Arnika zveřejnila dioxinový žebříček spaloven. Pomůže Stockholmská úmluva a petice?
22. 9. 2004
Alena Mejstříková [Econnect / Arnika] -
Minulý týden představilo sdružení Arnika žebříček deseti nejhorších spaloven anebo cementáren spalujících odpad sestavený na základě toho, kolik vypouštějí dioxinů. Dalším výsledkem porovnávání výsledků měření exhalací v letech 2002 a 2003 je zjištění, že více než dvě třetiny z nich dosud nebyly schopny naplnit limity toxických látek Evropské unie. Některé spalovny proto musely ukončit svoji činnost, další stojí a dobudovávají filtry k zachycování škodlivých látek anebo zařízení k jejich kontinuálnímu měření. Nevyhovující je podle Arniky také jednorázové měření dioxinových exhalací. Daleko více dioxinů končí v popílcích - odpadu spalování. Arnika proto nyní sbírá podpisy pod petici, která požaduje zamezení únikům toxických látek při nakládání s odpady do životního prostředí. Vliv bude mít také právě připravovaný Implementační plán Stockholmské úmluvy, který může veřejnost do konce září připomínkovat.
Jak dopadlo měření exhalací
Nejčastějším důvodem neplnění limitů bylo překročení množství emisí dioxinů. Mezi třemi nejhoršími se z hlediska vypouštěných dioxinů v roce 2002 umístily cementárny Radotín, Čížkovice a Prachovice, v roce 2003 to byly spalovny nebezpečných odpadů Synthesia Pardubice, ČKD-DIZ Praha 9 a KOH-I-NOOR České Budějovice. Do konce roku 2003 se s limitem 0,1 ng TEQ/m3 dioxinů nevyrovnaly dvě cementárny spalující odpady, 14 spaloven nebezpečných odpadů a 10 spaloven zdravotnických odpadů. Arnika v této souvislosti upozornila, že poslanci ODS přitom před dvěma roky kvůli spalovnám zlegalizovali kontaminaci ovzduší dioxiny, ačkoliv to bylo v rozporu s legislativou EU.
Druhý největší problém pro spalovny představují limity pro emise chlorovodíku (v 16 případech) a pro emise těžkých kovů II. a III. skupiny (v 15 případech).
Měření prováděly různé autorizované laboratoře na základě zadání spaloven, které své exhalace musí ze zákona měřit dvakrát za rok. Arnika výsledky získala od České inspekce životního prostředí.
Petice a Implementační plán mohou proti dioxinům a dalším toxickým látkám pomoci
Spalovny odpadů patří k nejvýznamnějším zdrojům dioxinů v životním prostředí. Daleko větší množství než v exhalacích jich v současnosti končí v popílcích - odpadu vznikajícím při spalování, kde se jejich koncentrace navíc trvale nesledují. Jak Arnika upozornila již dříve, popílky navíc často zcela nekontrolovaně putují po republice. Arnika proto bude prosazovat zpřísnění nakládání s popílky do Národní implementační plán Stockholmské úmluvy. Jeho posouzení na životní prostředí probíhá právě nyní, takže až do konce září se k němu každý může vyjádřit a vznést své připomínky. 11. října pak bude Plán veřejně projednáván.
Přísná pravidla pro nakládání s nebezpečnými popílky je také jeden z požadavků petice Budoucnost bez jedů II, která má již přes 1500 signatářů a sdružení Arnika vyzývá všechny k jejímu podpisu. Petice požaduje provést kroky, které zamezí zbytečným únikům toxických látek při nakládání s odpady do životního prostředí. Vedle popílků ze spaloven jde také o nakládání se všemi odpady obsahujícími vysoké koncentrace dioxinu. Požadavky petice jsou také aktuálními připomínkami k implementačnímu plánu pro Stockholmskou úmluvu.
Arnika také upozorňuje, že způsob jednorázových měření, kterým se měří dioxiny vypouštěné do ovzduší, nemůže postihnout skutečný stav. Dokazují to podle Arniky velké rozdíly mezi jednotlivými výsledky měření. "Pokud se měření provádí jednorázově, jsou hodnoty velmi nízké. Kontinuální odběr vzorků po dobu čtrnácti dní, jak je uzákoněn v Belgii, ukazuje třicetkrát až padesátkrát vyšší průměrné emise. Rozdíl se za rok pohybuje až v gramech dioxinů a to je u těchto látek velmi mnoho," uvedl vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika RNDr. Jindřich Petrlík. Při kontinuálním měření by podle Petrlíka limit splnila jen málokterá spalovna.
Alena Mejstříková
|
