"Skutečně, on byl nepostradatelný! Všude, kde se něco dělo pro blaho obce, byl činný, byl tady. Slavnosti a bály, dostihy i udílení cen, hostiny i zkouška hasičské stříkačky - bez něho to prostě nešlo. Bez něho se nic neudálo, ani chvíli neměl volno. Ani včera, když ho pohřbívali, u toho nemohl chybět," zprostředkovává představu typického workaholika – snad lépe než definice lékařů – použitá citace Wilhelma Busche. Co když se čtenář v podobném popisu pozná? Uvědomění si problému je počátek cesty k nápravě, upozorňují autoři Tamara a Jiří Tošnerovi.

Proces, na jehož konci je vyhoření, může trvat až několik let – od nadšení pro práci přes stagnaci, kdy se nedaří ideály realizovat, přes frustraci a apatii, kdy se pracovník už vyhýbá jakýmkoli aktivitám, až po stádium úplného vyčerpání: "Některé fáze syndromu vyhoření mohou být na člověku výrazně patrné, jiné mohou být jen naznačené a nevýrazné. Někdy si člověk uvědomuje, že je „přepracovaný“, jindy se necítí dobře a neví proč. Příčinu hledá většinou jinde, než ve svém životním rytmu a komunikačních stylech," uvádí manuál. "Z poslední fáze úplně rozvinutého syndromu vyhoření je cesta zpět již velmi těžká. Je štěstí, pokud se podaří proces pochopit a zastavit ve fázích frustrace, či apatie."

Jak jsem na tom já?, může se ptát čtenář. Tomu manuál nabízí inventář projevů syndromu vyhoření, který zahrnuje několik rovin – rozumovou, emocionální, tělesnou a sociální. Možných indikátorů syndromu je nabídnuta celá řada: od malé schopnosti soustředit se, sklíčenosti a fyzické "vyždímanosti" přes vyhýbání se odborným rozhovorům s kolegy a účasti na dalším vzdělávání až po narušování soukromých vztahů frustrací ze zaměstnání. Podle autorů se syndrom vyhoření týká především zdravotních sester, ošetřovatelů, velmi často pracovníků na oddělení intenzivní péče, sociálních pracovníků, lékařů, psychoterapeutů, právníků, policistů a učitelů, ale také všech, kteří přicházejí do styku s člověkem v nouzi, v náročných životních situacích.

Manuál věnovaný syndromu vyhoření přichází po dokumentech Průvodce dobrovolnictvím pro neziskové organizace, Dokumentace dobrovolnických center a programů a Dobrovolnictví středoškoláků. Všechny texty jsou volně k dispozici na stránkách centra Hestia.

Jana Sobotková