Romské ženy překonávají bariéry, které před ně bílá většina staví

ohlas - 4. 2. 2004 - Nekovář Jiří

Vážení, čirou náhodou jsem zabrousil na vaše stránky,musím však říci , že kombinace feminismus a rómská otázka to je opravdu silný kafe i na moji náturu.
Je mi 45 let a vyrostl jsem ve spořádané rodině, kde máma byla máma a táta byl táta. Jejich role jsou pozustatkem vývoje společnosti. Možná, že právě proto, že táta byl narozen v roce 1921 a máma v roce 1928, žádný z nich o své úloze v rodině neuvažoval. Myslím tím, že máma si nehrála na tátu a táta nenosil sukni. Když slyším slovo feminismus, feministka, je mi špatně od žaludku, z mého pohledu jde o
stejný druh fanatismu jako v případě fundamentalistů. A zrovna tak agresivita těchto nežen je srovnatelná s jiným extremismem.Zažil jsem to na Fakultě v době studií, do třídy vešla na pohled pěkná žena, doktorát v oboru filozofie a to co se z ní potom stalo za katedrou byl malý zázrak. Z této krásné a sexuálně velmi atraktivní ženy se během par minut stala protivná nežena zakomplexovaná vlastním já tak silně,že okamžitě byla nezajímavou. Její vnější projev ke studentům bez rozdílu pohlaví byl přísně zaměřen na feministickou otázku a ten kdo chtěl udělat zkoušku si musel nastudovat a potom pečlivě citovat internetové stránky této neženy. Dokonce spolužačce odmítla připustit k obhajobě
závěrečnou práci protože do ní nenapsala její feministické skvosty z internetu. Ale abych se vrátil k tomu malému městečku ve kterém jsem vyrostl.Romů (tento výraz používám jen proto abych se vyhnul nařčení z rasismu, někdo ho vymyslel a teď jej společnost tvrdě vyžaduje, v evropě mají cikány,jen u nás věci nenazýváme příslušným názvem,
u nás se nekrade, ale tuneluje) u nás mnoho nebylo, ale na to aby si na ně člověk vytvořil dostatečný celoživotní názor jich bylo myslím víc než dost. Od malička jsem slyšel, musíme jim pomáhat aby se mohli začlenit do naší společnosti. Mnoho výhod v podobě sociálních podpor, bydlení a já nevím čeho všeho, za ta léta nepomohlo vyřešit vůbec nic. Romové se stejně nezačlenili a nikdy se nezačlení, dokud se tyto výhodu budou dále vyplácet, bez toho, aby něco museli republice oplatit prací. A co se týká romské ženské otázky, asi si ten kdo vyplodil ty nesmysly, které jsem četl
na stránkách ,,feminismus"neuvědomuje, nebo možná nemá ty informace, které by potřeboval. Není těžké je získat, pár rad jak na to. Běžte bez ochranky do romskéké komunity,podívejte se co dokážou udělat s bydlením, které na rozdíl od většiny gadžů dostanou od státu bez toho, že by museli něco zaplatit. Zeptejte se na policii kolik ne ještě patnáctiletých dívenek provozuje nejstarší řemeslo a kdopak je asi pase? Zeptejte se kolik je podíl našich romek a těch ostatních ve věznicích, vypravte se a jako žena s mužskou
razancí a beze strachu vkročte neohroženě přednášet romkám o jejich právech, ale dejte si pozor, v první řadě,
ale spíš v jedné rovině se vám přihodí toto, budete okradena
znásilněna a navrch vám dají pár pěkných facek po vaší milé feministické tvářičce.při loučení vám za ty pitomosti které jim ohrožují jejich já, ještě asi nakopou do zadečku.
Jsou i ti slušní, ale je jich tak žalostně málo, že nestojí ani za řeč. Ale ti přece nikoho nezajímají, proč? Škoda že věnujeme více pozornosti těm, kteří si ji nezaslouží, než těm, kteří si ji zaslouží.
Závěrem moje poslední setkání s romskou skupinkou.
Jdu večerním městem, na vodítku vedle mé nohy cupitá můj pes, proti nám tři mladí romové. Vždy po pár metrech krátce pohovoří a zase popojdou, během chůze asi řeč nezvládají,
konec konců je to náročné. Když se dostávám na doslech, jsem jedno ucho, co asi tito hoši řeší. A moje zvědavost je ukojena. ,,Ty, ona nemá takovou nějakou, ona má tu onu
vysoků, ona dělá na jeřabu". Patrně kdyby dělala v garážích,
měla by tu onů hlubokou. A vo vo vo tom to je.
J.N.

ODPOVĚDĚT