Fórum 50 % vyzývá: Političky, nedejte se!

17. 12. 2008 - PRAHA [Econnect/Fórum 50 %]

O ženách v politice se hovoří nejčastěji v číslech. Vývoj zastoupení žen na různých úrovních politiky ale neumí zachytit překážky, se kterými se české političky setkávají. Fórum 50 % proto vybralo příběhy tří političek, které popisují, proč ženy často o své politické kariéře pochybují nebo se jí vzdávají.

Ženy v české politice musí čelit celé řadě překážek a těžkostí, které jdou často nad rámec toho, čím v politice procházejí muži. Příčina je dvojí. Jednak v politice stále převažuje mužský styl vedení, který současný premiér Topolánek přirovnal ke smradlavé hokejové šatně, dále je to přetrvávající stereotypní představa (kterou trpí muži i ženy), že muži jsou k politice jaksi více předurčeni či vybaveni.

Tyto okolnosti shrnula kdysi naše přední politička Buzková: „Ono je pro muže vždycky nějak jednodušší urazit ženu“. Své by mohly vyprávět i další ženy v politice činné. Některé z nich se obracejí o pomoc či radu na organizaci Fórum 50 %, která usiluje o vyrovnané zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích. Cílem není pomsta ani odplata. Většinou se jen chtějí svěřit, nechat si poradit, ale čím dál tím častější motivací je také chuť dát o sobě vědět ostatním političkám, aby se podobnými zážitky nenechaly od veřejné angažovanosti odradit.

Příběhy tří z nich jsou následující: Šárka Drobná je místostarostkou Kralup nad Vltavou. Od svého mnohem staršího kolegy v zastupitelstvu dostala lekci. Budeš-li mne podporovat, budeme spolu dobře vycházet, obrátíš-li se proti mně, bude s tebou zle. Když odmítla krýt jeho trestný čin - falšování zápisu ze schůze zastupitelstva, následovaly urážky, osočování, obviňování, a to všechno navíc skrze média. Jak sama říká: „Udělal mi ze života peklo.“

Poslankyně Hana Orgoníková se s podobnou reakcí potkala poprvé poměrně nedávno. Jejímu kolegovi se nelíbil způsob a ani výsledek koaličních povolebních vyjednávání v Královéhradeckém kraji. Svoji frustraci si vybíjel na ní, obviňoval ji ze spolupráce s opozicí, nakonec ji vyzýval k odchodu pro neschopnost. Následovaly invektivy v médiích, že lže a „cintá“. „To si přece nemůže dovolit!“ říká Orgoníková, která po všech invektivách svůj předsednický post v kraji obhájila.

Třetí, Stanislava Silná, zažila, ještě jako starostka Nového Boru, něco podobného. Poté, co nechtěla (jako nestranička) ustoupit nátlaku některých významných podnikatelů a svým kolegům na radnici, kteří je podporovali, byla během své dovolené odejita. Její kolega se nezastavil před ničím, v médiích na ní „lil špínu“. Silná dnes přiznává, že kdyby měla trpět její rodina (což se nestalo), dávno by to vzdala - za tu psychickou šikanu jí starostenský post nestál.

Všechny tři političky aféry s kolegy nakonec ustály, i když za cenu velkých osobních obětí, probdělých nocí, zvažovaného odchodu z politiky a někdy i výčitek svědomí: Co jsem udělala špatně? Tyto ženy většinou přemýšlejí, v čem samy pochybily. Je úkolem Fóra 50 % a jejich kolegyň podpořit je, dát jim na srozuměnou, že chyba není v nich samotných, ale spíše v maskulinním dělání české politiky, v přetrvávajících stereotypech a zejména v tom, že česká politická kultura zůstává nadále nízká. Urážky, osobní invektivy, znevažování či obviňování jsou tu na denním pořádku. Ženy je většinou nesou hůře, nemají tak silný žaludek, mají horší zastání a podle ministra Čunka i „nižší psychickou zatížitelnost“. Opravdu ale chceme aby nám vládli/y ti/ty nejotrlejší, nejagresivnější a všeho schopní?

Jaká je ale pomoc? Zahraniční zkušenosti ukazují, že nejlepšími nástroji jsou politický mentoring, síťování a vzdělávání žen, podpora strany, kolegů a hlavně kolegyň. Přiznejme si, že ženská solidarita v Čechách ještě nezdomácněla a v politice už vůbec ne. I naše poslankyně přiznávají, že ve sněmovně spolupráce mezi poslankyněmi nevládne, a to dokonce ani v rámci jedné strany.

Odpovědí na naši otázku může být také argentinské feministické heslo: „Je-li žen v politice málo, mění politika ženy, je-li jich tam dostatek, mění ženy politiku“. Podle sociologů/žek leží kritická hranice, od které mohou ženy efektivně prosazovat svá témata a styl jednání, někde mezi 30 a 40 procenty. Tak vysoko se zastoupením žen jsme se dosud v ČR nedostaly v žádném z volených orgánů. Další důvod pro zavedení dočasných kvót.

-red-

- 9. 3. 2009 - Zdena Zdá se, že problematice příliš nerozumíte, a proto píšete nesmysly. Ženy že politika nezajímá? Tak proč jsou členkami politických stran, když podle vás nemají žádné politické ambice? Např. v KDU-ČSL je jich více než 50% a kolik je jich ve vedení? Stejně tak mají dosti široké zastoupení i v jiných politických stranách, ale při volbách se jich na kandidátkách objevuje zoufale málo. Důvod je jasný. Přednost dostávají muži, ne proto, že by byli schopnější, ale právě proto, že jsou to muži! Typickou mačistickou stranou je ODS. Např. na volební kandidátku do EU dostal přednost muž před jistou kandidátkou, která byla mnohem kvalifikovanější i jazykově lépe vybavená. Samozřejmě, že v této mačistické společnosti nejsou ženy ve skutečnosti ani rovnoprávné ani rovnocenné, pouze na papíře! Pro lidi jako vy jsou kvóty nedemokratické, ale to, že je 50% obyvatelstva zastoupeno v rozhodovacích orgánech 85% (muži) a dalších 50% pouze 15% (ženy) - to je podle vás zřejmě demokratické! Homosexuály, ochránce zvířat, advokáty bla, bla, bla sem laskavě nepleťte. Tyto skupiny jsou zastoupeny v obou pohlavích a rozhodně jich není 50%. Kvóty pro ženy jsou podle váš ponižující, ale celý patriarchát není nic jiného než jedna velká neviditelná kvóta na muže, ti také nejsou mnohdy v konkurenci s ženami vybíráni podle svých osobních kvalit (ty ostatně vidíme v té naší politice), ale více podle svého pohlaví. A to vám pánové nepřipadá ponižující? Demokratické by bylo nechat věcem volný průběh, jenže to muži v politice nemohou připustit, protože v tom případě by se ženy prosadily samy a kdo by pak pánům politikům vytvářel domácí zázemí, žehlil košile atd.? ODPOVĚDĚT