Ken Saro-Wiwa (1941 - 1995) - biografie
13. 11. 2006
Vít Kremlička (překlad) -
Nigerijský televizní scénárista, spisovatel satirických povídek, příběhů pro děti a divadelních, rozhlasových a televizních her. V roce 1994 byl Saro-Wiwa uvězněn diktátorským režimem Sani Abacha. Dlouhodobě obhajoval práva národu Ogoni na území v deltě řeky Nigeru a kritizoval působení policejních sil společnosti Royal Dutch Shell. Přes protesty světové veřejnosti byl popraven společně s dalšími osmi aktivisty a představiteli Ogoniů ve městě Port Harcourt dne 10. prosince 1995, na Mezinárodní den lidských práv.
Smál se vlídně a já odpočíval
Šťasten že jsem naleznutý
V zášti zbraně.
Byl ještě člověk.
Zažehlo se temno
vlídným smíchem
Ve dřeni noci...
Byl to ale pouhý slabý smích
Jednoho z těch co brzo zemřel.
( z Básní v době války, 1985)
Ken Saro-Wiwa , celým jménem Kenule Benson Tsaro-Wiwa se narodil v Bori, provincii Rivers State jako syn Jima Beesom Wiwa, obecního představitele a obchodníka, a Widy, farmářky. „Můj otec byl jako zázračné dítě“, napsal později autorův syn ve vyprávění In the Shadow of a Saint: A Son´s Journey to Understand His Father´s Legacy( Ve stínu svatosti: Synova cesta k porozumění otcovu odkazu, 2001), „začal chodit už v sedmi měsících a jeho rodiče se starali pouze o něj, protože až do sedmi let byl jejich jediné dítě.“ Ve třinácti letech Saro-Wiwa získal stipendium na Státní škole v Umuahia, kde studovali též Chinua Achebe a Elechi Amadi. Byl vzorným žákem a byl vedený k britskému způsobu života.
Po vystudování University v Ibadanu Saro-Wiwa učil na státní škole v Umuahia a ve škole Stella Maris v Port Harcourt. Také vyučoval na Universitě v Lagosu. Některé rané Saro-Wiwovy literární práce se objevují ve studentském časopise The Horizon , který redigoval. V době občanské války v Biafře zastupoval nigerijskou stranu a byl správcem ropných zásob na Bonny Islands. Sloužil v kabinetu provincie Rivers State jako regionální komisař pro vzdělání. V roce 1973 byl propuštěn pro své názory ohledně autonomie národa Ogoni. Ropa byla v oblasti naleznuta v padesátých letech, ale ekonomický rozvoj a velký obchod vytvářely podmínky pro politické intriky, ničení životního prostředí a korupci. Zároveň se svou literární prací Saro-Wiwa vedl aktivity, které pomáhaly upozorňovat doma i v zahraničí na situaci národa Ogoni. Nepředstavoval si, že se stane spisovatelem z profese. Jednou řekl, že“ spisovatel nemůže zůstat pouze vypravěčem; nemůže být pouze rentgenem společenského dění, to je špatně, to je nebezpečné. On - anebo - ona musí být činorodý a zapojit se do událostí týkajících se přítomnosti a budoucnosti“.
V roce 1970 zřídil několik maloobchodů a dal tím v sázku svůj majetek. Několik jeho knih bylo vydáno v Sarově vydavatelské společnosti. Uspěl prvně jako spisovatel s oceněněnou rozhlasovou hrou „The Transistor Radio“ v roce 1972. Několik svých povídek a novinářských prací psal pro různé listy a časopisy nakladatele Sama Amuku-Pemu. V listu „Vanguard“ zveřejňoval politické sloupky a od roku 1989 psal do místních novin „Sunday“ sloupky „Similla“ (Podobenství - ze simillar). Amuka -Pemu byl zavražděn v roce 1997 po založení časopisu „Punch“. V roce 1991 věnoval Saro-Wiwa jeho památce soubor esejů „Nigeria, The Brink of Disaster“( Nigérie, záchrana z nesnází).
První novela Saro - Wiwy s názvem „Sozaboy:A Novel in Rotten English“( Sozaboy:Povídka v mizerné angličtině). Protiválečné dílo napsal v pidgin-english, nářečím, kterým hovoří mnoho Nigerijců. Název znamená „vojáček, dětský voják“. Ovlivněn Jamesem Joycem, Saro - Wiwa experimentuje s rozmanitostí stylů. Sozaboy tvoří základ Saro-Wiwovy tvorby a je o mladíčkovi, který slouží v armádě za časů války v Biafře. Další dílo Saro-Wiwy „Adaku and Other Stories“ (Adaku a další povídky) je věnováno jeho sestře a popsal v něm „ženský stav“. „Lemona Tale´s“ (Lemonin příběh, 1996), vydaný posmrtně popisuje roli žen v měnící se společnosti.
