Nesehnutí nejsou extrémisté, ministerstvo se musí omluvit

5. 10. 2006 -, Nesehnutí / Econnect

Ministerstvo vnitra vydává každý rok na základě usnesení vlády Zprávu o problematice extremismu na území ČR. V ní dle své vlastní definice extremismu mapuje aktivity, „…které se vyznačují prvky intolerance a útočí proti demokratickým principům a společenskému uspořádání“. Dle této definice jsou extremismem „…krajně vyhrocené, demokratickému systému nepřátelské postoje, přecházející v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko-ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem antagonistickým (totalitním režimem, diktaturou, anarchií)“.

Ve „Zprávě o problematice extremismu na území České republiky v roce 1999“ se ministerstvo v kategorii „Levicově extremistická scéna“ zmiňuje také o Nezávislém sociálně ekologickém hnutí – Nesehnutí. Ministerstvo ve zprávě mimo jiné tvrdí, že „Stále častěji se akcí Československé anarchistické federace zúčastňují i členové brněnské skupiny Nezávislé sociálně ekologické hnutí (Nesehnutí)“. Kvůli zmínce ve zprávě, pak Nesehnutí bylo v řadě médií (Slovo, ZN noviny, Týden a Reflex, Neviditelný pes) označováno za extremistickou organizaci, odpůrcem ekologických iniciativ Ivanem Brezinou dokonce za „…ekologickou úderku, o níž se lze dočíst ve zprávě ministerstva vnitra zabývající se levicovým extremismem“.

Nesehnutí: totalitní režim ani diktaturu nechceme

Sdružení se ale brání: nenaplňuje žádnou z charakteristik MV ČR pro extremismus, smyslem jeho činnosti není budovat totalitní režim ani diktaturu. Naopak ve svých kampaních a realizovaných projektech vystupuje proti omezování občanských svobod v České republice i zahraničí, proti podpoře totalitních a nedemokratických režimů, podporuje aktivity občanské společnosti a spoluúčast občanů na rozhodování o věcech veřejných, pomáhá sociálním, etnickým a národnostním menšinám. Z tohoto důvodu Nesehnutí požádalo v lednu 2001 Ministerstvo vnitra ČR o písemnou omluvu za neoprávněné uvedení ve zprávě o extremismu.

Ministerstvo vnitra však možnost smírného vyřešení sporu odmítnulo, navíc obhajovalo uvedení Nesehnutí ve zprávě tím, že Nesehnutí je „…organizace, u níž mají příslušné státní orgány zcela legitimní obavy, že by se mohla extremistickou organizací stát“. Jako další „důkaz“ ministerstvo vnitra používá své tvrzení, že jelikož „…jste se nedistancovali od ČSAF a od akcí jí pořádaných, … je zřejmé že Vašemu sdružení nevadí, je-li dáváno do souvislosti s ČSAF“.

„Ministerstvo zde vystupuje v roli Velkého bratra, který sleduje a mezi extremisty řadí všechny, kteří se nedistancují od všech, u kterých to ministerstvo považuje za vhodné. Organizace tak není hodnocena na základě toho, co sama dělá, ale na základě toho, co neudělala a dle názorů ministerstva udělat měla – což je absurdní,“ říká k logice ministerského úředníka zodpovědného za vytváření Zpráv o extremismu Milan Štefanec z Nesehnutí.

Soud: ministerstvo se musí omluvit

Nesehnutí tedy podalo na ministerstvo vnitra žalobu na ochranu dobré pověsti právnické osoby, ve které žádalo omluvu za uvedení ve zprávě. Jelikož v průběhu řízení před soudem ministerstvo neprokázalo ani pravdivost svého tvrzení, ani odůvodněnost jeho publikování ve zprávě o extremismu a soud uznal, že došlo k zásahu do dobré pověsti Nesehnutí, vynesl 27. září loňského roku Městský soud v Praze rozsudek, kterým uložil ministerstvu, aby zmínku o Nesehnutí ze zrpávy odstranilo a na svých internetových stránkách zveřejnilo po dobu jednoho měsíce omluvu v tomto znění: „Ministerstvo vnitra České republiky se omlouvá Nezávislému sociálně ekologickému hnutí (Nesehnutí) za protiprávní uvedení ve Zprávě o problematice extremismu na území České republiky“. Ministerstvo vnitra se proti rozsudku odvolalo k Vrchnímu soudu v Praze, který přesně do roka a do dne rozsudek pražského Městského soudu v plném rozsahu potvrdil.

„Domnívám se, že rozsudek je jedním z těch rozhodnutí, které ve své podstatě požadují, aby státní správa plnila své úkoly svědomitě a vyvarovala se bezdůvodného zasahování do právní sféry občanů a jejich organizací. Rozhodnutí také ukazuje, že proti neoprávněným zásahům státu se lze bránit i soukromoprávní cestou,“ uvádí k rozhodnutí Martin Škop z Ligy lidských práv, která zastupovala Nesehnutí v soudním řízení.

„Rozsudek Vrchního soudu je pro nás velkým zadostiučiněním. Zároveň je také mementem pro ty státní složky, které se velmi rády s jim nepohodlnými a kritickými názory vypořádávají tím, že je označují očerňujícími nálepkami 'extrémistické', nebo dnes moderním termínem 'teroristické',“ komentuje rozsudek Milan Štefanec. „Byl bych rád, kdyby se tím už konečně uzavřelo období, kdy represivní složky státu bezdůvodně slídí mezi nenásilnými občanskými iniciativami, které se zabývají takovými činnostmi jako je ochrana lidských práv, životního prostředí či ochrana zvířat,“ doplňuje Štefanec v narážce na aféru z roku 1995, kdy se zjistilo, že MV ČR a jeho tajné služby sledují a zpravodajsky rozpracovávají organizace jako jsou Děti Země, Hnutí Duha či Svoboda zvířat. Nejnověji pak MV ČR dává neziskový sektor do spojitosti s terorismem a jeho sledování obhajuje zpracováním „analýzy neziskového sektoru z hlediska bezpečnostních rizik“.