Ibra Ibrahimovič a sedlák Rajter zvítězili v soutěži Czech Press Photo 2003

Vítězná fotografie Jan Rajter s malým Vašíkem na pastvině v Mrzlicích (říjen 2002) podle mezinárodní poroty "zobrazuje vizuálně zajímavým způsobem okamžik z každodenního života venkovské rodiny. Spontánní radost dvou generací osloví diváka na první pohled a zůstává trvale v jeho mysli. V tom je tajemství úspěšné fotografie. Tato fotografie je symbolem opravdového štěstí. Porota byla potěšena, že tentokrát mohla vybrat fotografii, která se vymyká ze záplavy snímků zobrazujících lidské utrpení. Tyto obrazy totiž často otupují naše smysly, takže nejsme schopni rozpoznat cenné momenty lidského štěstí."

S tímto hodnocením kontrastuje poselství celého projektu "Příběh sedláka Rajtera". Výstava známého fotografa je totiž pojata nikoli pouze jako "triviální" obrazová sonda do života mosteckého sedláka Jana Rajtera, ale jako výpověď o závažných společenských změnách, které u nás, ale i ve světě právě probíhají.

Příběh sedláka Rajtera

Nejstarší člen rodiny Rajterů se na začátku 50. let dostal do vazby poté, co odmítl vstoupit do JZD. Po propuštění sebral rodinu, opustil svůj statek na Moravě a odešel do Severních Čech. V Severních Čechách bylo rodině dovoleno hospodařit pouze na poddolované půdě nedaleko chemičky (dnešního Chemopetrolu Litvínov).

Tak jako má někdo za koníčka "zahrádku", tak rodina Rajterů měla hospodářství se sedmdesáti kravami, několika prasaty a lány obilí. Plných 35 let vydrželi sedlačit s páchnoucími chemickými závody za zády. V roce 1993 se vzchopili a uskutečnili svůj sen. Přestěhovali se do poslední zemědělské oblasti na Mostecku, která nebyla zasažena těžbou hnědého uhlí. Tři generace dnes na statku hospodaří.

V roce 2000 však byla tato oblast vybrána jako vhodná lokalita pro investiční záměr výstavby závodu těžkého strojírenství společnosti NEMAK. Tam, kde Rajterovi pěstovali sladový ječmen, dnes roste továrna, která bude svou produkcí rakovinotvorných dioxinů ohrožovat zdraví a životy lidí...

Když se pan Rajter dozvěděl o chystaném projektu výstavby průmyslového komplexu na zpracování hliníku mexické společnosti NEMAK, požádal o pomoc Ekologický právní servis. Ten do dnešního dne v celé kauze pro Rajterovy připravil nebo sám podal více než 140 právních podání.

V květnu roku 2002 přitom za pomoci občanského sdružení Hnutí Duha vydal tiskovou zprávu v USA, ve které informoval americkou veřejnost o kontroverzním projektu, na kterém se podílí společnost Ford Motor Company. Na základě této tiskové zprávy si objednal americký časopis Automobile Magazine napsání příspěvku. Fotografie pro tento magazín pořizoval Ibra Ibrahimovič, který následně oslovil EPS s nabídkou spolupráce na výstavě, která by zdokumentovala případ, na kterém pracuje, a zprostředkovala lidem to, co se do té doby odehrávalo pouze na papíře právních podání. Ibrovi Ibrahimovičovi se podařilo vytvořit cyklus odrážející pracovitost, neohroženost a nezdolnost rodiny Rajterů, na druhé straně však také tragédii jejich osudu.

Paradox druhý – cenu předá Václav Klaus

Hlavní cenu soutěže letos poprvé při slavnostním otevření výstavy předá oceněnému autorovi prezident republiky, který nad soutěží i výstavou převzal záštitu. Václav Klaus je přitom známý zastánce agresivního hospodářského rozvoje a zlehčování jeho negativních dopadů na životní prostředí.

Klaus coby předseda Poslanecké sněmovny vyjádřil svůj postoj k působení Nemaku v ČR v lednu 2002, když souhlasil s tímto komentářem tehdejšího předsedy vlády Miloše Zemana: "Firma Nemak má u Mostu postavit závod, který zaměstná něco přes 1000 pracovníků. Ekologičtí aktivisté, ale bych řekl v tomto případě ekologičtí fundamentalisté, dělají všechno proto, aby se ten závod nepostavil, to znamená, když sem my s námahou přitáhneme zahraničního investora, tak oni ho odradí a já naslouchám jejich argumentům, protože nejsem fundamentalista. Jejich argument zní: je tam cenná orná půda. Já jim říkám: ano, vždycky se dělá skrývka ornice, ta ornice se převáží jinam a ta ornice bude využita."

Severní Čechy Ibry Ibrahimoviče

Ibra Ibrahimovič (1967) se světu české fotografie představil v roce 1993 seriálem černobílých fotografií "Libkovice, svědomí severu", věnovaných bourané severočeské obci Libkovice a zápasu tamních lidí o její záchranu. Snímky ze sociální tématikou zůstaly těžištěm jeho práce i v následujících letech, kdy se prostřednictvím fotografie snažil zachytit "zoufale krásnou" krajinu a prostředí severních Čech: cikánské děti ve starých čtvrtích, ženy na rekultivacích, horníky v uzavíraných dolech, dělníky likvidující těžební stroje, sběrače ze skládek... "Fotografování severních Čech je pro mě způsobem, jak zúčtovat s krajem, ve kterém jsem vyrostl a naučil se pozorovat věci kolem sebe," přibližuje svoje směřování fotograf.

Výstava "Příběh sedláka Rajtera – od kolektivizace ke globalizaci" je putovní a až do konce října je k vidění v Ústí nad Labem. Od 4. listopadu bude expozice k vidění nejprve v Senátu na Valdštějnském náměstí a poté v Galérii Václava Špály. V novém roce se výstava přemístí do Brna.

Petra Kolínská

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

	14. 10. 2003	JůůůůZulu
	7. 12. 2005	To jomobibyk