Pro mládež napsal Saro-Wiwa velice populární seriál příběhů o postavě jménem Basi. Pro veseloherní televizní seriál „Basi&Company“ napsal k vysílání více než 150 dílů. Serál byl zakázaný vojenskou diktaturou v roce 1992. Mnoho z těchto scénářů bylo adaptováno pro dětské knihy. Na vrcholu své kariéry napsal a vydal sedm knih v jednom roce. Jeho život zastínila v té době rodinná tragédie; syn, který studoval na Etonu zemřel při rugbyovém utkání. Jeho smrt znamenala pro Saro-Wiwu těžkou ztrátu. Posílal svých pět dětí do soukromých škol v Anglii, aby získaly nejlepší vzdělání a po návratu do vlasti se mohly podílet na správě země.
V roce 1990 založil Saro-Wiwa Movement for the Survival of the Ogoni People( MOSOP - Hnutí za přežití národa Ogoni). Radikálnější mladé hnutí, také založené Saro-Wiwou bylo uznávanou silou odporu vůči společnosti Shell. Proto společnost zastavila v roce 1993 svoje operace v Ogonilandu. V pracech Nigeria, The Brink of Disaster a Genocide in Nigeria(1992), Saro-Wiwa kritizuje korupci a viní z tohoto stavu monopoly Shell a British Petroleum. Nigerijská vojenská vláda rozhodnula o zákazu MOSOP, Saro-Wiwa byl uvězněn a mnoho stoupenců MOSOP bylo armádou povražděno v Giokoo. Ve svých dopisech z vězení, otisknutých 1995 v denících Mail a Guardian, Saro-Wiwa uvádí:“ Konečně se staly zřejmými lži britské vlády. Je to britská vláda, která v Nigérii vyzbrojuje armádu a platí diktaturu s plným vědomím toho, že armáda zasahuje proti nevinným a bezbranným občanům.“ V jiném dopisu:“ Nejzajímavější pro mě bylo, jak mohu můj spisovatelský talent užít ve prospěch Ogoniů vůči jejich utlačovatelům. Nebyl jsem povinen dělat něco takového jako politik, či obchodník. Bylo to moje spisovatelství. Mám z toho skutečně dobrý pocit! Duševně jsem připravený na nejhorší, avšak doufám v nejlepší. Myslím, že jsem dosáhnul morálního vítězství.“
Následoval soudní monstrproces, ve kterém junta odsoudila Saro-Wiwu a osm dalších představitelů Ogoniů k trestu smrti. Poprava se konala na Den lidských práv 10. prosince 1996... Úřední odezvou firmy Shell na popravy bylo mlčení. Tělo Saro-Wiwa bylo pohřbeno v neoznačeném hromadném hrobě ve východní části města Port Harcourt. Otec Ken Saro-Wiwa, náčelník Jim Beesom Wiwa v roce 2001 řekl pro interview, že v souladu s tradicemi Ogoniů musí stále hledět za svým synem - bylo mu devadesát šest roků. „Nikdo mě neživí,“ řekl.“ Ponechávám všechno na Božím rozhodnutí, ale jak mohu být šťastný?“
Autorův syn, Ken Wiwa vyznal, že pro něj nebylo snadné následovat otcovy šlépěje. „Obvykle začínal každé jednání, vyjadřující jeho smýšlení - a dokázal mi jít na nervy svým důrazem na hodnoty - sprškami oblíbených úsloví:,Těžká práce tě nezabije; Jak mnoho dáš, tolik očekávej; V Nigérii se nemýlejí pouze omylní; Žít jeden den v Nigérii je jako dlouho umírat.´Obvykle naše utkání končilo s míčem na mojí straně hřiště, nebo s připomínkou, že mi dává nejlepší rady pro život.“ Ken Wiwa působí jako novinář, opatruje otcovu památku a spravuje Nadaci Ken Saro-Wiwy.
Vybrané dílo:
´The Transistor Radio´, 1971
Songs in a Time of War, 1985
Sozaboy, 1986
A Forest of Flowers, 1986
Basi&Company: Four Television Plays, 1988
Mr. B. Again, 1989
Adaku and Other Stories, 1989
Mr. B. Is Dead, 1991
Nigeria, The Brink of Disaster, 1991
Genocide in Nigeria: The Ogoni Tragedy, 1992
Mr. B´s Mattress, 1992
A Month and a Day: A Detention Diary, 1995
Lemona´s Tale, 1996
Vít Kremlička (překlad)
|
