Deset let: Co dokázali ekologičtí aktivisté?

Podle šetření World Resources Institute sídlícím ve Washingtonu zmizelo z povrchu planety v 90. letech více deštných pralesů než v 80. letech. Příspěvky vyspělých států na podporu trvale udržitelného rozvoje klesly ze 62 miliard v roce 1992 na 53 miliard v roce 2000.

Zneužitá ekologie

Dlouholetý ekologický aktivista a nynější předseda britské komise pro trvale udržitelý rozvoj Jonathan Porritt říká, že neúspěch má dvě příčiny. "Zaprvé dostala světová ekonomika prostor bezohledně ovlivňovat legislativu jednotlivých států a postavit některé ekologické obavy na druhou kolej za globální ekonomická témata. Druhou příčinu vidím v tom, že vlády do procesu nijak nezapojily své voliče, nevysvětlily jim, že trvale udržitelný rozvoj znamená změnit přístup k vytváření blahobytu. Neznamená to, že zastavíme hospodářský růst. Znamená to daleko pečlivěji hledat cesty, jak omezit tvorbu škodlivých vedlejších produktů."

Kombinace těchto dvou problémů podle Jonathana Porritta způsobila, že téma ochrany životního prostředí ustrnulo na mrtvém bodě.Jakou roli v tom všem ale hraje lobby ekologických organizací? Podle Jonathana Porrotta čím dál větší, někdy ale příliš vybočuje.

"Extrémisté se stávají ještě extrémnějšími. Pro vlády se stávají velmi obtížnými silami, jsou méně otevření ke kompromisům a jsou připraveni proti vládám vystoupit, někdy i s použitím násilí. Naopak ta hnutí, která vždy vyznávala dialog a spolupráci, vytvořila daleko užší vazby než měla před deseti lety - a to jak s průmyslovými podniky, tak i s vládami po celém světě."

Efektní protesty

K ekologickým aktivistům vždycky patřily protestní akce. Greenpeace například proslulo svéráznou taktikou. V roce 1999 například dva její aktivisté překonali bezpečnostní zabezpečení na základně pro testování raket v Jižním Pacifiku. V posledních letech si tento styl protestu osvojili i antiglobalisté, pro něž je téma životního prostředí jen jednou z částí jejich politiky. Husarské kousky Greenpeace a odpůrců globalizace se sice dostanou na přední stránky novin, ale pomáhají skutečně věci? Jeden ze zakladatelů Greenpeace Patrick Moore si to nemyslí.

"Ekologická hnutí byla v určitém ohledu zneužita politickými a sociálními aktivisty, kteří velice chytře využili rétoriku o životním prostředí pro svá témata, jež mají blíže k antiglobalismu a politickým tématům než k ochraně životního prostředí nebo ekologii."

Patrick Moore pomáhal v 70. letech zakládat v Kanadě hnutí Greenpeace a 15 let stál v čele organizace. Opustil ji v roce 1986, protože se podle něj příliš zpolitizovala. Někteří aktivisté ale tvrdí, že jádro pudla není v tom, jestli se ochránci životního prostředí stali politicky a mediálně zkušenější.

Návrat ke kořenům

Ekologičtí aktivisté teď využívají internetové stránky a e-maily, aby oslovili lidi na celém světě. Přátelé Země rozjeli internetovou formu kampaně, kam mohou lidé zasílat svoje vzkazy účastníkům summitu v Johanesburgu. Podle mluvčího hnutí se v tomto ohledu udělal v posledním desetiletí velký pokrok.

"Myslím, že jsme se za posledních deset let stali daleko výkonnějšími a profesionálnějšími. Naše práce se sdělovacími prostředky je mnohem profesionálnější, jsme lépe organizovaní.Získali jsme zkušenosti z mezinárodních konferencí. Víme, jak si prosadit svou, aniž by to vedlo ke konfrontaci s kýmkoliv. V mnoha ohledech jsme patrně silnější a soudržnější než v roce 1992."

Některé hlasy ale tvrdí, že levicová ekologická hnutí a nečistý politický lobbying učinil ekologická hnutí nesourodými a neúčinnými. Tato hnutí se údajně příliš odklonila od veřejnosti a tudíž ji nemohou účinně ovlivňovat. Summit v Johannesburgu by podle kritiků měl být pro ekologická hnutí impulsem, aby se vrátily zpět ke svým kořenům.