Dejte aspoň penny chudobnýmu děvčeti

31. 1. 2006 - Čeněk Bonaventura

Myslím, že každý z nás má zkušenost z otázkou: „Dejte mi aspoň pět korun na polívku“ nebo s něčím podobným. Mnohé to pobuřuje a nadávají, někteří sahají do svých kapes hledaje těch pár korun. Málokdo se však zamyslí nad důsledkem svého jednání, nebo proč vlastně se z těchto lidí stávají lidé bez domova. Jaké je k tomu vedou jejich sociální důvody, nebo zda není jiné a méně ponižující cesty.

Pracuji jako dobrovolný pracovník ve Farní charitě u kostela Panny Marie Sněžné. Právě zde také běžel program, kdy jsme vydávali každou středu těmto lidem polévku. Mnozí spolupracovníci měli těžkou hlavu s tím, zda dát tomuto či onomu člověku požadovanou částku nebo ne. Právě při bližším setkávání se s těmito lidmi jsem pochopi, že není tak těžké se bezdomovcem stát, ale daleko obtížnější je z tohoto stavu vyjít ven. Někdy je pro ně velmi těžké třeba sehnání dokladů, jak jsme si mohli sami ověřit, a tak tito lidé zůstávají uzavřeni sami v sobě a ve svém ukřivdění.

S příchodem naší nové paní ředitelky bylo nutné tento stav přehodnotit a byl jsem velmi rád když vznikl projekt „Máří“, podporovaný Městskou částí Praha 1, který se zabývá problematikou žen bez domova a jejich zpětným navrácením do normálního života. Není to již jen slepé dávání finančních prostředků, ale snažíme se je oslovovat v jejich prostředí a pomáhat jim konzultacemi a řešením jejich potíží.

Pravda, není to práce dvakrát jednoduchá a pro dobrovolnickou práci málo atraktivní, a tak se snažíme, ať již formou grantovou nebo též dárcovskými SMS zprávami získat prostředky pro naši práci.

Věříme, že je potřebná, hlavně v preventivní fázi, kdy k nám přicházejí ženy, které jsou opravdu skoro jednou nohou na ulici. Právě od nich jsme se dozvěděli, že tento projekt je pro ně zajímavý také z toho hlediska, že byl vytvořen pouze pro ně.

Navázali jsme též spolupráci s Azylovým domem sv. Terezie, kde nám byla přislíbena lůžka pro naše klientky. FOKUS Praha, který se zabývá podporou zaměstnanosti osob z duševním onemocněním nám též přislíbil spolupráci.

Na tomto příkladu je vidět, že dáváním svých drobných nemusíme přispět k dobru člověka, který je po nás žádá, ale že stačí pochopení a vzájemná úcta k sobě navzájem a dá se tento stav změnit. Není to však věcí krátkodobou a toho jsem si všichni vědomi.


(Autor pracuje ve Farní charita Praha 1 - Nové Město)

DISKUSE - KOMENTÁŘE: