Hnutí Duha vyzvalo ředitele šumavského národního parku k rezignaci.

Řediteli Žlábkovi DUHA např. vytýká, že holiny, které vznikly díky jeho politice systematického kácení stromů napadených kůrovcem za každou cenu, umožnily říjnové vichřici poničit větší lesní plochu. Zatímco v souvislých lesích padaly většinou jednotlivé stromy, na okrajích gigantických holin, které způsobilo plošné porážení smrků napadených kůrovcem, jsou škody daleko větší.

Kácení totiž otevírá cestu větru. Ponechání stojících mrtvých stromů by zachovalo bariéru, která zdravé porosty chrání. Odumřelé smrky působí jako větrolam. Podle údajů správy národního parku během říjnové vichřice padly na Šumavě stromy odpovídající 200 tisícům krychlových metrů dřeva. Před několika lety nařídilo vedení parku kácet i mrtvé souše, pokud bylo možné je zpracovat a prodat. Z nich však kůrovec už nemůže vylétávat. Po silné kritice tento příkaz v roce 1997 zrušilo.

Ředitel Hnutí DUHA Martin Ander řekl: "Řadu let jsme se zabývali pouze věcným sporem o ochranu šumavské přírody a odmítali jej personifikovat. Považujeme za důležité řešit problém, nikoli měnit osoby. Ovšem Ivan Žlábek přes opakovaná varování řadu let osobně prosazuje koncepci kácení kůrovcem napadených stromů za každou cenu, v každém případě a všude, která způsobila otevírání lesa vichřicím a šíření holin. Stromy na Šumavě padají jako domino - vždy se vykácí kus lesa a nejbližší vichřice porazí sousední stromy, poté se rozšíří kůrovec, správa porazí napadené smrky a příští vítr posune holinu zase o kus dál. Nynější ředitel je za stav v národním parku, kde se šíří holiny, krade dřevo a kácí zbytky původních pralesů, osobně odpovědný."

K odstoupení vyzvalo Hnutí DUHA ředitele Žlábka otevřeným dopisem z 11. listopadu. "Vaše koncepce namísto ochrany přírody způsobila a nadále působí odlesňování a šíření holin…ze škod takového rozsahu je třeba vyvodit osobní závěry… Rozhodli jsme se proto učinit tento bezprecedentní krok a po řadě let Vás poprvé požádat, abyste se vzdal své funkce," píše se např. v dopise.

Dopis uvádí také případy nezákonného a nevyjasněného kácení v prvních zónách ochrany přírody NP Šumava a dokazuje tak, že zde působí především ekonomické zájmy namísto ochrany unikátní přírody. Analýza pařezů v lokalitě Nad Ptačím potokem např. prokázala, že stromy zde byly pokáceny i v letech 1996-1998, tedy ještě předtím, než správa NP povolila kácet kůrovcem napadené stromy. Zmizení dřeva správa nedokázala vysvětlit ani v případě dalších prvních zón: Ztracené slati, Ptačí slati, Modravské slati, Novohuťských močálů, Trampusova křížku. Také stromy, které by při normálních protikůrovcových zásazích v první zóně měly zůstat ležet, byly odvezeny.

Žlábek ale s obviněním nesouhlasí. Odvolává se na statistiky, podle nichž se za deset let před vyhlášením národního parku vytěžilo na Šumavě dvakrát více náhodných větrných polomů než za stejné období pod správou parku. Šumava podle něj trpí tím, že je osázena převážně smrky, ačkoli by ji mělo pokrývat až 70 procent listnatých stromů.

Další ohrožení NP Šumavy

Národní park je nejvyšší kategorií chráněného území. Národní parky tak představují jediná místa, kde má být příroda záměrně ponechána svému vývoji. Dělí se na tři zóny z nichž každá má stanovenou jinou míru ochrany. Nejpřísnější podmínky ochrany má první a druhá zóna a jsou tedy i nejdůležitější z hlediska zachování původní přírody. NP Šumava ohrožují vedle nezákonného kácení a mizení dřeva např. i snahy o zmenšení jeho celkové plochy. V parlamentu ČR se v minulém volebním období např. vyskytl návrh na odtržení některých unikátních oblastí od parku. Návrhy na rozšíření prvních zón parku, tak aby tvořily pokud možno větší souvislý celek, se zatím nepodařilo prosadit.

Bavorský les

Ukázkou opačného přístupu k ochraně přírody v národním parku je Bavorský les - park, který navazuje na Śumavu na německé straně hranice. Zde zvolili přístup nekácet. Při pohledu z hraničního hřebene na německou stranu je na první pohled vidět pole uschlých stromů. Přijde-li člověk ale blíž, je zřejmý nový život rašící ve skrytu suchých stromů, kterými je chráněn. Také půdní systém je díky stojícím stromům zachován. Při nedávné vichřici pak byl znatelný další rozdíl. Zatímco na české straně vznikly holiny s polámanými stromy, suché stromy v Německu zůstaly stát.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

6. 12. 2002

odvolat!Pavel Bárta